100 radostí a vděčností roku 2024
Zažiju ještě někdy rok akčnější než 2024? Změnili jsme v něm úplně všechno - kontinent, zemi, město, bydliště, školy a celý život, vydala jsem v něm knihu, která je momentálně v několika obchodech vyprodaná. Děkuju vám znovu a znovu! Byly v něm obrovské emoce - stresy z nejasnosti a tápání, radosti, smutky, bylo v něm objevení, co to znamená jít skoro na hranu (díky Mt. Kinabalu!), byla v něm spousta skvělých zážitků, výletů, jídel, pití, knih, nebylo v něm moc uběhnutých kilometrů a celkově klidu, což mi ale, upřímně, zase tolik nevadilo. Mám ráda pocit, že žiju a ten jsem v roce 2024 rozhodně měla. Nemám si jako obvykle na co stěžovat, byť zrovna teď, ke konci roku, jsem silně melancholická. Obzvlášť když si přečtu svůj seznam, co všechno mě těšilo a co už se nevrátí.
- Benjamín a Oliver.
- A jejich: "Já tě mám tak rád!" Posledního půl roku výhradně česky.
- Půlrok v Malajsii.
- A druhý v Česku.
- Chodit pracovat do Bean Brothers.
- A napsat tam skoro celé #ceskecizinky.
- Sebrat odvahu, napsat jeden večer Patricii, jestli by nevyfotila fotky do knihy a ráno si přečíst její odpověď na WhatsAppu: "Bude mí ctí s tebou spolupracovat."
- Mluvit o nich v Českém rozhlase, v Inboxu, v podcastu Světoví, ve Vlastě a v mnoha dalších. Moc si toho vážím!
- V prosinci u knihy na Kosmasu objevit štítek "bestseller".
- Psát tento blog.
- Číst si vaše reakce na svoji práci.
- Nechat se přesvědčit, že si mám dát na blog odkaz pro podporu.
- Následně od vás obdržet mnoho desítek káv.
- Vybírat si je v horním patře v Punktu a u toho tajně ujídat domácí Koka, protože jsou nejlepší.
- Tátovo: "Je to docela dobře napsaný."
- Učit v mezinárodní škole.
- Mít doma partu kluků na movie night (a Top Gun po sedmnácté) a sleepover.
- Spustit "Udělej si radost".
- Slyšet u doktora: "Všechno je v pořádku."
- Zažít svítání v Angkor Watu, jíst u toho croissant a sdělovat si s Martinem a Marcelou, jak je to krásný.
- Být kvůli detektivce vzhůru do půl čtvrté do rána.
- Sedět s Christou u bazénu, máčet si tam nohy a probírat život.
- Objednat pandové knedlíčky dim sum plněné čokoládou v Din Tai Fung a sledovat děti, jak se je snaží sníst hůlkami, čokoláda jim teče po bradě a pak tu objednávku ještě dvakrát zopakovat, protože z předchozích na mě nezbyl jediný knedlíček.
- 790 dní italštiny na Duolingo.
- Umět říct italsky věty typu: "Promiňte, ale můžu tyto boty zaplatit kreditní kartou?"
- Sejít se v KL zase po roce s Martinou a Tomášem.
- Půjčit jim batoh na výlet a dostat za dobrý skutek jako suvenýr kousek Severní Koreji z Demilitarizovaného pásma.
- Legoland.
- Odkoupit od Pavly kapslový kávovar Nespresso.
- Benova reakce, jakou by chtěl oslavu narozenin: "Chtěl bych svým kamarádům zahrát na bubny." A pak uspořádat dětskou narozeninovou párty částečně jako koncert.
- Fandit Benovi na plaveckých závodech a pak s ním slavit zlatou medaili za kraula.
- Podívat se do Thajska a do Laosu.
- Doma po výletě přebalit batoh, odjet s Benjamínem do Bangkoku na gymnastickou soutěž a tam zjistit, jakého mám skvělého cestovatelského parťáka.
- Vyrazit na další český tábor v džungli.
- Oslavit narozeniny tím, že vylezu na nejvyšší horu... Malajsie a svého života.
- Celý si to zaplatit malou, ale správně načasovanou investicí do bitcoinu.
- Odvážit se letět ve větrném tunelu až úplně nejvýš, kam to jde.
- Říct si naplno o práci v mezinárodní škole, nedostat ji a přijmout, že to má svůj důvod, protože život má se mnou jiné plány.
- Pilotovat? řídit? (ani nevím, jak se to správně řekne :)) dron. (Díky, Honzo!)
- Plakat a přestat se za to stydět.
- Stěhovat se a darovat díky tomu spoustu nepotřebných věcí na charitu.
- Potlačit sobectví a lásku k Praze a rozhodnout se, že se přestěhujeme do Brna.
- Nechat si od bráchy namíchat drink a pak ho s ním vypít u probírání života.
- Najít byt, kam se vejdeme my, klavír, dvoje bubny a všechno ostatní.
- Najít školu a školku pro kluky.
- Sledovat a nechat se inspirovat, s jakou odvahou, odhodláním a nadšením vykročili do české kapitoly.
- Vytřídit knihovnu a odnést 87 knížek do Knihobotu.
- Chodit do Knihovny Jiřího Mahena.
- Slyšet Benjamína, jak říká R, než jsem ho stihla objednat na logopedii.
- Psát klukům dopisy.
- Pořídit Oliverovi brýle.
- Vrátit se do Ankary.
- A pak zažít tradiční tureckou svatbu u hranic se Sýrií.
- Spát sama v hotelu. A pak druhý den už zase ne.
- Nemuset ven, protože je tam ošklivo.
- Koupit si poslední červenou sukni v Reserved a promovat v ní svoji knihu, která má na obálce červenou sukni a nohy jedné z hrdinek.
- Body z Reparády.
- Dostat pozvání na rande.
- Nemuset se v obchodech stresovat házením namarkovaných potravin do tašek, protože existuje Rohlík.
- Bavit se komplimenty rohlíkovských kurýrů. Pomyslná zlatá medaile goes to: "Vy jste moje nejmilejší a nejkrásnější zákaznice. Já jsem byl dneska u samých osmdesátiletých babiček."
- Uběhnout 420 kilometrů.
- Zaběhnout 5 kilometrů za 23 minut.
- Dostat medaili za závod na kolečkových bruslích.
- Sedět v kině na DOSPĚLÁCKÉM filmu.
- Jezdit vlakem do Prahy a moct si tím pádem 2,5 a víc hodin skoro nerušeně číst.
- Mít auntie a mámu, díky nim postaráno o kluky a duševní klid. 💛
- Jezdit MHD.
- A přečíst také kvůli dvěma výše uvedeným bodům 60 knih.
- Muset si zablokovat platební kartu kvůli zneužití a přijít tím o všechna možná předplatné, takže i o výčitky, že to všechno nestíhám číst a poslouchat.
- Poprvý volit v amerických prezidentských volbách.
- Jíst dýňové placky a dalších xyz fantastických jídel od mámy.
- Arašídové máslo od Šufana.
- A přitom držet 57 kilo. (Běhám, jinak nevím jak.)
- Vybalit 14 dní před Vánoce 80 krabic z Malajsie.
- Nemuset chodit do obchodů, protože mám Alza Premium.
- Koupit si domů kilo! máku.
- Tančit pod vedením Anežky v Dance AKA.
- Hrát na piano Linus and Lucy.
- Zazálohovat si počítač.
- Zrušit devatenáct let po dokončení studia studentský kontokorent v bance.
- Platit přes QR kódy.
- Nosit menstruační kalhotky.
- Nenosit svetr a nechat si ho půjčit.
- Naučit se znovu žít a řídit vpravo.
- Nechat si svoje texty editovat umělou inteligencí.
- Vidět se naživo s lidmi, které jsem neviděla i 15 let.
- Dát si po běhání tak horkou sprchu, až úplně zčervenám, ale je mi konečně teplo jako v Asii.
- Vyrazit s mámou třikrát do divadla.
- Půlrok se kochat nekonečným množstvím kultury, co máme v Česku, často zdarma.
- Projíždět 20+ fotek českých svítání v telefonu a pořád fotit další.
- Jíst ještě teplý Honzovky z Buchty a mít cukr na nose, v klíně, na botách... a v puse.
- Pohoršovat se nad věcmi typu Mr. Beast nebo Skibidi Toilet a zároveň mít dobrý pocit, že jsem rodič, co se snaží rozumět svým dětem.
- Probírat se nápady v počítači a přemýšlet, do jakého dalšího se pustím.
- Po pěti letech znovuzažít české Vánoce. Fotit si nazdobené stromky na náměstí, dávat si svařák, mačkat se u toho s desítkami dalších lidí a neustále vystresovaně hledat děti, ale mít z toho vlastně radost.
- Roztřídit do alb všechny letošní fotky a pak si je promítat na Vánoce.
- Vymýšlet, jak se vrátit do Malajsie nebo žít v tropech, a přitom nemít výčitky, že tam ještě nejsem, protože v Brně je to zatím dobrý.
- Projíždět každoroční "Wrapped" od Spotify, kde Cocomelon nahradit Benson Boone.
- Běžet po půlnoci pro dobrou věc Prahou, protože #adventnibehani.
- Usínat s dětma.
- A pocitem, že to byl dobrý den, týden, měsíc a rok.
a
- Pozvolna plánovat ten další. 😉
💜
Žádné komentáře: