CO SLEDUJI

FILMY A SERIÁLY, KTERÉ MĚ ZAUJALY:

2024

Dokonalé dny

Vlny

Geniální přítelkyně 4
Na začátku to byl šok: dokážu se na to s novými herci dívat? Odezněl asi po pěti, deseti minutách: dokážu. A bude mě to bavit stejně jako předchozí čtyři sezony, budu se těšit na každé úterý a po něm si uvědomovat, že "už jenom ... dílů a konec". A to úterý je tady. Dneska je 12. listopadu 2024. A seriál skončil. Ačkoliv v něm tentokrát byly nudnější pasáže - třeba v díle Zemětřesení mohlo být za mě víc děje - opět to vyvážila atmosféra, hudba a italština, kterou stále neumím. :) Celkově to byl výborný seriál a upřímně závidím vám, co jste ho ještě neviděli nebo se poprvé začtete do knihy. 

Přišla v noci
Film o tom, co to znamená, když se vám do zaběhnuté existence vetře nečekaná návštěva, sleduju zrovna ve chvíli, kdy bydlíme celá rodina u mých rodičů. Pětašedesátiletá Valerie v úžasném podání Simony Pekové je energická žena, která jednoho dne přijede ke svému synovi a jeho přítelkyni s prosbou u nich jednu noc přespat. Nakonec je těch nocí nekonečno a Valerie si postupně podmaňuje nejen prostor bytu, ale i mysl jeho obyvatel, kterým invaze narušuje nejen existenci a plány, ale vlastně celý vztah. Povedený scénář, celkově to bylo i vzhledem k naší aktuální situaci velmi trefné téma. Přestože komorně natočené (připadlo mi to spíš jako divadelní inscenace než film), je to za mě dobré dílo, vymykající se většině toho, co znám z české kinematografie. Akorát konec je takový... žádný. Za ten dávám mínus, jinak myslím, že nudit se nebudete. 

V hlavě 2
Jeden z nejhezčích filmů, co jsem za poslední dobu viděla. A určitě nejhezčí film o dospívání. Co se právě odehrává v hlavě čerstvé teenagerky Riley, kde se přetahují o pozornost Radost, Smutek, Vztek, Strach, Nechuť a další emoce, kterým se do té doby dařilo domluvit se a mít pěkně všechno pod kontrolou. Jedničku jsem neviděla a hodlám to co nejdřív napravit. Ale tohle se hodně povedlo! 

Chudáčci
Zápasila jsem s filmem už u jeho sledování a zápasím s ním do teď: co si o tomto vyšinutém snímku mám vlastně myslet?! Co režisér hulil, když to točil? Znamená to, že nerozumím kinematografii? Kreativitě? říkala jsem si celou dobu, co jsem se na to dívala. Začíná to neuvěřitelnou zápletkou o vývoji Belly Bexter, mladé ženy, kterou k životu vrací nekonvenční vědec Dr. Baxter a drží ji pod svou ochranou. Bella však touží po poznání a hladovějících po zkušenostech z normálního světa uteče s právníkem do víru dobrodružství napříč kontinenty. Objevuje nejen svět, ale taky politiku, zlo, chudobu, sex, rovnoprávnost a svobodu. Černobílý úvod pokračuje kaleidoskopem barev a divnozáběrů s divnými zvířecími monstry, přičemž vším tímhle zmatkem prostupuje porno Emmy Stone. Herecký výkon Emmy Stone, hlavně na začátku, kde ke každému setkání s čímkoliv přistupuje v dospělém těle s dětskou zvědavostí, je fascinující. Že se nechala přesvědčit k tolika sexuálním scénám je pro mě nepochopitelné, kdyby jich ve filmu byla polovina, vůbec by mi to nevadilo, ale budiž ... Scenáristická linka, ve které se odprosťuje od vlivu patriarchátu a buržoazie, tvoří si vlastní existenci a pravidla je poplatná době a dobrá. Ale. Ale pořád nevím, co jsem to vlastně viděla a jestli mi to líbilo. 

Anatomie pádu
Úspěšná britská spisovatelka Sandra žije se svým francouzským manželem a jedenáctiletým nevidomým synem ve francouzských Alpách. Film začíná tím, že jednoho dne je Samuel nalezen mrtev. A rozjíždí se vyšetřování. Byla to sebevražda? Nešťastná náhoda? Nebo manžela zabila Sandra? Film je vlastně jen "obyčejným" vyšetřováním případu. Odehrává se z velké části buď v domě, kde Samuel zemřel anebo v soudní síni. Přesto jsem dvě hodiny seděla jako přikovaná, když se během procesu odkrývalo nehezké zákulisí bouřlivého vztahu Sandry a Samuela. Nadchl mě precizní výkon Sandry Hüller, kterou jsem vůbec neznala. Myslím, že film byl hrozně blízko realitě mnoha partnerských vztahů a vůbec života, což z něj pro mě dělá velmi silné dílo. 

Maestro
Milostný příběh famózního dirigenta a skladatelé Leonarda Bernsteina s Felicií Montealegre. Hollywoodský herec Bradley Cooper si částečně napsal scénář, zahrál Bernsteina a taky film zrežíroval. Z jeho výkonu je jasné, že pro film dýchal. Film je nádherně natočený, ale všechna varování, co jsem slyšela o slabším scénáři, jsou bohužel pravda. Pokud nemilujete klasickou hudbu, asi vám vůbec nic neřekne. A pokud klasickou hudbou žijete, asi vás zklame, že spíš než o hudbě a kariéře je tenhle film o Bernsteinově osobním životě a o tom, jak neustále podváděl svoji manželku s muži. V některých pasážích jsem se trochu nudila, ale celkově to nebylo špatné.  

2023

Oppenheimer 
Tři hodiny, které mi utekly jako nic, protože Opppenheimer je fascinující podívaná. A to je většina filmu o matematice, jaderné fyzice - tedy o věcech, kterým vůbec nerozumím a taky o politice - tady se aspoň trochu chytám. :) Protože jméno Oppenheimer je známé, museli tvůrci přijít i s něčím jiným než "příběhem" o Projektu Manhattan a vynálezu atomové bomby pod enormním časovým tlakem. A to se povedlo dokonale. Váhám, co pro mě bylo víc, jestli umělecké ztvárnění, přestože větší část filmu se odehrává v místnostech, ve kterých si povídají lidé, anebo herecké výkony. Tak jako tak bomba! 

Arnold 
Arnold je autobiografie, óda na americký sen a hlavně na motivaci a píli, která vám ho zajistí. Tedy, zajistila ho Arnoldovi, který si z tohoto poselství udělal další dobrý byznys v podobě knihy a tohoto filmu, který z ní vychází. Je na tom něco špatného? Vůbec ne. Protože by to ale v dnešní době coby jediný narativ přece jen bylo trochu málo, obzvlášť na třídílný dokument, dozvěděla jsem se v něm leccos o (post)Reaganovské Americe, showbyznysu, který tehdy překonával všechna průmyslová odvětví a taky o americké politice. Dobře se na to dívá, dobře se to poslouchá a člověk se snadno nechá zlákat tím, že opravdu stačí jen chtít. Naštěstí pro dokument Arnold naťukne i ty méně slavnější kapitoly svého života jako nevěru, nemanželského syna a vyhoření. Dobré to bylo. Vlastně stejně jako když jsme s bráchou coby teenageři sledovali Arnoldovy akční filmy. :) 

Americká symfonie
V krátké době další osobní dokument. Tento je o hudebníkovi Janu Batistovi, který se pokouší složit symfonii v době, kdy jeho manželka a spisovatelka Suleika Jaouad podstupuje léčbu rakoviny. Právě Suleika a její dojemná kniha "Mezi dvěma světy" byl důvod, proč jsem si dokument pustila. A nelituju. Na jedné straně zobrazuje obrovský kariérní úspěch na pódiích, na druhé, v soukromí, boj s osobním životem, ve kterém jde jeho manželce právě o život. Příjemně, dojemně, melancholicky, intimně zpracované a připomínající, že nikdo se nemá v životě jen dobře. A taky že to, co vidíme navenek, je jenom malinká a dobře zrežírovaná část bohatého života s úspěchy i krizemi. 

Wonka
Postavu Willyho Wonky znám z vyprávění, je to - říká můj muž - americká klasika. Ale knihu Karlík a továrna na čokoládu jsem nečetla a neviděla ani žádné její filmové zpracování. Na tuhle novinku jsem proto vyrazila s dětmi bez jakéhokoliv očekávání. A byla to nádhera! Pozitivní, barevné, hezky vymyšlené, zrealizované, prostě krásné zvednutí nálady, speciálně 18. prosince, kdy nám v Kuala Lumpur začínají velké vánoční prázdniny. Timothée Chalamet jako Wonka, která si plní sen o nejlepší čokoládově světa byl fantastický. Hugha Granta coby Umpy - Lumpy a jeho zpěvu mohlo být víc, ale to je drobnost. Povedené! Moc! 

The Roadrunner
Filmový portrét světoznámého kuchaře a autora vlastního televizního pořadu, který mu přinesl celosvětovou slávu, považuju za jeden z nejlepších životopisných dokumentů, které jsem kdy viděla. Bourdain byl hledající, nestálá duše, nelehká osobnost se sklony k závislostem, což v dokumentu otevřen přiznává. Poté, co málem vyhořel při práci v kuchyni, nalezl nový životní impuls a cestu jako spisovatel, cestovatel a televizní osobnost, která šla při natáčení až na všemožné hrany. Postupně ale i tahle práce vedla ke stále většímu stresu, méně radostem a hlavně minimálnímu času stráveném s rodinou doma. Čím byl známější a čím víc lidí ho obdivovalo, tím byl nešťastnější, až si vzal v roce 2018 život. Smutné, ke konci možná až příliš temné, ale precizně zpracované, což by Bourdaina určitě potěšilo. 

Aftersun
Ódy na Aftersun se jen hrnou, a tak jsem neodolala. Příběh z tureckého letoviska, ve kterém tráví dovolenou mladý otec se skoro náctiletou dcerou, nemá vlastně žádnou zápletku. Je to monotónní, výrazně melancholický film s pěknou kamerou, ale tím to - aspoň pro mě - skončilo. I když mám sladkobol ráda, tady jsem se nudila a od počítače odskakovala hned na e-mail, hned na zprávy. Nadšená hodnocení upřímně nechápu. 

Amy Schumer: Emergency Contact 
Amy Schumer mám ráda a její stand-up mě o depilaci tváře, věku, sexu po porodu a mateřství mě nezklamal ani tentokrát. Ideální pro matky s omezeným množstvím času a pozornosti, než usnou, protože trvá jen padesát minut. :) 

Barbie
Tohle bylo tak boží, že nemám víc, co bych dodala, než co už jsem napsala tady. Jděte. I víckrát. Stojí to fakt za to. 

She Said 
V letadle se tak bojím a tak málo slyším, že na filmy se většinou nedívám. Na cestě do Čech jsem ale udělala výjimku a na doporučení se podívala na She Said. Film o práci dvou novinářek z New York Times, které odhalí Harveyho Weinsteina jako sexuálního predátora a spustí hnutí #MeToo, mi několikrát dovolil zapomenout, kde se nacházím - a za to díky. Na obecné rovině snímek neodhaluje nic, co byste nevěděli po přečtení pár článků. Pro mě je ale skvělou sondou do fungování investigativní novinařiny a pečlivou rekonstrukcí práce dvou novinářek, které svou trpělivostí a pečlivostí spustily revoluci. Bavilo mě to moc. 

Alžběta
Mám ráda Alžbětu Jungrovou a její práci, dělala jsem s ní několik rozhovorů. Takže tento dokument byla jasná volba. Vizuálně je to mimořádně povedené a jsem ráda, že se do pracovní paralely trochu promítla i lidskost v momentech, kdy Alžběta mluví o nelehké volbě nemít potomky. Mohlo ji být víc, ale nic to nemění na tom, že tuhle podívanou jsem si moc užila a vřele doporučuju dál. 

Hranice lásky
Hana začíná mít pocit, že její vztah s Petrem se pohybuje v přílišném stereotypu. Co kdyby ho trochu oživili vyprávěním si o svých fantaziích a později jejich naplnění s někým jiným? Na čem se dohodnou, to tak udělají. Film je pak o tom, co jim i vztahu samotnému přináší taková svoboda. Dlouho jsem neviděla nic českého, takže za mě naprosté vybočení z běžné české kinematografie podprůměrných komedií, na které se chodilo do kina, když jsem ještě žila v ČR. Tematicky, zpracováním, hereckými výkony, Hranice lásky mě pohltily a nepustily. Víc takových dobrých českých filmů, prosím. 

2022

The Swimmers 
Chcete si poplakat? Pak si pusťte Plavkyně, film inspirovaný skutečným příběhem Yusry Mardini. Ta utekla z válkou zničené Sýrie a dotáhla to až olympijské hry v Riu v roce 2016. Je to trochu delší, ale absolutně mi to nevadilo vzhledem k silnému tématu a nádherné kameře. Režii jsem díky tomu odpustila i poněkud americky přeslazený konec. To, co na cestě do Německa zažily Yusra a Sara, nepřeju nikomu a doufám, že tento film otevře oči lidem, kteří vidí uprchlíky jako lidi, co si jdou do Evropy pro sociální dávky. Koneckonců i kdyby to tak bylo, podnikli byste takovou cestu, pro film samozřejmě podstatně zkrácenou a v tomto konkrétním případě s dobrým koncem? Odpovědět si můžete sami.

VAL
Val Kilmer, známý hollywoodský herec, točí od raného dětství svůj život. Shromáždil tisíce hodin materiálu z rodinného prostředí i zákulisí všelijakých natáčení a díky špičkovým střihačům a hlasu jeho syna, protože Kilmer kvůli rakovině hrtanu nemůže mluvit, z toho vznikla naprosto unikátní filmová autobiografie. Kilmer se celý život snažil - hlavně být dobrý herec a dostávat jenom kvalitní role. Snažil se tak moc, až tím spoustě lidí lezl na nervy. A stejně to nestačí(lo). Ztratil bratra, prošel si ošklivým rozvodem, v němž bojoval o děti, role dostával spíš průměrné nebo takové, za které se vlastně vnitřně styděl. Tu největší, kterou si napsal sám pro sebe, už neodehrál, jelikož nemůže pořádně mluvit. Je to silný, smutný příběh člověka, o kterém bych si myslela, že z pozice úspěšného hollywoodského herce řeší jen to, jaký dům ve které čtvrti si koupí příště. A on je musel spíš prodávat, stejně jako svoji minulost, aby si mohl splnit sen, který mu znemožnila rakovina. Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem žádných celebrit a jejich životy mě v bulváru ani jinde vlastně vůbec nezajímají. Vala Kilmera jsem znala akorát v roli Icemana. Přesto jsem nedokázala odlepit oči od obrazovky. Tento dokument mě mocně dojal. A utěšil, že všichni, ti majetní i ti bez peněz, jsme na tom podobně. Řešíme podobné problémy, jen v jiném měřítku, děláme chyby, platíme za ně, ptáme se, jestli to, jak žijeme, je dobře, bojíme se, co bude, až nebude nic.

Stutz
Americký herec Jonah Hill dlouhodobě bojuje s psychickými problémy a rozhodl se, že do nich nechá nahlédnout diváky. Především proto, aby jim na pozadí svého příběhu představil svého psychiatra Phila Stutze a jeho unikátní terapeutickou metodu. Jakkoliv je film nepochybná adorace člověka, o jehož terapeutické metodě by se dalo debatovat, stejně jako o vztahu klient versus lékař, který v tomto případě bourá jakékoliv hranice, líbilo se mi to moc. Bavila mě dramaturgie, bavilo mě, jak se celý dokument odehrává víceméně v jedněch černobílých kulisách, bavilo mě, jak oba muži odhalují své nitro a bavila mě i myšlenka, tolik charakteristická pro západní svět, že navzdory všemu, co vás potká, je potřeba jít dál. (Asi jsem jí příliš nakažená, než abych ji zpochybňovala.) Jak říkají oba muži, "nobody has figured it out" a všichni se pereme se životem, jak můžeme. Koneckonců ani psychiatr s do detailu promyšlenými metodami, jak se ukázalo, nemá vyřešený partnerský vztah a není vyrovnaný s Parkinsonovou nemocí, kterou trpí. Obohacení po všech stránkách. Uklidnění. Radost z toho, že jsem po Trojúhelníku smutku věnovala čas něčemu, u čeho nelituju ani vteřiny.

Trojúhelník smutku
Znáte takové to, jak se k vám některý film najednou dostává z každé konverzace, Instagramu, newsletteru? To byl případ Trojúhelníku smutku, a tak jsem ho přidala do svého adventního seznamu. Jízlivá satira o současné společnosti a lidech odehrávající se hlavně v prostředí luxusní jachty sleduje životy modela Carla a modelky/influencerky Yayi a spousty dalších, kteří v okamžiku katastrofy přijdou o svůj společenský status. Bylo pár momentů, kdy jsem se zasmála černému humoru a vtipům, kterým není nic svaté, ale jinak mě to vlastně moc nebavilo. Když to skončilo, říkala jsem si, jestli nejsem divná, když lituju času stráveného u filmu, který má být jedním z nejlepších tohoto roku. (To snad ne.)

Top Gun: Maverick
Top Gun jsem za čtyřicet osm hodin, na které jsme si ho půjčili, viděla třikrát, jelikož moje děti u něj sedí jako přikované a Benjamín říká, že je to "the greatest movie". Když skončí, hraje si s letadly, kreslí a vystřihuje stíhačky, nosí je ve školním batohu ukazovat kamarádům. A já se mu nedivím. Příběh je celkem předvídatelný až banální, ale myslím, že fanouškům na něm vlastně stejně nesejde. Top Gun má totiž spoustu jiných věcí - vizuál, emoce, Toma Cruise, akční scény, příjemnou návaznost na jedničku, prostě tak, jak si zaslouží hollywoodská atrakce, co má vydělat miliony. Povedený tak, že jsem to vedle dětí sledovala i já několikrát, ačkoliv u většiny (možná všech?) filmů do teď platí, že jednou mi to stačilo. 

The White Lotus 2
Jednička pro mě byl nejlepší seriál, co jsem kdy viděla. A dvojka se zařadila po její bok na vítězný stupínek. Druhá série vyměnila prostředí a přesunula se do Evropy. Až na jednu výjimku se vyměnili i herci, ale dramaturgická linka sledující několik různých, na sobě nezávislých příběhů odlišných lidských charakterů, které se tu a tam prolnou, zůstala zachovaná. Pro mě zafungovala stejně skvěle jako v jedničce. Perfektně napsané charaktery, dialogy, ostré, vtipné, trefující se do mnoha politických uspořádání a různých - ismů, výborně natočené, výborná znělka, kterou všude jinde přeskakuju, ale tady ne, dávám sto procent a prosím si o trojku. Brzy. 

Harry & Meghan 
Kdo má pravdu? A kdo je v tomto příběhu oběť? Na to si z této minisérie, ke které se královský palác ve Velké Británii nevyjádřil, názor neuděláte. Je to jen verze Harryho a Meghan, respektive hlavně Meghan. Když to vezmu čistě obsahově - pět a půl hodiny materiálu je především o tom, jak jsou média zlá, a tak si je vytvoříme sami a řekneme si v nich, co chceme. Vlastně takový obraz celé dnešní doby, chce se mi říct, se vším pokrytectvím, co k tomu patří. No a filmově - příjemně natočené, hezké, zkombinované záběry ze soukromí, filmových archivů, rozhovory. Šest dílů je na to příliš, polovina by stačila. Taky proto, že žádné slibované velké odhalení se tam nedozvíte. Speciálně pokud něco víte o fungování médií, Harry & Meghan je zkrátka dokumentární kombinace už většinou někde zveřejněného. Nakonec nejlepší mi přišly vsuvky různých lidí z okolí, kteří se vyjadřují k historii Velké Británie nebo k možné budoucnosti monarchie v 21. století. 

Pět let 
Tereza a David jsou spolužáci ze školy, kteří se sblíží na maturitním plese. A to až tak, že Tereza s Davidem odejde domů. Pak se znovu potkají až po pěti letech. David dokončuje medicínu, má stabilní vztah a na společnou noc si sotva vzpomíná. Tereza ho obviní, že ji tu noc znásilnil, a chce to použít jako materiál pro svoji knižní prvotinu. Seriál rozložený do patnáctiminutových epizod je tak akorát pro matku, která občas usíná s dětmi. Tento mi ale usnout nedovolil. Filmařské dílo mladé scénáristky a ještě mladšího režiséra je skvělá sonda do tématu znásilnění, o kterém se v médiích mluví dost jednostranně. Tady navíc s přesahem do toho, jak jedna noc ovlivní životy nejen hlavních hrdinů, ale jejich rodin, sourozenců, kamarádů. Skvěle napsáno, zahráno, natočeno, zvládla jsem to nakonec za jednu noc. 

Halftime (Jennifer Lopez)
Nejsem velkou fanynkou Jennifer Lopez, ale dokumenty o slavných lidech mě baví. Taky proto, abych pak mohla kritizovat, jak moc jsou kurátorované, aby dotyčnému člověku pomohly k ještě větší slávě, případně napravily jeho mizernou reputaci v médiích. "Poločas" je kurátorovaný tak, že o skutečné JLo se v něm člověk s výjimkou toho, že trpí mizernou sebedůvěrou, nedozví skoro nic. Dokument jako by měl pro ni napsaný scénář, který se vrací výhradně do úspěšného období let 2019 a 2020. Návratů do jejího dětství nebo začátků je minimum, ze soukromí vlastně jen opakovaný pláč nad tím, že "to zase nedopadlo" a JLo nebere americká filmová akademie vážně, když jí neudělila Oscara. Nevadí mi, že jsem to viděla. Je v tom vlastně jistá útěcha, že ať je člověk jakkoliv bohatý a ověnčený různými úspěchy, pochybnosti o svých kvalitách má stále a různé životní problémy to nevyzmizíkuje. Pokud ale čekáte dokument o životě JLO, Poločas jím není. 

Rodinné štěstí 
Náhled do života rodiny, kterou okolnosti donutí ubytovat u sebe příbuzné. Je to přesně tak náročné, jak to asi všichni čekáme, holt nasazené masky ochotnosti a ohleduplnost nemají neomezenou expiraci. S přibývajícím počtem dní strávených v jednom bytě je členové přirozeně odhazují a ke slovu se dostává to, jací jsou doopravdy. Je z toho sled vtipných, dramatických, banálních historek, je z toho - aspoň pro mě - závěr, že rodina a rodinné vztahy jsou komplikované jako všechny jiné, přestože se máme všichni moc rádi, přejeme si navzájem to nejlepší a udělali bychom pro sebe cokoliv. Maďarský režisér Szabolcs Hajdu si ve filmu zahrál se svou ženou i se svými dětmi a za svůj výkon si odnesl cenu z MFF Karlovy Vary. Moc fajn to bylo. 

House of Gucci 
Krásně natočené vyprávění o vztazích v klanu rodin Gucci. Nevěděla jsem nic víc než o existenci této módní značky, a tak jsem jen zírala, film zastavovala a googlovala, co z toho je pravda. Tohle? Tohle taky? A tohle - vražda?!!! Lady Gaga v podání vražedkyně Patrizie je famózní, Adam Driver mě taky bavil a na filmu se jako asistentka režie podílela Češka Martina Gotthansová, s níž jsem kdysi dělala rozhovor a dodnes jsme v kontaktu. Takže i díky tomuto osobnímu zapojení dávám 100%. Pěkný! 

Nejhorší člověk na světě 
A tohle bylo tak dojemný a trefný a vůbec, ukažte mi mileniálku, která by se v Julii alespoň trochu neviděla. Julii bude brzy třicet  a stále hledá své místo ve světě a experimentuje - co studovat, co dělat, jaká být, co chtít. Její starší přítel Axel by se rád usadil a začal novou životní etapu, ale Julie to odkládá a odkládá, až na večírku potká okouzlujícího Eivinda a začíná vlastně totéž experimentování a hledání, na jehož konci je ... no, podívejte se. Film na pomezí dramatu a komedie je pro mě skvělým zachycením životního období, kdy máme nekonečné možnosti, můžeme všechno, a přesto nejsme šťastní a připadáme si jako nejhorší lidé na světě. Je ale taky o tom, že tohle období, pokud trvá příliš dlouho, může mít nehezké následky v budoucnosti, a je dobré na to myslet, když poněkolikáté odcházíme ze školy, vztahu, práce s tím, že "ani tohle není ono". Dávám šest hvězd za všechno včetně toho, jak hodně mě to zasáhlo. 

Tomáš Etzler: Nebe
Hm. Nevím. Asi jsem čekala novinářské nahlédnutí do každodenní reality Čínské lidové republiky, jak slibovala anotace, a dostala jsem spíš pečlivé nahlédnutí do jednoho čínského sirotčince. Jakkoliv mě to zasáhlo a bolelo, přišla mi škoda nevyužít všechno to, co Tomáš Etzler dal do knihy, případně na ni navázat, aby byl film jejím obohacením. Sirotčinec je dojemné, ale nesmírně úzké téma, v tomto případě roztažené do dlouhých jedenasedmdesáti minut. Nepředává kvanta informací o Číně, ale spíš emoce. Donutí k zamyšlení a vděčnosti za to, kde a jak žijeme. To není málo, ale není to, co jsem si od filmu slibovala. 

Král Richard 
Tenis mám ráda, ale o sestrách Williamsových, potažmo jejich otci, jsem toho moc nevěděla. Je to geniální stratég a vizionář, jak ho zobrazuje film, nebo svéhlavý ignorant, který dvěma dcerám roky kradl dětství? Film ho možná až příliš glorifikuje, na druhou stranu vytáhnout rovnou dvě černošské dcery z ghetta na vrchol žebříčku ATP a léta je tam udržet, za to si na plátně jistou formu glorifikace zaslouží. Will Smith je v podání Richarda Williamse naprosto uvěřitelný. Budu si díky němu k  jeho osobně a jeho dcerám - světovým tenistkám pamatovat spoustu životopisných detailů, které - přečtené - bych do pár hodin zapomněla. Hezký filmový zážitek. 

Spencer
O tomle filmu mluvil celý můj Instagram, a tak jsem byla hodně zvědavá. A - a vůbec nevím, co si o tom myslet. Je to piva duše princezny Diany. Někdy fascinující, intenzivní, někdy klišovitá a tak detailní, že jsem si říkala, nechte ji už proboha všichni být. Není to klasický životopisný film, ale pojednává o pár dnech během Vánoc, kdy se Diana údajně rozhodla pro rozvod s Charlesem. Členové královské rodiny se v příběhu objevují málo, a když už, vyskytují se výhradně u stolu nebo na chodbách v interakci se služebnictvem. Každopádně Kristen Stewart je naprosto fantastická a kvůli jejímu výkonu pro mě film nakonec rozhodně stál za to. 

Inventing Anna
Zpětně hodnoceno by to asi mohlo být kratší, ale když jsem to před pár týdny po pěti dnech!!! a nocích dokoukala, evidentně to zafungovalo perfektně. Seriál mapuje příběh Anny Delvey, která se v New Yorku úspěšně vydávala za bohatou německou dědičku s velkými byznys plány a ošálila tak spoustu vlivných lidí včetně velkých bank. Za sérii podvodů a loupeží byla pak odsouzená. Je to dobrá sonda do fungování New Yorku, Ameriky i novinařiny - právě na článku Jessicy Pressler je seriál postavený. Rozhodně to mělo něco do sebe, nenudilo mě to, užila jsem si dobrý binge watching. 

Geniální přítelkyně - 3. sezona 
Nejsem a nedokážu být ani za mák objektivní, protože knížky jsou moje srdcovka a seriál vlastně jakbysmet. Můj obdiv k oběma trvá. Kniha je krásná práce spisovatelská a seriál ji kvalitně vizuálně doplňuje. Dobová atmosféra je perfektní, všichni hrdinové uvěřitelní, úvodní hudbu nemůžu dostat z hlavy týdny, na další díly se těším skoro bolestně. Jo! 

A jak to bylo dál - dokument
Pohled do zákulisí natáčení pokračování Sexu ve městě. Asi dokumentární standard z díly tvůrců, ve kterém jsou na sebe hrdinové jako miliusové, plácají se po zádech, děkují si, vzpomínají. O konfliktech nebo o vysvětleních, třeba proč chybí Kim Catrall nebo co se stalo s Božským, že je pouze v prvním díle, tam nic nenajdete, ale mě to stejně bavilo. Je fajn vidět, kolik přemýšlení, práce a detailů dá každá scéna, je fajn vidět lidi, kteří jsou tak zapálení do toho, jestli dát Sarah Jessice k sukni pásek fialový nebo tmavě modrý. Není to jedno, řekla bych si já. Není, říkají v dokumentu tvůrci a já k tomu vlastně chovám velký obdiv. 

The Lost Daughter 
Adaptace knihy od Eleny Ferrante, která má úplně jednoduchý námět. Je to příběh matky, která na čas opustí dvě malé dcery. Ty už jsou teď velké a jejich matka, osamocená vysokoškolská pedagožka, si dopřává dovolenou v Řecku. Jeden den ji na pláži zaujme malé děvčátko a jeho unavená maminka. Její dovolená od té chvíle není dovolená, ale spíš vyrovnávání se se spoustou nepříjemných vzpomínek a zdánlivě drobných rozhodnutí, která však mají dopad i o třicet let později. Za mě výborné představení tématu mateřství za každou cenu a všech otázek s ním spojených - co se tedy očekává od žen jako matek, je vůbec možné skloubit akademickou kariéru a dvě malé děti, jak sobecké je nechat je na čas otci a dělat si "svoje", lze v tom svém být šťastná, když vím, že opouštím, co miluju ... a tak dále, těch dilemat je samozřejmě - jde o mateřství - milion. Tématicky, emotivně, herecky radost. Myslím, že nebudete litovat. 

A jak to bylo dál ... 
Už víme a říkejte si, co chcete, mně se to líbilo. Nečekala jsem návrat ke "starému" Sexu ve městě, a tak nejsem zklamaná, kudy se ubírá nový. A že v něm řeší stárnutí, plastické operace, prázdnota, mateřství, nové začátky po padesátce i to, že když vaše dcera najednou nechce být "ona", ale "on". Nebo vás se tohle netýká? Většina scén a dialogů pro mě vyznívala celkem uvěřitelně a věci alá trápení ohledně nového bytu, ve kterém neustále cosi pípá, beru jako součást privilegovanosti hrdinek, která zůstává napříč sezonami. Bylo tam aktuálních témat moc, málo, nebo tak akorát? Hele, to já nevím. Nejsem filmová kritička. Jsem divačka, matka, co chce od seriálu půl hodiny klidu, trochu zamyšlení, trochu humoru, a to všechno jsem dostala. 

Karel 
Dojemná vzpomínka na Karla Gotta. Pro mě se film tak akorát noří do minulosti stejně jako citlivě zachycuje Gottovo soukromí v nejtěžším roce před jeho odchodem ze světa. Pro přátele a fanoušky myslím vykonala Olga Špátová Malířová maximum. Muselo být hrozně složité vybrat z natočeného materiálu "jenom" dvě hodiny. Stejně tak chápu kritiky, kteří čekali upřímnější Gottovy odpovědi na otázky ohledně zapletení se s komunistickým režimem a - nedočkali se. Já jsem se potěšila, dojala, ptala, jestli Ivana dokáže být i ve skutečnosti tak milá a obětavá jako když je zapnutá kamera. Nelituju. 

The Holiday
Takové to, když v neděli večer před prvním pondělím v novém roce sedíte v křesle a zoufale nechcete, aby skončily Vánoce. Potřebujete něco milého, naprosto absurdního, Cameron Diaz, Kate Winslet, potřebujete se usmívat a pobrečet si. Prázdniny, film, ve kterém si dvě ženy vymění domovy, tohle všechno mají, stejně jako mají obrovsky daleko k Lásce nebeské. Ale jak říkám - na oddálení reality nového roku zafungovaly skvěle. Díky! 

American Factory
Dokument o zkrachovalé továrně automobilky GM, jejíž pozemek a majetek odkoupila čínská společnost Fuyao a v Ohiu vyrábí skla na auta. Dochází tím pádem ke středu úplně odlišných kultur, čínské, s nasazením pracovat od nevidím do nevidím za minimální mzdu a nemít jiný život, a americké, ve které lidé pracují hlavně kvůli placení účtů, zároveň ale práci nejsou ochotní obětovat život. Celkově je to mimořádně smutný pohled na fungování korporátů.

