OKAMŽIK RADOSTI: Vidět lidi číst si v MHD papírové knihy
Může to být samozřejmě tím, že v Malajsii jsem jezdila víc taxíky nebo na koloběžce než metrem, a tramvaje v Kuala Lumpur nejsou, zatímco v Brně jezdím MHD pořád. Nebo tím, že jsem na to teď víc zaměřená, protože se dívám, jestli náhodou nečtou "moji" knížku. Ale nemyslím si to.
Kdykoliv jsem jela hromadnou dopravou v Kuala Lumpur, lidé se hromadně dívali do mobilů. Je možné, že si v dopravních prostředcích četli e-knihy, ale z toho, co jsem viděla, to tak nebylo.
Snažím se teď vybavit si, jestli jsem na reklamách u metra nebo v metru v KL viděla někdy nějaké knihy podobně jako je to třeba v Praze – a nevím. Minimálně nemám žádnou takovou vyfocenou v telefonu, což z Prahy mám. (A to jsem tam za posledního půl roku byla třikrát, pokaždé nejdéle sotva na 48 hodin.)
Taky si pamatuju, jak mě první týden v Česku udivovalo, kolik tady máme knihkupectví a kde jsou umístěná. Až jsem si jednou říkala, že jako jsou v Malajsii na každém rohu obchody 7-Eleven, my v Česku máme takto hustou síť knihkupectví. A není to tak jenom ve městech, ale také v nákupních centrech. Zatímco v Kuala Lumpur byla knihkupectví v nákupních centrech často ve třetím a vyšším patře (v Surii KLCC je japonské knihkupectví Kinokuniya ve čtvrtém patře, v Pavillionu KL je knihkupectví dokonce až v šestém patře, protože důležitější jsou luxusní obchody a samozřejmě food court), pokud tam vůbec byla, v Česku jsou knihkupectví strategicky umístěná tam, kudy prochází nejvíc lidí. Do českého knihkupectví nemusíte jít jako v Malajsii cíleně, ale můžete si tam jednoduše odskočit podívat se na něco zajímavého třeba když čekáte na schůzku nebo když máte pár minut do odjezdu vlaku.
A mám k tomu ještě jedno zajímavé pozorování. Protože od knížky člověk musí občas zvednout oči, nechat si v hlavě proběhnout a vstřebat, co právě přečetl, v Česku už se mi několikrát stalo, že jsem viděla, jak se čtenář(ka) v MHD zvedli, navázali opětovný kontakt s okolím a pustili někoho sednout. To z Asie taky neznám. A potvrdila mi to nedávno i moje kamarádka Eva ze Singapuru. Lidé jsou tak zabraní do svých obrazovek, že nad sebou stojící Evu ve vysokém stupni těhotenství uviděli až ve chvíli, kdy se chystali vystupovat. Nikdo ji sednout nepustil.
Zajímalo by mě, jak si to vykládáte vy.
A taky jak je to s knihami a knihkupectvími tam, kde žijete.
Myslim, ze se ctenim v CR to vzdy bylo takto a jsem rada, ze porad je.
OdpovědětVymazatVe SP je smostatnych knihkupectvi velmi malo, u nas ve meste zadne, knihy se zde prodavaji jen na specialni letnich trzich, v nakupnich centrech je to obvykle jako soucast oddeleni s darky nebo s elektronikou. Velmi malo lidi cte i na plazi (kdyz uz, tak cizinci-duchodci, ale to taky uz neni, co byvalo...). Obecne se ve SP moc necte, ale mobily knihy nenahradily, proste kniha "venku" zde nikdy nebyla bezna vec, lidi si radsi uzivaji okoli a jine lidi, coz ma taky neco do sebe :-)
Stejnou zkušenost mám z USA, kde jsem jezdila MHD pravidlelně a vždy s knížkou v ruce. Málokdy se mi stalo, že by to někdo nekomenetoval nebo že by to rovnou nebyl důvod ke small talku. Prostě jsem tím vyloženě vybočovala z davu. Vždycky to začalo stejně, "Jéé, vy čtete opravdovou knihu? To se už tak nevidí, dneska všichni koukají jen do mobilů. A co čtete? Je to dobré? To jste mě teda namotivovala...." :) Bylo to milé, ale taky ne vždycky nemá člověk náladu se vybavovat a hlavně si přece chce číst, proto tu knížku mám, ne? :D :D :D
OdpovědětVymazatDíky za zajímavý článek :) Je pravda, že v Česku jsou knihkupectví v centru zájmu, to mi nikdy nedošlo ;)
OdpovědětVymazatJá mám nedávnou zkušenost z pražského metra (a to byl jen 24hodinový výlet :)), kdy si přisedl starší pán a vytáhl si z igelitky malý skicák a začal kreslit nicnetušícího pána na protějším sedadle. Čekala jsem, že ho tím výtvorem před výstupem obšťastní, ale prostě jen vystoupil. Taková milá kratochvíle :)
A vzpomínám si na sebe, co jsem ve svém aktivním mladickém čase dělala ve vlaku, když jsem nestíhala - vyráběla dekorace na akci, kterou jsme jako mladí pořádali/vyráběla dárek pro kamarádku/zašívala kus oblečení na akci, na kterou jsem právě jela. Ale to už zabíhám hodně off-topic :D Myslím, že strávit ten čas dle svého možná přinese pár zvědavých pohledů, ale od lidí, které už nejspíš nikdy neuvidím. Zato to čtení, jak píše Zdeňka výše, je milý důvod ke smalltalku :) Těším se, až si časem ve vlaku vytáhnu právě tu vaši knihu!