OKAMŽIK RADOSTI: Čtení jako terapie na všechno

Před pár dny jsem s pocitem absolutního štěstí zaklapla další přečtenou knihu tohoto roku – Klub kamzíků.

A znovu jsem si uvědomila, jak moc jsem vděčná, že existují knížky. Že v nich žije nekonečné množství světů, do kterých se dá utéct z toho aktuálního – ze strachu, nejistoty, naštvání, z osobní nepohody, z opakujících se úkolů: plnění pračky, myčky, lednice... A jak moc mě to činí šťastnou.

Žít v těch světech několik dní.

Konverzovat skrze ně s lidmi, kteří je napsali.

Kochat se krásou jazyka, vět a těšit se z toho, když někdo popíše život tak, jak ho vnímám.

Anebo zírat, jak ho popsal úplně jinak – a jak bych se na něj mohla podívat, jenom mě to nenapadlo. 

Nosit si ty světy a knihy v hlavě.

V kapse.

Mrknout na ně na nočním stolku nebo v obýváku na parapetu a nebát se, že mi utečou, protože tam na mě čekají.

Změť pár písmen, která – různě poskládaná – dokáže vytvořit nekonečno. Bavit, zachraňovat, utěšit, pohladit. Vytvořit každému člověku úplně jiný svět (bez algoritmu!), který mu nikdo nemůže vzít. Nepřestane mě to fascinovat. 

Ohromení.

Krása.

Radost.

💜