2021

Zrcadla ve tmě 
Intimní film, v němž se tanečnice Marie a její přítel František snaží zachránit svůj vztah pomocí odpovědí na 36 otázek, díky kterým se podle vědců zamilujete do kohokoliv. Jenže jde Marii vůbec o to být zamilovaná a být ve vztahu, když vším je jí spíš tanec, ve kterém je ale průměrná, a tudíž bez vyhlídek na zářnou kariéru, o které sní? Stejně jako u Miška, i tento film pokládá spoustu otázek a vlastně nenabízí odpovědi - ty si totiž musí najít každý v sobě. Líbilo se mi to tématicky, artovým zpracováním, líbila se mi Alena Doláková v hlavní roli, líbilo se mi, že příběh samozřejmě brnká i na moje vlastní otázky. Nelituju. 

Každá minuta života 
Miško má už od narození naplánovanou každou minutu života tak, aby se z něj stal profesionální sportovec a po všech stránkách úspěšný člověk. Jakkoliv šílený plán to je, rodičovská odevzdanost, obětavost a věnování se Miškovi je obdivuhodná. Protože, upřímně, kolik z nás je schopno třeba jen pětinové? Dost mi to připomíná čínskou komunitu tady v Kuala Lumpur, kde mají děti od narození život naplánovaný a úkrok z cesty se nepřipouští. Jen se jim tady často nevěnují rodiče, ale učitelé, lektoři, trenéři ... U Miška se na úspěchu podílejí skoro výhradně unavení maminka s tatínkem - a to jsou mu čtyři roky. Co když jim ale sen nevyjde? Co když jim Miško jednou vyčte dětství, které si teď, aspoň z filmu to tak vypadá, užívá? Film ve mně vyvolal hodně otázek a doufám, že z něj do budoucna bude časoměrný dokument, abych mohla Miškův život sledovat celý život svůj. Bavilo by mě to a tuším, že výsledek, ať už jakýkoliv a v jakékoliv životní etapě, nikdy nebude černobílý. 

Turning Point: 9/11 and The War on Terror
Může Amerika v mých očích klesnout ještě o něco níže, než když si zvolila za prezidenta Donalda Trumpa? Může, odpověděl mi dokument, který mapuje afghánsko - americké vztahy od roku 1979 po současnost. Brilantně je dává do souvislosti hlavně s 11. zářím, jelikož Pád Dvojčat a následná "válka proti teroru" jsou jeho hlavními body. Řekla bych, že kolem těchto témat mám hlavně z poslední doby načteno a nakoukáno celkem dost, přesto jsem v něm našla spoustu nového. Dokument je plný autentických záběrů, lidských příběhů - od přeživších z Dvojčat po vojáky, kteří se vrátili traumatizovaní z války - a kvalitní rekapitulace dění posledních čtyřiceti let. Mrazilo mě z toho. A bude ještě dlouho. 

Scenes From The Marriage 
Jsem ohromená, jak skvělá věc se dá natočit prakticky v jedněch kulisách a s dvěma herci. Bergmanův originál jsem nikdy neviděla, takže nemůžu srovnávat. Zato ale můžu říct, že po The White Lotus je tohle další můj divácký zážitek roku. V komorní, přesto až na dřeň drsné vztahové studii jednoho páru, se podle mě minimálně v několika scénách dřív či později pozná každá dvojice. Je to emoční smršť, dojemná a často nepříjemná, ale stejně jsem se nedokázala odlepit od počítače. Navíc jsou Scény z manželského života skvěle zahrané. Jessicu Chastain jsem vždycky měla ráda, ale po tomhle ji mám ještě radši. A Oscar Isaac? No, dejte si to!

Pokání 
V rámci poznání klasiky jsem si letos dala knihu a film. Co bylo lepší? V tomto případě film. Z kvalitního, ale rozvleklého psaní udělal odsýpající příběh o osudu mladých milenců Cecilie a Robbieho, které rozdělí lež vykonstruovaná Ceciliinou mladší sestrou Briony, přidal skvělou režisérskou kreativitu a herecké výkony. Navíc mám slabost pro Keiru Knightley, takže ... kvalitní kousek. Nelituju!  

The White Lotus
Tak jo! Je srpen a mám svůj seriál roku. Loď vyvrhne na úchvatný havajský ostrov do pětihvězdičkového hotelu skupinu bohatých Američanů, kteří zde mají strávit dovolenou. Co se jeví jako ráj, stává se brzy očistcem, ve kterém se naplno odhalují rodinné problémy a komplikované lidské charaktery. Ačkoliv celkově se v seriálu vlastně nic převratného neděje, minidramata u snídaně nebo v bazénu a hlavně v lidských duších se postarají o větší akci než na sílu budovaná komplikovaná zápletka. Seriál má koule poukázat na všechno od nadutosti bohatých bílých Američanů přes feminismus, filozofii a globální oteplování po drogy. Prostřednictvím postav to přitom činí naprosto nenásilně a bez jakéhokoliv vnějšího hodnocení. Smála jsem se. Pravda, často trpce. Přesto - nebo spíš právě proto - je to geniální! K tomu dechberoucí prostředí Havaje, kam jsem taky měla možnost se podívat, takže zapracovala i nostalgie, domorodci a fakt, že celé tohle dílko je kvůli covidu tak trochu z nouze ctnost natočené na jednom místě  a pár herci. Klobouček a deset hvězd z pěti. :) 

The Chair
A tohle prosím ano. :) První žena, která to dotáhla na šéfku upadající katedry angličtiny, i když není běloška, se snaží pozvednout její úroveň, u toho být dobrou mámou a dát si povolení milovat a být milovaná. Vtipná, ironická show, ve které se objevuje všechno, co dneska řešíme - feminismus, rasismus, cancel culture, střed generací, mateřství, láska. Je to chytré, zábavné a půlhodinová stopáž na šest dílů z toho dělá dílko zvládnutelné i pro unavenou matku, kterou tento rok jsem. 

Naomi Osaka 
Uff. Čekala jsem pohled do zákulisí tenisu a duše mladé dívky, která je po dvacítce nejlepší na světě. Dostala jsem obrázky k pečlivějšímu googlování a portrét holky, která má úspěch, peníze, vliv, ale taky neustálé pochybnosti sama o sobě a zřejmě i prázdnou duši, a tak se víceméně pořád hledá a vzdychá - když má jít na trénink, když má hrát zápas, když má jít na drahou narozeninovou večeři, když si má obléknout šaty a vyfotit se do Vogue. Osaka je nepochybně dříčka, křehká žena obalená tunou pochybností o sobě i o světě. Škoda, že v dokumentu nezaznělo nic o tom, kde se třeba berou - proč začala hrát tenis, jak jí v rozhodnutí ohledně profesionální kariéry ovlivnili rodiče, jestli byla nucená jako André Agassi nebo chtěla hrát sama, jak vnímala etnickou odlišnost svých rodičů ... těch otázek je tisíc. Dokument bohužel až na třetí díl nenabízí víceméně žádné odpovědi, které by možná mohly odradit sponzory, a Osaka z něj pro mě až na pár výjimek (situace s Coco Gauff, roušky na US Open) vychází jako nešťastná sportovkyně, která změnila svět, vůbec ale netuší, k čemu to ... 

Amadeus
Doháním formanovské resty a kroutím hlavou, jak mi cesta k Flyntovi nebo Amadeovi mohla trvat do osmatřiceti. Netuším, jak moc se Miloš Forman napřemýšlel, jak uchopit film o slavném skladateli, aby to nebyla životopisná nuda a kdo nebo co ho nakonec dovedlo k tak strhujícímu způsobu konfrontace talentu (Mozart) s úpornou snaživostí (Salieri). I když vím, že někteří vyčítali Formanovi historické nepřenosti, z toho, co jsem si načetla, si nemyslím, že by byly tak zásadní. Naopak. To, že jsem po skončení tříhodinového filmu sedla, googlovala a několik dní pouštěla sobě i dětem vážnou hudbu, považuju za největší režisérův trumf. Ze slavného jména z učebnic udělal lidskou postavu s příběhem, který mi ani vteřinu nedovolil otevřít mobil a podnítil - aspoň na čas - můj zájem o vážnou hudbu. Nádhera! 

Ewa Farna 10: Známá neznámá 
Do února kolem mě procházela víceméně jen v clickbaitových titulcích na internetu. Pak jsem s ní ale dělala rozhovor do Diety a zjistila, že Ewa je osobnost. Citlivá, pokorná, mladá holka, co odmalička chtěla zpívat, a tak zpívá a dělá to nejlépe, jak umí. Přestože je součástí showbyznysu snad od třinácti let, zůstala skromná a svá. Sláva ani peníze jí hlavu nezamotaly, což ukazuje i dokument. Zpracováním je spíš průměrný, většina témat, které by člověk zajímaly, zůstávají i tady skrytá nebo odhalená jen velmi povrchně a v náznacích, ovšem Ewina osobnost z něj i přesto dělá čtyřhvězdičkovou záležitost. Bavilo mě to! 

Knock Down The House 
Zajímavý pohled do zákulisí americké politiky, konkrétně kongresových voleb 2018, při které se čtyři odhodlané ženy opírají do bohatých politiků. Jednou z nich je Alexandria Ocasio - Cortez, která se nakonec stala členkou Kongresu a dnes je jednou z nejvýraznějších postav americké levice. Dokument mapuje víc příběhů, ale nejvýrazněji z nej vystupuje právě ten bývalé servírky z Bronzu Ocasio - Cortez. Kombinace charismatu, inteligence, morálky a energie vyjít do ulic a sama si rozdávat volební letáky s hesly, která nejsou jen výplodem marketingových oddělení, ukazují, že porážka staré gardy a změna je možná. Ovšem vyžaduje hodně tomu obětovat. Pokud vás aspoň trochu zajímá Amerika a americká politika, doporučuju. 
(

Lid versus Larry Flynt 
Dočetla jsem knížku Nalakuj to narůžovo s hrůzou zjistila, že neznám žádné filmy Miloše Formana. Tak napravuju! A začínám Flyntem, protože mě fascinuje, že se emigrant Forman nezdráhal sáhnout po příběhu, který v puritánské Americe rezonuje dodnes. Dlouhý boj pornomagnáta za svobodu slova a tisku, které zaručuje americká ústava, je fascinující podívaná hlavně kvůli Woody Harrlesonovi a Courtney Love. O Flyntovi jsem nevěděla vůbec nic, teď mi připadá, jako bych přečetla jeho tlustou autobiografii, kde jsem se ani stránku nenudila. Opravdu nechápu, proč k takovým snímkům přicházím až teď. Kde jsem zaspala? A proč? 

Working Moms, Season 5
Co napsat, abych se pořád neopakovala? Nevím, jestli jsem tak umaminkovaná nebo jestli ze sebe tvůrci v této sérii dostali to nejlepší, každopádně tohle prostě sedlo! Shlédla jsem to za dva dny. Pořád platí, že pro Češky mohou být některé scény jako scifi, ale mě to prostě sedí. Baví mě prohlubující se vztahy postav, historie, humor, herecké výkony, satira, líbí se mi, že se scenáristé to nezdráhají občas trochu přehnat, protože zrovna sem mi to absolutně sedne. Takže uspat děti, sklenku vína, oříšky a večerní dokonalost je na světě! 

Nomadland
Znáte ten pocit, kdy sledujete film, a ačkoliv se na plátně neodehrává vlastně nic dechberoucího, stejně vám to dech bere? Rozvolněná road movie "Země nomádů" je příběh Fern (fantastická Frances McDormand, která mi strašně připomíná moji mamku!), která se po ekonomické krizi rozhodne přestat balit krabice v Amazonu, naopak sbalí si svůj život do pár krabic a v dodávce se vydává prozkoumat život v různých koutech USA. Film nemá žádnou přísnou dramatickou strukturu. Novodobá nomádka Fern na své cestě potkává další nomády, kteří ji seznamují se svým světem, jeho viděním a dělají jí společnost. Nespoutaná svoboda, krása jednotlivých příběhů, které fungují o samotě i v celku, lidská obyčejnost, ve které je ovšem často hluboká moudrost, to všechno mě donutilo přemýšlet, plakat, ale taky utišit svůj strach, že kdyby se jednou navzdory čemukoliv stalo to nejhorší a já na stará kolena neměla kde žít, můžu si pořídit starou dodávku, jezdit, občas někde vypomoct, z toho se najíst a třeba zapisovat příběhy lidí, které na takové cestě potkám. Akorát už to nebude moc originální. :) Nádhera, dejte si to! 

Mike Tyson: Undisputed Truth
Má každý Američan talent stoupnout si na pódium a mluvit, ptám se vlastně pokaždé, když se tam nějaký objeví. Mají ho ti, které jsem poznala, odpovídám si. A definitivně ho má Mike Tyson. Tohle je cosi na způsob stand-up comedy, ve které Tyson vypráví svůj životní příběh. Ten samotný je dechberoucí, od dětství prožitém v jedné z nejhorších částí New York City přes ztrátu matky po setkání s Cus D'Amatem, který se ho ujal v dospívání. To byl Tysonův otec už roky pryč a matka po smrti. Cus vzal jeho tendence rvát se, kde mohl, a správně je nasměroval k tomu, aby se Mike stal nejlepším boxerem na světě. V jeho stand-up vyprávění je však mnohem víc, než cesta na sportovní vrchol - drogy, obvinění ze znásilnění, vězení, mizerné manželství, peníze a návod, jak je prošustrovat, když si neprocházíte účty a necháte naúčtovat tisíce dolarů za ručníky. Anebo dáte stovky tisíc právníkovi. Show má příběh, vtip, drama, a přitom žádnou velkou sebelítost, Tyson se po pódiu pohybuje jako zkušený herec, zatímco za ním běží na plátně fotky, písně, ukázky zápasů. Nejsem fanynka boxu, ale tohle mě hodně bavilo. 

Chlast 
Byl by člověk šťastnější, kreativnější a vůbec celkově lepší, kdyby měl pořád určitou dávku alkoholu v krvi? Tuhle teorii ověřuje čtveřice středoškolských dánských učitelů v krizi středního věku. Nádherně a mimořádně niterně rozebraná inklinace lidí k alkoholu a taky její následky. Byla jsem toho filmu po skončení plná a doporučuju ho dál, kde můžu. Navíc jsem objevila Madse Mikkelsena, který je podle všeho elitní světový herec, a já jsem o něm do tohoto týdne neměla páru. Písničku "What A Life" si pouštím pořád dokola a kvůli závěrečné scéně, kdy Mads Mikkelsen tančí v kodaňských docích, si chci udělat výlet do Dánska. Krása, fakt! 

Master Of None 3 
Co bývala komedie, stalo se ve třetí sérii něčím na pomezí dokumentu a reality show. Trojka sleduje život homosexuální Denise, jedné z hrdinek předchozích dvou sérií, která se stane úspěšnou spisovatelkou a z Manhattanu se společně se svou manželkou Alice odstěhují na samotu do Upstate New York. Pět dílů je děsivě realistickým svědectvím o životě ve vztahu, o úskalích manželství, v němž chce každá žena něco trochu jiného, o početí dítěte bez muže, o ztrátě dítěte, o umělém oplodnění v Americe, o snech, rozvodu a následném váhání, jestli byl dobrým řešením. Většinu času mi připadalo, že nesleduju seriál, ale život někoho, koho dobře znám. Už jsem ale narozdíl od dvou předchozích sérií neměla na tváři potutelný úsměv, spíš mi tekly slzy. Ve trojce je všechno jinak, kamera, dialogy, minimum herců, žádný New York, přesto bez váhání dávám plný počet hvězd, kdybych tu nějaké měla. Ale jestli se vám to bude líbit, to nevím. Myslím, že speciálně trojka je přesně ten díl filmové tvorby, ke kterému si každý musí najít cestu sám. 

Podmáznuté přijímačky
Netflixovský dokument o skandálu, díky kterému se bílé děti bohatých a slavných dostávaly na nejlepší univerzity v USA. Pro mě ale bylo v tomto filmu mnohem víc. Je to sonda do toho, jak odporný je v řadě věcí americký vysokoškolský systém. Počínaje nálepkováním, která univerzita je "ta nejlepší". Naprosto mě děsí, jak mocná je touha po diplomu z Harvardu, který přitom přitom zajišťuje ... co vlastně? A o kolik kvalitnější vzdělání než jiná univerzita? Jako mámě mi ale přijde nejhorší, kolik lidí (a peněz) rozhoduje o tom, jaký život budou mít naše děti a kolik teenagerovských životů ti lidé, peníze a systém dokáží totálně zničit. Je to vlastně hrozně smutný, ale moc doporučuju. Speciálně pokud máte nějaké vazby na USA anebo sníte o tom, že jednou budete studovat na Stanfordu, protože ... Proč? 

Italy: Love It Or Leave It
Žít v Itálii, nebo se odstěhovat jinam? To je to, oč tu běží. Homosexuální dvojice objíždí ve Fiatu Itálii, pídí se po příčinách jejích současných problémů (rozpadlá vybydlená města, korupce, nezaměstnanost mladých, populismus politiků) a ptá se, jestli a proč by měl mladý člověk žít v téhle zemi. Realistický a neskutečně smutný náhled na zemi, kterou zbožňuju a která kdysi světu dala tolik. Jak je možné, že dneska vypadá takto? A dá se s tím ještě něco dělat? Dlouho mi po sledování dokumentu nebylo tak smutno. 

Božena
Za dvě dlouhé noci jsem se o Boženě Němcové dozvěděla víc než za osm let studia na gymnáziu. Z obrázku "usedlé paní, která psala těžce čitelné knihy" (aspoň tak jsem o nich smýšlela právě na gymplu) se pro mě stala feministka, odvážná ženská, která si plnila sny a žila naplno. Psala, milovala, prala se za to, co považovala za správné, ačkoliv byla jediná, kdo si to myslí. Nadchlo mě to. "Co by udělala Božena?" ptám se od té doby sama sebe v krizových situacích, kdy si potřebuju dodat odvahy. 

Ukojená (Let Down)
Tenhle geniální australský kousek bych neobjevila, nebýt vás, čtenářů tohoto blogu. Takže - díky! Geniální seriál o tom, jak se cítí čerstvá matka. Za mě ještě o třídu lepší - protože realističtější - než Working Moms. Mnoho situací jako by bylo napsáno o mně, respektive o nás všech doma. Když jsem ho sledovala, jako by mě někdo objal a řekl: "Neboj, vždyť je to tak všude. Nejsi divná/neschopná/blbá/." Útěšné, vtipné, dokonalé. Must - see pro každou mámu. 

Helena Třeštíková: Karolína, Ester
Obyčejný, krásný, dojemný! Postupně si uvědomuju, jak mám čím dál radši úplnou obyčejnost, ve které je ale kolikrát ohromná inspirace. A přesně tak na mě působila Karolína, kterou režisérka sledovala od roku 1989, kdy byla ještě studentkou zdraví. Karolína prožila přerod z rezignované, problematické dospívající do charismatické, neohrožené a samostatné ženské, která si hodně nakládá na bedra, ale také toho hodně zvládne, přestože dělá různé fuckupy a život jí taky párkrát dost podkopne nohy. A já prožila přerod při dívání, kdy jsem si říkala "hm, co je to za divnou holku" po naprostou radost ze sledování té obrovské chuti do života, toho nevzdávání se, i když je na všechno člověk sám, toho zmoudření, té minimální sebelítosti a naopak hledání cest tam, kde už to vypadá, že žádné nejsou. "Už nenosím cihly v ruce po dvou, mám kolečko a uvezu jich patnáct." I Ester byla povedená. Jenom mi přišlo, že podle Karolíny se možná i kvůli veřejnému povědomí víc kontrolovala. Opadlo tím pádem takové okouzlení autentičností, ale zase - přiznávám - mě moc bavilo nahlédnout do vývoje života známé osobnosti.  

2020

Mělas to vědět
Minisériový thriller HBO, jehož valnou většinu za pár týdnů zapomenu, ale při jehož sledování prostě nemůžu odejít spát, dokud není konec. A že je půl čtvrté ráno a dívám se na mobilu, pod peřinou, při kojení? Pche. Tohle je tak dobrý, že musím. Velká paráda. A o čem že? O zdánlivě idylickém životě úspěšného páru žijícího v New Yorku, který se jednoho dne obrátí naruby. Je v tom vražda, zmizelý manžel, podivní přátelé a hlavně uvědomění, jak málo známé i ty nejbližší, s nimiž sdílíme roky života. 

A Life On Our Planet
Velký bolavý! Odsledovali jsme v hotelové karanténě při příletu do Malajsie a bylo mi do pláče. Z dokumentu i z toho, že jenom jsme vypnuli televizi, můj muž zahlásil: "Dal bych si kuře." To jako vážně, když jeden z argumentů, jak potenciálně pomoct planetě, je omezit konzumaci masa - aspoň o jedno kuře týdně méně???!!! Celoživotní svědectví o tom, jak si ničíme planetu, na které žijeme, se může pochlubit zejména tím, jak moc se dotýká každého, kdo si ho pustí. Přece jen, filmové obrázky jsou pořád mnohem víc než jakákoliv slova. Docela se o problematiku ekologie zajímám, proto ve snímku nezaznělo moc věcí, které bych nevěděla. Byly ale výborně shrnuté a emocionální tlak člověka vyburcuje přemýšlet nad tématem ekologie ještě mnohem víc. 

 The Plot Against America
Na alternativní dějiny moc nejsem. Ale když jsem na tenhle seriál slyšela další a další chválu a zjistila, že se ty alternativní dějiny týkají Ameriky, zaujalo mě to. Seriál sleduje osud chudé židovské rodiny z New Jersey, jejíž jednotliví členové mají různé pohnutky k tomu dívat se buď nadšeně nebo zděšeně na vzestup Charlese Lindbergha, slavného letce, který se chopí prezidentského úřadu a nasměruje Ameriku i fašismu. Přiznám se, že o Lindberghovi jsem toho moc nevěděla, kromě toho, že jsme před dvěma lety na Havaji navštívili jeho hrob, takže i po téhle stránce mě minisérie zaujala. Nakonec mě ale zase tolik nenadchla. U počítače jsem během seriálu často klikala jinam a celou věc jsem nakonec dokoukávala hlavně proto, abych věděla, jak to dopadne a mohla si s klidem v duši pustit něco dalšího. Pro fanoušky alternativní historie asi skvělá záležitost, ale já jsem si potvrdila, že tyhle věci mám spíš nechat plavat a radši se vyspat. 

Becoming Michelle Obama
Netflixovský dokument vycházející z velké části ze stejnojmenné knihy. Nic vyloženě nového jsem se nedozvěděla, ale obrázky dodaly knize jiný, mnohem realističtější rozměr. Nadchla mě scéna, ve které Michelle hraje na klavír melodii z Charlieho Browna a hodlám se ji taky naučit. Zní mi v hlavě už týden. Pokud jste nečetli knížku, je to skvělé. Pokud četli, je to její příjemné doplnění. 

The Morning Show
Extrémně povedený vhled do fungování americké ranní televizní show a novinářského prostředí vůbec. Když jedou kamery, všichni se usmívají, milují a přejí si hezký den, když se kamery vypnou, pomlouvají se, intrikují a vrážejí si kudly do zad. Po zkušenostech z mediálního prostředí nemám pochybnosti, že by snad seriálová verze byla nějak příliš nafouknutá. Ó nikoliv. Tohle je realita. A stres, strach o své místo, jméno, peníze a sexuální obtěžování k tomu jenom její malou součástí. Zhltla jsem to u kojení doslova na posezení. 

Geniální přítelkyně: Příběh nového jména 
Čtu si tady teď svoje filmové minirecenze a píšu ty zápisky koukám čím dál delší. :) Tak stručně: bylo to zase geniální skoro tak jako kniha. Nemám, co bych filmové adaptaci vytkla. Je v ní všechno důležité, co si pamatuju z knihy, dobové kulisy mé milované Itálie, italština, kterou bych se teď hned nejraději začala zase znovu učit, skvělé herecké výkony, nádherná hudba, opravdu jsem ráda, že se knih Eleny Ferrante chopili filmaři z Itálie. Má to neopakovatelné kouzlo. Jen těch osm hodinových dílů uteklo tak strašně rychle! Jsem šťastná, že jsem je viděla a smutná, že na dalších osm budu muset čekat zase rok nebo dva. 

Working Moms
Čtvrtá série byla povedená stejně jako všechny předchozí. "Pracující mámy" neztratily spád, trefné postřehy, humor a schopnost strefovat se do vlastních řad. Klobouk dolů před Catherine Reitman, mimochodem dcerou slovenského režiséra Ivana Reitmana, která si do jedné z epizod napsala a pak skvěle zahrála scénku o zvláštním tvaru svých rtů, kvůli kterému se jí v minulosti vysmívaly některá média i fanoušci. Boží oddychovka ke kojení.

Unorthodox 
Úžasný důkaz o tom, jak je barevný je New York City a úžasné nahlédnutí do života chasidské komunity v něm. Skvělé napsané, ještě lépe zahrané. Člověk by si myslel, že podobný extrémní životní styl už v dnešní době a speciálně v NYC nemůže mít místo, ale opak je zřejmě pravdou. Čtyřdílný příběh dívky, která se snaží vyvázat ze života plného striktních pravidel svázaných s židovskou vírou, je tak poutavý, že když se v devět večer podíváte na první díl, skončíte ve dvě ráno titulky toho posledního. Nedá se jinak.

Miss Americana
Dokument o Taylor Swift, který mě dost potěšil. Mám ráda tyhle vhledy do "normálního" světa a života celebrit, speciálně když se nelitují a v každé druhé větě nezaznívá, jak je popularita obtěžující. A to Taylor nedělá. Je mi jasné, že dokument je šitý na míru a neměl ukázat nic moc negativního, ale stejně se mi líbil. Bavilo mě vidět, jak Taylor přemýšlí, co ji motivuje, jak se dívá na politiku, jak vznikají její písničky. Pěkný a ještě jsme si u toho s Benem, když se ke konci probudil, trochu zatancovali. :)

A Beautiful Day In The Neighborhood
Příběh inspirovaný skutečnou událostí, kdy je novinář magazínu Esquire pověřený, aby napsal článek o oblíbeném moderátorovi dětské televizní show Fredu Rogersovi. Z původních 400 slov se nakonec vyvine obálka a článek dlouhý na několik stránek, částečně proto, že mezi oběma muži vznikne silné přátelské pouto a Fred pomůže překonat Tomovi trauma z dětství. Dojemný zážitek, který mi ve skvělém Tomu Hanksovi představil kus dětství mého muže a aspoň na chvilku mě přiměl uvěřit, že i v showbyznysu možná stále existují lidé slušní, dobří a absolutně bez postranních úmyslů a skandálů. Příjemné, milé, na druhou stranu kdybych to neviděla, nic zásadního by se nestalo.

Parazit
Bez debat jeden z nejpodivnějších filmů, co jsem kdy viděla. Snímek, který začíná jako komedie a končí jako horor, takže jsem si v závěru musela několikrát strčit deku před obličej, sleduje chudou, ale mazanou čtyřčlennou rodinu, která se celá nechat zaměstnat v rodině bohatého byznysmena Parka. S čím ale rodina nepočítá, že v Parkově domě žije ještě někdo jiný, koho možná tak lehce nepřevezou. Naprosto absurdní, zábavné, nepředvídatelné, bavilo mě to v každém ohledu jako komedie, thriller i sociální sonda do života jihokorejské společnosti, o které nevím zhola nic. Za mě dostal film sošku Oscara naprostým právem. Vlastně jediné, co mě teď trochu mrzí, že už jsem ho viděla. :)

Westwood: Punk, Icon, Activist
O Vivienne Westwood jsem před filmem nevěděla skoro nic, a tak jsem ráda, že jsem ho viděla. Obsahuje celkem rychlý průřez životem, který mi bez souvislostí přečtených na Wikipedii občas trochu unikal. Jinak ale zajímavý pohled na konflikty, nejistotu i nekonečnou rvačku o autenticitu a uměleckou svobodu, potažmo záchranu planety versus byznys s něčím tak pomíjivým jako je móda. Zpětně jsem se dozvěděla, že režisérka Leona Tucker kvůli němu ztratila přítelkyni, protože Vivienne Westwood odmítla film posvětit. Je to zvláštní, protože pro mě z něj vychází jako zajímavá, charismatická, nepochybně svá osobnost. Což ale nic nemění na tom, že úspěchy jejích modelů jsem z filmu nepochopila a sama bych nebyla schopná vzít si něco takového ani na maškarní. Ale jiná Vivienne Westwood je - a je to zajímavé. V realitě i ve filmu.

 Nothing To Hide
Pokud si nechcete zkazit vztah nebo rovnou celý život, nikdy nikomu neukazujte, co máte v mobilu. Je tam totiž úplně všechno. :)  Dokonalý film o tom, co se stane, když se skupina přátel sejde k pohodové večeři a navrhnou zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i příchozí hovor. Během jediného večera vypluje na povrch tolik menších i větších tajemství, že vytvoří z lidí, kteří mají pocit, že se velmi dobře znají a jsou si dobrými přáteli, naprostí cizinci. Fantastický námět, a přestože se všechno odehrává jen v jednom obýváku, natočené tak, že jsem se ani vteřinu nenudila.

Ford vs. Ferrari
Kolik je dalších velkých příběhů historie, o kterých nic nevím, ptala jsem se po skončení. A kolik neuznalých a předčasně zemřelých hrdinů ve svých oborech jako byl Ken Miles? Před filmem jsem neznala ani jeho, ani amerického velikána automobilového průmyslu Carrolla Shelbyho a o Le Mans jsem věděla maximálně tolik, že se ten závod jezdí. Skutečný příběh o tom, jak skomírající Ford porazil díky těmto dvěma v nejtěžším motoristickém závodě světa jinak dominující Ferrari, byla každopádně víc než lekce do historie motosportu. Výborně zahrané, natočené, překvapivé až do samotného konce. Přestože se odehrává v prostředí motosportu, nenudila jsem se ani vteřinu a mobil brala do ruky jen ve chvíli, kdy jsem si říkala: "Tohle přece nemůže být pravda - oni ho nenechali vyhrát." 

Malé ženy 
Když jsem viděla, že se chystá film, říkala jsem si, že se okamžitě musím pustit do knížky, abych mohla co nejdřív do kina. Upřímně jsem se těšila, jenže styl psaní byl tak rozvleklý, nezajímavý a děj tak moralizující a patetický, holt jiná doba, jiné mravy, že mě to vůbec nebavilo. Nakonec jsem vyrazila na film bez čtení a dobře jsem udělala. Scénář je oproti knížce napsaný svižně, moderně, nechybí laskavý humor a #girlpower platná i pro 21. století nenásilně vystupuje z každého dialogu. Nad životním příběhem čtyř setrech a jejich osudů jsem od půlky bulila jak želvy a na rozdíl od knížky nemůžu filmu vytknout vůbec nic. Ráda si ho kdykoliv pustím znovu. 

The Loudest Voice
Věřila bych tomu, kdyby mi někdo řekl, že o mých politických preferencích může rozhodnout i taková banalita jako že televize nepřepudruje svého hosta, aby se víc potil a působil méně jistě než jeho oponent? Upřímně si nejsem jistá. "The Loudest Voice" je každopádně tak geniálně zpracovaný seriál o vzniku a rozmachu Fox News v USA, že by to měla být povinná součást ještě povinnější mediální výchovy. Vyjasnil mi mnoho věcí nejen ohledně fungování zámořských médií, ale také kolem #metoo (o moc víc teď fandím všem holkám, které měly odvahu se ozvat) a bohužel vzal i spoustu z těch mála zbývajících iluzí o USA. 

JUDY
Za prvé jsem nevěřila, že tahle proměna je Bridget Jones - Renée Zellweger. Za druhé jsem nevěděla nic o Judy Garland a o ničem z toho, jak žila, hrála, zpívala a jak zoufalá tahle dětská hvězda snímku Alenka v říši divů byla. U hereckého výkonu Renée Zellweger jsem jen tiše seděla, obdivovala a u titulků měla skoro chuť se poklonit. Jak se to dělá být tak moc dobrá?! O to větší škoda, že z JUDY nevyšel víc než pěkný, ačkoliv dost krutý životopisný snímek osekaný na pár kritických let a kritiku chování Hollywoodu, co zničil život jedné mladé ženě. Chce se mi věřit, že Judy Garland prožila i radostnější a zajímavější časy než ty, které mi ukázal tento film. Snad. Doufám. Bylo mi jí hrozně moc líto. 

Bez vědomí 
Skvělá reflexe normalizačních 80. let, období sametové revoluce a polistopadových dnů a let, při které se mi neustále do mysli loudila otázka: co všechno (ne)víme o svých partnerech, s nimiž žijeme třeba i mnoho let? Profesionální houslistky Marie, jejíž život se - aniž to tušila - odehrával podle scénáře úplně jiných lidí, mi bylo na konci nesmírně líto. Šest dílů jsem zvládla za tři dny i dítětem, což mluví za všechno. Skvost po obsahové i formální stránce. Nemám obavy, že by podobný seriál uspěl kdekoliv v zahraničí včetně třeba Netflixu. 

Julie a Julia 
O kuchařské hvězdě Julii Child jsem před filmem věděla jen to, že existovala. Ve filmu je její příběh spojený s příběhem třicetileté sekretářky Julie Powell, která se jednoho dne rozhodne, že během jednoho roku uvaří všech 524 z klasické kuchařky "Mastering The Art of French Cooking" a začne o tom blogovat. Příjemný film, ze kterého na vás přejde dobrá nálada a chuť uvařit něco dobrého. Každopádně za mě by se film klidně obešel i bez dějové linky s Julií Powell. A ještě jednu poznámku mám - totiž jak si mohlo tolik Američanek, které kolikrát neuvaří doma ani brambory, navíc když už tenkrát existovaly polotovary, oblíbit tak složitou a vymazlenou kuchařskou knihu? 

Marriage Story
Jak se rozvádíme my mileniálové? Na začátku s těmi nejlepšími úmysly. Vždyť přece nejdůležitější je neubližovat dětem ani sami sobě. Tak kdy se to pak tak strašně zvrtne? Marriage Story je to nejtěžší a zároveň nejlepší, co jsem kdy viděla na téma manželství a rozvod. Nádherný film na dlouhý večer a minimálně dvě krabičky kapesníků, po kterém se s mužem dlouze obejmete a řeknete si, že tohle si nikdy, ale opravdu nikdy neuděláte. Vážně? ... Nepamatuju si, kdy naposled jsem u nějakého filmu tak moc brečela. 

2019

The Man Who Saved The World (Muž, který zachránil svět)
O tom, co se stalo 26. září 1983 a jak blízko byl svět svého konce, jsem neměla ani tušení! Než jsem se to dozvěděla z jednoho podcastu o jaderných zbraních a pak si pustila tento film. Polohraný dokument je především o tom, jak se Stanislav Petrov v rozporu s protokolem rozhodl nepotvrdit varování satelitů, které ukazovaly na vypuštění několika amerických střel směřujících k SSSR a zabránit tak spuštění jaderného protiútoku a možná největší katastrofě v dějinách lidstva. Petrov hraje sám sebe, ačkoliv nerudného dědka nejspíš zase tolik hrát nemusí, zkrátka je sám sebou. Dokumentem se pak prolínají hrané pasáže z jeho minulosti. Výborný nápad, výborně zpracovaný,  možná trochu zbytečného patosu v omílání, co všechno by se stalo, kdyby se tenkrát rozhodl jinak. Každopádně nedívala jsem u toho do mobilu, neodcházela na záchod. Zajímavé, poučné, pusťte si to. 

Ženy v běhu 
Výborná oddechovka na večer s vínem a s mámou. Čtyři ženy, které nikdy neuběhly ani metr, trénují na maraton, aby splnily přání svému zesnulému otci. A u toho se samozřejmě děje spousta dalších věcí, hlavně vztahových a výchovných. Vypněte inteligenci, sežeňte si dobrou společnost, nalijte si skleničku a bude vám dobře. A jednou to bude stačit. :)

Yesterday
No já nevím. B. byl nadšený, já kdybych to neviděla, o nic bych nepřišla. Neúspěšného písničkáře Jacka jednoho dne porazí autobus a ruku v ruce s tím se odehraje globální katastrofa. Najednou nikdo nezná The Beatles, Coca Colu a spoustu dalších věcí. Jack toho využije, začne jejich písničky hrát a svět mu rázem leží u nohou. Romantická komedie s písničkami The Beatles, oddechovka, ale za mě bohužel dost slátanina. Jestli má aspirovat na novou Lásku nebeskou nebo Notting Hill, tak za mě to nevyšlo. Škoda.

 The Big Little Lies 2
Bála jsem se, protože pokračování, speciálně ta psaná na přání diváků, bývají všelijaká. Ale Sedmilhářky udržely nejvyšší laťku. Je to výborně napsané, skvěle natočené, precizně zahrané. Nic vyprázdněného, nikde nic navíc a konec otevřený pro další pokračování. Už se moc těším!

Pod toskánským sluncem 
Překrásné záběry z Itálie v příběhu alá červená knihovna o spisovatelce, co od života dostala pár facetk a teď se pokouší znovu postavit na nohy na jihu Evropy. Milé, optimistické, bez násilí, příjemné na večer k dvojce vína. Ale kdybych to neviděla, o nic jsem nepřišla.

 Zelená kniha 
Nekonečná problematika amerického rasismu vykreslená tak reálně, jak se bohužel leckde dodneška děje. Milá, dojemná a vtipná road movie, u které jsem mi několikrát dojetím tekly slzy. Vigo Mortensen v roli amerického Itala mě bavil neskutečně! Za mě má film Oscara právem, ráda si ho pustím i s českým překladem.

Working Moms
Za doporučení děkuju jedné ze čtenářek blogu. :) Bylo to boží, smála jsem se hodně a dlouho. Je možné skloubit kariéru, ať už jakoukoliv, a být zároveň dobrou mámou? Čtyři Kanaďanky se o to pokouší, jenže se ukazuje, že nejde jen o čas. Jsou tady taky děti, neposedné, blinkavé, problematické, manželé, partneři, nefungující sex, otřesní kolegové v práci nebo poporodní deprese. Poznala jsem se v každé z nich. Ačkoliv některé scény jsou trochu zámořsky vyhrocené a coby Češka jsem jen kroutila hlavou nad naivitou hrdinek, celkově výborná zábava. Každý díl má něco kolem dvaceti minut, takže ideální ke kojení nebo k rychlému odpolednímu spánku.

Most 
Geniální záležitost, kterou jsme s maminkou shlédly za dva večery a od které bych neočekávala, že ji  vzhledem k množství sprostých slov odvysílá České televize. Most měl skvělý scénář, skvělé kulisy ve skutečném Mostě, skvělě vymyšlené a napsané charaktery, které kopírují obyčejné lidi, jejich problémy a jejich neschopnost vyrovnat se se současným světem nejen v Mostě, ale všude v Česku. Nemám, co bych doplnila, pro mě jeden z nejvýraznějších a nejlepších českých seriálů, kterému se - díky za to!!! - dostalo zasloužené pozornosti. 

Bohemian Rhapsody
O skupině Queen nevím nic. Kromě toho, že si čas od času pouštím k běhání Radio Gaga. A tak jsem seděla zaražená do pohovky, zírala, divila se, zpívala si, utírala si slzy. Celé je to samozřejmě plné skvělé hudby, dramatických momentů, vynikajících herců a dobrých dialogů ("That's America. Puritans in public, perverts in private.") Žila jsem tím filmem několik dní a díky soundtracku žiju tak trochu i dva týdny po jeho shlédnutí. Asi jediná drobnost, která mě mrzí, že když jsem si okouzlená filmem konečně načetla něco o Mercurym, zjistila jsem, že scénaristé trochu překroutili příběh - například v tom, že ve filmu se Mercury fakt, že má AIDS, dozví ještě před koncertem Live AID, když v reálu to bylo víc než rok poté. A podobně. To ale nic nemění na tom, že to pro mě byl parádní filmový zážitek. 

The True Cost
Uff! Jaký je původ trička, které si v H&M koupíme za 8-10 dolarů? Nemůžu říct, že bych o levné pracovní síle v Bangladéši, Indii a jihovýchodní Asii obecně nikdy neslyšela. Ale jak to tak bývá, když člověk tyto věci vidí, má to na jeho přemýšlení a chování mnohem silnější účinek. Paní, která dává své dítě na výchovu cizí rodině, aby mohla šít 14 hodin denně košile pro americký trh a vydělat si přitom dolar (díky kterému chce své dceři zajistit lepší budoucnost, než má ona), mi v hlavě bude rezonovat asi pokaždé, když projdu kolem Zary. Dlouho jsem přemýšlela, co je vlastně větší tragédie. Jestli části filmu odehrávající se v továrnách a na ulicích v jihovýchodní Asii nebo konzum zobrazený na druhé straně světa. Je mi smutno. 

2018 

 The Book Club
Co se stane, když začnou svobodná, vdaná, rozvedená a vdova číst Padesát odstínů šedi? Dobrý nápad a skvěle obsazený film. Dostala jsem na něj tip od několika kamarádek, ale buď jsem nebyla ve správném rozpoložení nebo nevím. Občas jsem se zasmála, ale celkově mi bylo vlastně trapně. Od půlky mě to zoufale nebavilo, dokoukala jsem u uklízení, až mi kolikrát bylo za hrdinky trapně.

The American Meme
Jeden z nejsmutnějších dokumentů, co jsem kdy viděla, po kterém jsem měla chuť smazat ze svého počítače a telefonu všechny sociální sítě. Extrémně depresivní obraz lidí, kteří se stali hvězdami Intagramu a v zoufalé snaze o pozornost udělají všechno. Mají miliony srdíček, tuny obdivu, a přesto jsou úplně sami. A vůbec nejsmutnější mi na tom přišlo, že tyhle instagramové celebrity a jejich naprosto zhovadilé kousky, které by je možná ani nenapadly, jsme vygenerovali mi všichni tím, že jim věnujeme čas a pozornost. Don't make stupid people famous - měla bych si opakovat pokaždé, když se přihlásím na Instagram. 

A Star Is Born
Víc o filmu zde.

The Post (Akta Pentagon)
V téhle době "fake news" a nedůvěry v novináře myslím ohromně důležitý film, ve kterém se toho děje a řeší tolik: politické skandály, přátelství a kamarádství v oborech, kde to moc dobře nejde (nebo jde?), žena ve vedoucí pozici, kloubení práce a rodiny. Přišlo mi, že každá minuta, každá věta je důležitá, Meryl Streep i Tomu Hanksovi jsem věřila úplně všechno a zírala jsem na obrazovku v letadle jako zhypnotizovaná. Částečně taky kvůli tomu, že v roce 2018 je neuvěřitelné sledovat, jak se v 70. letech sbíraly a taky kradly informace, psaly a tiskly noviny a jak se u toho pořád a všude kouřilo. :)

Já, Tonya
Zase vůbec nechápu, jak mě, milovnici krasobruselní, mohl minout tak slavný příběh! Moc nerozumím, proč tvůrci film prezentují jako černou komedii. Celý příběh pro mě byl od začátku do konce mimořádně depresivní a smutný. Několik dní jsem z hlavy nemohla vyhnat otázku, jak se může matka tak krutě chovat ke svému JEDINÉMU dítěti jako se chovala matka Tonyi. Jak? Proč?  Co je to za stvoření? Svíralo se mi z toho srdce. Je mi líto Tonyi Hardingové, jaké prožila dětství, jakými lidmi byla obklopená, jak skončil její sportovní talent. Uff!

To The Bone
I když z tématu anorexie by se dalo vytěžit asi o hodně víc, zaujalo mě to a objevila jsem tam spoustu úhlů pohledu, ze kterých jsem o poruše příjmu potravy nikdy nepřemýšlela - třeba ten, proč na nemocné nefungují ani racionální argumenty, ani výhružky nebo jak může vypadat netradiční metoda léčby a proč (ne)funguje. Lily Collins kvůli roli vážně zhubla až na kost, anorexii jsem jí věřila v každé vteřině filmu. Který je vlastně šíleně smutný, i když nakonec se slibným koncem.

The Dancer
Co dělat, když vidíte, že vaše dítěte je v něčem výjimečné? Obětovat všechno a podporovat ho v té výjimečnosti, nebo mu nechat obyčejné dětství? Rodiče Sergeje Polunina se rozhodli pro to první. Obohatili svět o geniálního tanečníka, ale jemu tím zničili život. Tenhle dokument to popisuje naprosto dechberoucně a tak dojemně, že vás nenapadne sáhnout na mobil nebo snad odejít si pro něco dobrého do kuchyně. Krásný zážitek!

2017


Jonathan Dayton, Valerie Faris: Battle Of The Sexes
Druhý film v Mamakině s Benem. Příběh tenistky Billie Jean King, která v jednom z největších zápasů historie vyprovodila z kurtu velkého šovinistu a posunula tím ženy (nejen tenistky) zase o velký kus dopředu, jsem vůbec neznala. Což se mi zpětně zdá jako hrozná ostuda. Prozřela jsem tedy historicky a navíc u příjemného životopisného filmu, s dobrým obsazením, hezkou retro atmosférou a kostýmy. Dobré!

Marc Webb: Gifted
Co je o dětech, u toho od února, co se narodil Ben, vždycky bulím. Tady taky. Hlavou se mi honí spousta otázek. Co si počít, když vaše dítě v něčem vyniká? Kde je správná hranice mezi tím, aby jeho dar byl využitý a kdy už mu tím bereme dětství? Jak moc si do svých dětí promítáme své vlastní představy o tom, jak by měl život vypadat, aby byl "správně"? Má pak člověk, s jehož představou nesouhlasíme, právo dostat nálepku krutý? Je to spravedlivé? No - mám o čem přemýšlet. Mimochodem, nevěděla jsem, že v amerických útulcích pro zvířata po určité době uspí ta, o která není zájem. To už na mě bylo příliš moc emocí a přes slzy jsem neviděla.

Garth Davis: Lion
Bulela jsem a bulela. Tenhle film o ztraceném indickém chlapečkovi, který po dvaceti letech s pomocí moderních technologií hledá maminku, rozhodně není pro kojící matky. U závěrečných titulků proložených fotkami z reálného života, už jsem měla deku, ve které jsem seděla zabalená, úplně promáčenou. Tento film ve mně pár týdnů zůstane. Stejně jako informace, že v Indii se každý rok ztratí 80 000 malých dětí. Je mi z toho hrozně úzko.

Než jsem se dostala ke knize, je tu seriál. Sophia Amoruso je ztělesněný americký sen o holce, co nejprve v San Francisku prohrabávala koše, aby pár let na to byla na titulce Forbes. Zakladatelka obchodu s vintage módou NastyGal je protivná až na půdu nejen v televizi, ale asi i v reálu. Tak trochu ženský Steve Jobs, napadalo mě. Seriál mě neurazil ani nenadchl. Když jsem se dívala, bavilo mě to, ale zároveň jsem dokázala jít spát, když se mi chtělo. Každopádně mě docela překvapilo, že pro Netflix je to propadák a pokračování mít nebude. P.S. Britt Robertson je tady táááák krásná!

Celý seriál jsem z hlavy nedokázala vyhnat otázku: jak málo toho ve skutečnosti vím o lidech, které si myslím, že velmi dobře znám? ... Geniálně napsané (už u knihy jsem měla husí kůži z psychologie postav), geniálně natočené a geniálně zahrané drama, jenom kulisy se oproti knižní předloze přesunuly z Austrálie do Kalifornie. Asi proto mi vůbec nevadilo, že jsem rozuzlení zápletky znala od první minuty, protože jsem knihu četla. Bylo se na co dívat i tak. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem u nějakého filmu nebo seriálu měla pocit, že je stejně tak dobrý jako kniha. Tady ano. A jsem nadšená, že zbyl prostor na pokračování a že ho Liane Moriarty slíbila napsat. Jupí! :) Lačně zhltnuto za dva dny!

Orange Is The New Black 1 - 5 (Oranžová je nova černá)
U prvních dvou dílů jsem trochu pochybovala, jestli mě chytne. Na konci páté série říkám: wau! Perfektní směsice různorodých ženských postav vykreslených do naprostého detailu. Příběhy z minulosti, jak vyrůstaly, dospívaly a nakonec se ocitly za mřížemi, jsou jako třešnička na dortu. Nenudila jsem se ještě u žádného dílu, jenom u poslední série jsem si kvůli násilí párkrát zakrývala oči. Vzpomínám si, že když tenhle seriál začal, ptaly se lifestylové časopisy v USA žen: může uspět seriál, v němž na sebe postavy nevezmou jiný kostým než vězeňský mundur? No a hele - může! Kvůli tomu mě to baví ještě o to víc a moc ten úspěch tvůrcům přeju. 

Better Call Saul (Volejte Saulovi)
Když skončil "Breaking Bad" (Perníkový táta), bylo ve mně zvláštní prázdno. Tak geniální seriál už v životě nenajdu, viděla jsem to nejlepší, říkala jsem si. Když pak tvůrci Perníkového táty přišli s tím, že seriál bude pokračovat v osobě právníka Saula a jeho příběhem, radovala jsem se jako malá. Oprávněně. Saul je stejně skvěle napsaný s důrazem na to, jak moc se pod vlivem okolností mění lidská osobnost. Těším se na každý díl a doufám, že nebude mít méně než pět sezon. :) (A že je stihnou natočit, než porodím všechny plánované děti.) :))

Master of None 1 a 2
Komika Azize Ansariho a jeho humor mám velmi ráda. Působí nenuceně, jako kamarád od vedle. Seriál o třicátníkovi Devovi z New Yorku je stejně skvělý jako jeho stand-up vystoupení. Řeší v něm běžné starosti spojené s dnešní dobou - rodičovství, vztah k rodičům, menšinám, hledání správného partnera. Dobře napsané, zahrané, na zamyšlení, pro zasmání, některé díly jsem si pustila i víckrát. 

Moonlight
Chtěla jsem ho vidět, protože dostal Oscara. Ale upřímně: párkrát se mi hodně klížily oči. Další syrová realita z takové Ameriky, o které se v Česku moc nemluví - černé, drogové, těžké k žití, když nemáte vzdělání, peníze, normální rodiče, a tím pádem ani slušné vyhlídky. Ale donutil mě přemýšlet o něm několik následujících hodin, kdy mi bylo hodně teskno. 

The Americans
Pro mě jeden z nejlepších seriálů všech dob. Příběh špionů ruské KGB v Americe 60., 70. a 80. let sleduju už druhý rok. Doma zvládneme sérii za dva večery - bohužel. A pak se rok až dva nemůžeme dočkat té další. Keri Russell by si v Hollywoodu zasloužila mnohem víc rolí. 

Kenneth Lonergan: Manchester By The Sea
Uff! Nevím, jestli má člověk koukat na takové filmy v šestinedělí. Chvíli mi to přišlo, že to snad ani není film, ale sleduju syrovou realitu. Příběh komplikovaného hrdiny na depresivním americkém maloměstě (kde jsem upřímně ráda, že nežiju.) Prakticky nemá děj, ale takovou kupu emocí, že musí položit i nekojící matku. Skvělí herci! 

Hannes Holm: A Man Called Ove
Vydařené filmové zpracování fantastické knihy, o které píšu tady. Ale jsem ráda, že jsem nejdřív četla. 

Raoul Martinez, Joshua van Praag: Lottery of Birth
Co když je svět trochu jiný, než si myslíme? Učí se historie ve škole "správně", nebo tak, aby někomu vyhovovala? A milion dalších otázek a odpovědí, po kterých člověk dost ztratí iluze. Trochu (no spíš víc) depresivní, ale podle mě obrovská škoda, že se o tomhle dokumentu nikde moc nemluvilo. Zasloužil by si to. 

Peter Morgan: The Crown
Poprávu jeden z nejlépe hodnocených seriálů. Myslela jsem si, že u něj budu žehlit výbavu pro miminko, ale to jsem se teda fakt spletla. Zaujal, pohltil mě, poučil, a to jsem si myslela, že o britské královně Alžběta II. a Winstonu Churchilovi vím dost. Tak - nevím. 

David Frankel: Marley and Me
Kdybyste přišli po filmu k nám domů, našli byste horu posmrkaných kapesníků a v křesle těhotnou plačku s rozmazanou řasenkou. Skutečný příběh, v němž se musí vidět každý, kdo má ambice, děti, hoooodně divokého psa a snaží se to všechno nějak skloubit. Bavil mě. To asi ty psí oči! :) 

Theodore Melfi: Hidden Figures
Srdceryvný příběh chytrých holek, které pracují v NASA a zároveň mají dva problémy - jsou ženy a jsou černé. A to se v Americe ještě nedávno moc neodpouštělo. Podle mě jeden z filmů roku, u kterého mi ukápla nejedna slza. Doporučuju. 

Damien Chazelle: La La Land
Na Oscara to asi není, ale bavilo mě to. Film o lásce pro optimisty a snílky. Pro spoustu lidí asi banální, ale pro mě nádherná práce s kamerou, kostýmy, hudbou. A scénu, ve které Emma prosí u bazénu Ryana Gosslinga zahrát "I Ran", jsem si pro pobavení pustila asi dvacetkrát na YouTube. Benjaminovi se evidentně líbila hudba (asi mu koupím soundtrack), protože za celé těhotenství nejvíc kopal v kině právě u tohoto filmu. 

Matt D'Avella: Minimalism
Kdyby všichni žili tak vědomě skromně, jako lidé v tomhle dokumentu, světová ekonomika by se zhroutila. Ale hrozně mě to nakoplo, abych se ještě před porodem zbavila spousty nepotřebných zbytečností a začala víc přemýšlet o nákupu každé věci. 
Žádné komentáře