Co je to podstatné, co učit děti ve škole?

Nedávno jsem si zkusila tu otázku obrátit a ptala jsem se sama sebe, co podstatného, co doopravdy využívám každý den, jsem se ve škole naučila já. Výsledek mého přemýšlení mě napadl, když jsem sledovala svého osmiletého syna, zatímco bloudil očima po počítačové klávesnici a hledal písmeno B. Nejdůležitější dovednost, co jsem se naučila ve škole, je psát všemi deseti. 

Chodila jsem na gymnázium, kde jsme se učili všechno možné: v češtině rozbory, v matematice goniometrické rovnice, v chemii struktury a vlastnosti alkoholů, fenolů a etherů. Psaní na stroji nebyl povinný předmět, ale kroužek, který kdosi zorganizoval a já se do něj nadšeně přihlásila. Psací stroj jsme měli doma (Proč vlastně, mami?) a k němu dokonce cvičebnici. Byla jsem ve škole i doma snaživá jedničkářka, takže jsem si ji kolikrát sama od sebe vzala a trénovala – dfjk, dfjk... Anebo: kajak, kajak, kajak plul. Fanda hledá klíč pod lavicí. A: Sabina hrává na varhany bas. 

Do kroužku jsme chodili buď brzy ráno před vyučováním nebo po něm a nepamatuju si, že bychom tam dělali něco jiného, než opisovali cvičebnici. Jedno pololetí na klasickém stroji, druhé na elektrickém, kterých gymnázium koupilo asi 20. Pokud si to správně vybavuju, dělávaly se tehdy i státnice z psaní na stroji. Snad měly i hodnotu do životopisu, tím spíš zpětně nerozumím sama sobě, proč jsem se k nim nepřihlásila. - Já, milovnice diplomů a certifikátů všeho druhu! 

Státnice nemám, ale všemi deseti píšu. Je to něco, bez čeho si absolutně neumím představit svůj život. Že bych chtěla napsat článek a hledala na klávesnici písmenka. Anebo měla v hlavě třísetstránkovou knížku a datlovala ji ukazováčky. Díky psaní všemi deseti házím myšlenky na papír skoro stejně tak rychle, jak mi běží v hlavě. Rozhovory si nahrávám, ale když mi jednou nahrávání nefungovalo, mohla jsem si zapisovat v přímém přenosu. Využívám tuhle dovednost mnoho hodin denně, máloco umím tak dobře a je mi tak užitečné. Koho by to napadlo v roce 1999, kdy nám říkali, že kancelářské psaní má smysl pro holky z ekonomky – a ne pro studenty gymnázia s ambicemi na vysokou, co by se měli soustředit na úplně jiné, podstatné věci? 

😉