Věk je jen číslo, dokud není pozdě

25.11.24

Pamatujete si můj post o tom, že věk je jenom číslo, dokud vám děti neřeknou, ať uděláte kotoul?

Dnes jsem si na něj vzpomněla, když jsem seděla u oční lékařky. Mnoho let nosím kontaktní čočky a nikdy mi nedělaly problém. Zároveň jsem si mnoho let říkala, že si někdy nechám svoje dvě dioptrie na každém oku odstranit laserem, abych už čočky nosit nemusela. Pořád se mi ale zdálo, že to vlastně nepotřebuju, že je to zbytečné, není to priorita, že je na to nějak čas… Až jsem najednou zjistila, že není.

Když jsem se dnes ptala na laserový zákrok oční lékařky, řekla mi, že laser sice odstraní krátkozrakost, ale kolik že mi je – aha, jedenačtyřicet – stejně brzo budu potřebovat brýle na čtení, protože v tomto případě se oči horší už po čtyřicítce. A je tedy otázka, jestli chci věnovat čas a peníze něčemu, co mě brýlí zbaví třeba na rok, možná na tři, v nejlepším případě třeba na pět. "Laser je skvělej. Ale tady bych řekla, že už je pozdě…"

Pozdě?

Možná mě to tak vykolejilo, protože skoro ještě včera jsem bývala všude nejmladší a na všechno bylo naopak brzo.

Kladu si otázku, co přinesou další měsíce, potažmo roky.

Budu chtít kosmetické zákroky a zjistím, že jsem měla přijít před deseti lety, ačkoliv jsem se sotva naučila pořádně odličovat a obstojnou skin care routine?

Budu si chtít vyrovnat záda a dozvím se, že už to nejde, protože je k tomu potřeba silový trénink, s nímž jsem měla začít ve dvaceti?

Budu ho chtít zkusit, zvednu desetikilovou činku a loupne mě v bedrech? A taky v krční páteři, v v kolenou...?

Budu se tomu usmívat jako čemusi přirozenému, nebo si to vyčítat - že jsem třeba mohla dělat víc a nedělala, ačkoliv právě teď si myslím, že dělám maximum?

Budu se snažit to přetlačit, jak je mým častým zvykem, nebo budu ochotná přijmout, že na některé věci je skutečně pozdě?

Budu mít šanci svůj přístup k tomu ovlivnit?

Jinými slovy budu na to mít zdraví, sílu, kapacitu, nebo i v tomto ohledu už jsem něco zanedbala a zanedbávám a najednou – bude pozdě?

Spousta otázek, na které nemám odpovědi. A jsem na ně zvědavá.

A bojím se.

Úplně nejvíc vlastně toho, jak se ty věci jako kotoul, pozdě na laser a na to či tamto začnou sčítat… A rychle sčítat! Až jich bude víc než kolik mi je let. Bude pak věk pořád ještě jenom číslo?