OKAMŽIK RADOSTI: První noc hlubokého spánku po 8 letech? :)

Docela dlouho už se zabývám otázkou, jestli ještě někdy budu spát tak hluboce jako předtím, než se mi narodily děti.  

Protože mým dětem bude letos už 8 a 5 let a spí celou noc, nejde o to, že bych měla spánkový deficit. Spím obecně možná méně – obvykle kolem sedmi hodin, ale stačí mi to. Většinou se necítím unavená ani bez energie, nemám záchvaty vlčího hladu ani pocit, že se někdy musím dospat – zkrátka žádný z příznaků nedostatečného odpočinku. Jde spíš o to, že od doby, co mám děti, mám ze svého spánku pocit, že není tak bezstarostný a hluboký jako býval. Od narození Benjamína jako bych pořád spala s jedním okem otevřeným – a budila se ihned, sotva se v bytě něco šustne nebo třeba venku začne pršet. Jakmile se někdo pohne, hned jsem "na nohou" jako jsem začala být po prvním porodu, když jsem kluky – miminka kromě kojení mnohokrát vstávala kontrolovat, jestli dýchají. Vánoční období mi nabídlo dokonalé podmínky, abych mohla upadnout do hlubokého spánku. Měli jsme většinou vypnutý budík, párkrát děti nebo jedno z nich byli u babičky, neměla jsem žádný důvod k tomu, aby mi pořád jela hlava. Přesto jsem – čistě pocitově, spánek si nijak nemonitoruju – spala stejně pohotovostně jako posledních osm let. (Vlastně když nebyli doma kluci, byl můj spánek ještě lehčí a neklidnější, jako bych v něm pořád něco - někoho postrádala. :))

Zrovna když jsem si včera říkala, že tady svůj pocit nabídnu jako téma k debatě, stalo se, že jsem se dneska ráno probudila – a vedle mě byl Oliver! Netuším, jak se ke mně dostal, kdy, vůbec jsem se neprobudila, ačkoliv mi určitě ubíral místo. Znamená to, že můj převažující pocit ohledně lehkého spánku nemá žádnou oporu v realitě? Anebo že se mi začátkem roku 2025 konečně vrátil ten spánek plný bezstarostnosti a hloubky, co jsem znala jako bezdětná?