Téma dětských knížek tady na blogu ještě nebylo. Tak to napravím.
U nás doma čteme skoro denně. Občas vynecháme v pátek nebo v sobotu, když máme movie night s popcornem, ale jinak si večerní čtení držíme. Máme to rozdělené: já čtu česky, B. čte anglicky.
Protože ani jeden z mých mužů se ani z desetiny neblíží mojí lásce ke knihám, je pro mě společné čtení nejen příjemně strávený čas, ale hlavně cesta, jak je ke knihám navést. A ideálně i k něčemu jinému než Dog Manovi a dalším Pilkeyovkám, jejichž popularitě nerozumím a často se nad nimi dospělácky pohoršuju: taková blbost!
Čeština je oříšek
S českými knížkami to u nás není jednoduché. Benjamín už čte sám, Oliver ještě ne. Knížek je hodně, hodně vizuálně krásných, ale upřímně: ty jsou většinou pro rodiče nebo na poličku, kde krásně vypadají. Kluci si je neotevřou a na společné čtení v nich často není moc textu. Jak kluky baví hlavně komiks a víc jim sedí čtení v angličtině, vybírám v češtině takové knížky, které
- mají tak akorát textu - ne čtyři řádky, ne čtyři stránky, ideálně na 10 minut společného čtení
- používají jednodušší jazyk
- rozšiřují dětem českou slovní zásobu - o slova, která já třeba moc nepoužívám
- zaujmou oba kluky - třeba tím, že se odehrávají ve školce nebo na fotbale (tzn. nejsou nudné pro Benjamína a zároveň jsou nekomplikované pro Olivera)
A tady je pětka, která se u nás osvědčila v posledních týdnech:
Roberto Santiago: Fotbaláci - Záhada usínajících rozhodčích Fotbal je jistota, tady ještě pojištěná detektivními zápletkami a počínající nevinnou dětskou romantikou. U té se kluci ošívají, protože holky jsou samozřejmě fuj, ale matčino srdce plesá, že i tohle téma má v knížce prostor...
Atraktivní, vtipná, má jednoduchý jazyk a kapitoly dlouhé tak akorát, aby dal rodič k večernímu čtení dvě, tři (a myšlenky držel u toho, co čte) nebo si jednu mohlo číst i samotné dítě - nevelký čtenář. Líbí se mi vyvážené množství povedených ilustrací. Hezky dokreslují, a přitom netříští text. A kdyby náhodou:
série je pro méně nadšené čtenáře i jako komiks. Tohle se povedlo –
díky do Host Brno!
Milda a Milda: Jakou barvu má radost?
Knížky od Ester Staré = sázka na jistotu. Tohle je nejkrásnější a mým klukům nejpřístupnější knížka o emocích, co jsem zatím měla v ruce. Dva neviditelní hlídci dohlížejí na děti ve školce. Když jsou děti šťastné, pak i oni září blankytně modře, když se na něco těší, září oranžově, když je něco trápí, ztmavnou. Je to knížka o shodě jmen, školce, přátelství, dětských emocích, trošku rodičovském, ehm učitelském a hlídkovském strachu. Vtipná, lehce dojemná, na každé stránce tolik myšlenek! Poslední dvě stránky s barvou různých emocí jsem klukům vykopírovala a pověsila na ledničku, tak povedené to je. Koukejte:
Malin Klingenbergerová: Tajný život pšouku
Záchodový humor drží mé děti už dva roky. Benjamína se nepustil ještě ani ve druhé třídě, u Olivera stoupáme na vrchol. A smějeme se a smějeme každé blbosti a knížce jako téhle se chechtám i já, protože: je prostě boží, ačkoliv nesplňuje moje kritérium dostatku textu. :) Je vrcholně lidská a neuvěřitelně vtipná v dokonalých slovních hříčkách. Jestli si mají kluci obohatit český slovník v téhle oblasti, ať je to přesně takhle vznešeně:
"Pšouky si nestihnou udělat přátele,
do příštího pšouknutí žije pšouk nejdéle.
Salonní pšouk má však úžasnou šanci
Seznámit se s jiným při rozverném tanci."
A jedna výjimka v tomto výběru: tohle je komiks. Ale jaký! Zábavný, nesentimentální, a přitom mimořádně citlivý příběh o přátelství nemocného králíka, který zachrání život vlkovi. A vlčí kodex hovoří jasně: teď je řada na vlkovi, aby chránil králíka. Králíka, který pelichá, všude s sebou tahá stojan s kapačkou a množství léků, protože má rakovinu. Ale jelikož diagnózou život nekončí, společně vyrážejí na divoký výlet. Úsporný příběh s velmi úsporným množstvím textu má sílu jako hrom.
Co si z něj vezmete přitom záleží hlavně na tom, kolik vám je. Kluci se smáli, jelikož u akčních dobrodružství vůbec nevnímali, že je králík nemocný, já se dojímala: nemocí, silou nepravděpodobného přátelství a hlavně tím, jak jedna žena, mimochodem sama kdysi nemocná, může vymyslet, napsat, a ještě nakreslit příběh s tak pestrými a přesně vyvedenými emocemi, který si zamilují děti i dospělí? Knížka byla právem nominována na německou Cenu za literaturu pro děti a mládež a zařazena do mezinárodního katalogu nejlepších knih pro děti.
V Česku vydal Host Brno, do kterého děkuju za knihu na recenzi, protože bez tohoto pošťouchnutí bych ji sama od sebe v knihkupectví nejspíš neobjevila.
Jitka Esserová: Jak se mluví s královnou Třináct kapitol o dobrodružství malého Mikuláše, který se z odpolední pražské nudy dostane skrz kouzelnou vlaštovku do Anglie a lítá s RAF, poznává Londýn, mluví s královnou, Beatles nebo Peterem Pannem. Kapitoly jsou dlouhé tak akorát, je v nich spousta místopisných a kulturních zajímavostí, člověka to hned přiměje pustit si Petera Pana a naladit Yellow Submarine. Kéž by byla knížka úspěšná, aby vznikly i další země! Dokážu si představit celou edici, prostřednictvím které by se děti mohly podívat do celého světa. Ale asi na to v Česku nejsme, když má na Databázi knih dva roky od vydání pouhá tři hodnocení?
Máte vy tipy, co číst dětem, ať už na společné čtení nebo na knížky, co by je motivovaly číst (prohlížet si) sami? Kromě Davea Pilkeyho sem s nimi, prosím a děkuju!
💙
Žádné komentáře: