LONGREAD: V čem je Brno lepší než Praha?
Přiznávám, že na konci jara loňského roku nás Brno napadlo spíš z nouze. Do té doby jsem automaticky předpokládala, že návrat do Česka znamená návrat do Prahy. Kdyby se mi v Praze podařilo najít školu pro Benjamína, asi by to tak dopadlo. Když to nevyšlo, uvědomila jsem si, že návrat do Prahy vlastně nedává smysl. Neměli jsme tam ani jeden práci, bydlení, školu ani rodinu. Všechno, co nás s Prahou spojovalo, byly vzpomínky a představa života v atraktivním městě.
Na první pohled byl návrat do Brna porážka. Naposledy jsem tady žila před dvaceti lety během studií. Tehdy mi Brno připadalo špinavé, nezajímavé, neupravené. Nedokázala jsem si představit, že bych tady chtěla a měla žít. Ale za poslední roky, kdy jsem sem jezdila v létě na prázdniny, jsem si všimla, že se město změnilo. Léto tomu samozřejmě vždycky ještě přidalo: zahrádky před podniky, plážová lehátka na Zelňáku, živé kapely na Jakubáku, piazzeta u Janáčkova divadla, fontána, kde se děti cachtají, u toho pojízdná kavárna se slušnou kávou. Brno působilo o dost atraktivněji. Připadala jsem si tady vlastně dobře, ačkoliv – a ten pocit mám samozřejmě taky – doopravdy jako na větší vesnici, kam se stáhnete na odpočinek. Což mi v jedenačtyřiceti připadá brzo, a tak si nastavuju vnímat Brno jako přestupní stanici před nějakou větší výzvou. A s takovým nastavením nám v aktuální situaci vyhovuje. Co se nám tady líbí?
👉 Rodinu máme za rohem
👉 V Brně jsme všude rychle
Jedna z nejzásadnějších věcí je pro nás malost, ačkoliv si na ni stěžuju. V Brně se mi pravidelně stává, že jsem někde o 10 minut dřív, než musím. Podceňuju, že cesta bude tak krátká. V Praze je to přesně naopak. Nedávno jsem tam v tramvaji dokonce vyslechla telefonický rozhovor, ve kterém žena líčila, že cesta z Motola do Vršovic kvůli jedné schůzce je pro ni půldenní výlet, co se nevyplatí. Brno je malé, což mi pořád připomíná, když jsem někde o 10 minut dřív, než musím. V Praze nedávno žena v tramvaji líčila, že cesta z Motola do Vršovic je pro ni půldenní výlet. V Brně to tak není. Denně můžu obsáhnout většinu města. Žijeme sice blízko centra, ale i kdyby ne, mám pocit, že všude se dá dojet nebo dojít do půlhodiny. To je praktické, hlavně když jeden z kluků má školu v Líšni a druhý v Králově Poli.
👉 Brno má komunitní atmosféru
Brno není turistický cíl, spíš tranzitní město. Na jednodenní výlet z většiny míst Česka včetně Prahy je daleko, na vícedenní je to zase málo a spousta lidí jede raději někam dál – třeba do Vídně. To je výhoda. Město je primárně pro místní, ne pro turisty. V Praze se centru lidé vyhýbají – je přeplněné turisty, nevkusnými obchody s krystalem a padesáti verzemi trdelníků, na oběd se tam jít nedá, protože stojí pětistovku. To v Brně není. Lidé se scházejí v centru na oběd, kavárny a restaurace vznikají pro místní, ne pro turisty. Je snadné potkat ve městě někoho známého. Pohyb po centru je jednoduchý, příjemný, a kdo nechce chodit, můž se snadno svést MHD.
👉 Brno má skvělé dopravní spojení a lepší život za menší ceny
Jsme rychle kdekoliv po Brně i venku z Brna. Hlavní nádraží je hrůza, ale spojení z něj fungují bezvadně. Znám několik lidí, kteří dojíždějí z Moravy do Prahy za práci – stráví tam 1–2 noci týdně a zbytek času pracují z domova. Hypotéky a škol(k)y, ale i život jako takový, nestojí v Brně devadesát procent výplaty. Už jsem psala, že i školy jsou důvod, proč jsme tady. Našli jsme takové, které nás kompletně nepřipraví o úspory a jsou příjemnější než většina těch, které jsem viděla v Praze.
👉 V Brně nemám velká očekávání, a tak jsem příjemně překvapená
Když jsem tady studovala, v Brně nic nebylo. Než jsme se přistěhovali, očekávala jsem, že se moc nezměnilo. A teď chodím a zírám: opravený kostel sv. Jakuba, Vodojemy na Žlutáku, kultura v Káznici, areál Nové Zbrojovky, Robot Café v Moravské galerii, kavárna Typika a spousta dalších, kde dělají skvělé kafe a otevírají brzy ráno, knihkupectví Martinus, seriálový festival, krásné vánoční trhy... V Praze bych to předpokládala nebo brala jako samozřejmost, v Brně je to pořád příjemné překvapení.
👉 Mám v Brně klid
To s sebou nese další pro mě důležitý bod: v Praze je všeho nepoměrně víc než v Brně, mám tam hodně kamarádů i známých. Neustále mě někdo někam zve: na kafe, na tiskovku, na přednášku... Všechno mě to láká, a protože moc neumím říkat ne, vím, že v Praze bych byla lapená v pasti FOMO a výčitek, že dělám sice všechno možné ale ne to, co jsem si předsevzala. V Brně mám klid. Můžu se soustředit na psaní, podobně jako v Kuala Lumpur.
A nakonec: na Brnu se mi líbí taky to, že přes všechno dobré a neustále zlepšující se pořád není tak atraktivní, aby z něj člověk nedokázal odejít. Mám velmi ráda Prahu. Připadá mi, že hodně věcí se tam taky změnilo a hlavně, že Praha se stala mezinárodním městem. Kdybychom byli v Praze, náš život by byl určitě divočejší, ale automaticky bych si tam přidala součástí světa. Tuším, že rok od roku by bylo těžší si říct, že se zkusím pohnout někam dál - do světa. :) Protože – proč, když svět je tady. V Brně je to jinak. Tady tahle světovost zatím není. Takže kdyby přišla možnost do ní vyjet, neudělala bych to tento rok, ale výhledově asi ano. V Brně takový pocit nemám. Kdyby přišla možnost jít dál, letos bych na ni ještě nekývla, ale výhledově spíš ano.
Žádné komentáře: