Co kupovat na Vánoce: Nejoblíbenější a (sedmi) roky prověřené hračky u nás doma

Máme ji doma od Benjamínova jednoho roku. Kluci na ni vozí jeden druhého, plyšáky (pejsek a obecně plyšáci z Ikea jsou další tip na levný a dlouho oblíbený dárek), autíčka, Lego kostky, nářadí. Nikdy se neomrzela a kdyby náhodou ano, stejně by to byla hezká dekorace do pokojíčku. Tatrovku měl kdysi i můj bratr, a protože vydržela 30+ let, kluci mají ještě jednu zahradní u babičky a dědy. 

Tohle je věc, o které jsem si myslela, že nikdy nebude pro nás. Ale pak jsem ji pořídila Oliverovi k prvním narozeninám – spíš proto, že jsem nějak nevěděla, co by – a od té doby v ní kluci "vaří", i když už dosáhnou na kuchyňskou linku. Hodně si s ní hrají taky "na restauraci" nebo na obchod. Ke kuchyňce se dá přikupovat všelijaké nádobí, také třeba dřevěné nebo šité potraviny, já jsem pořídila navíc ještě papírové peníze – dolary i koruny – a třeba při hraní na obchod je to hit. 

Objevila jsem ji díky školce v Kuala Lumpur, kde ji miloval Benjamín. Ze silných magnetů se dá stavět úplně cokoliv: domy, hrady, nádraží, garáže pro auta, taky silnice... Do předloňska jsme měli pár kousků. Pak ale naše sousedka v Malajsii prodávala několik krabic stavebnice kvůli stěhování a já je všechny koupila – za 500 Kč celou Ikea tašku magnetů! Dodneška jich vždycky pár beru i na cesty. Jsou sice těžké, ale super skladné a neztrácí se jako miniaturní kostičky Lega. (A taky tak nebolí na ně šlápnout.) Teď pokukuju ještě po kuličkové dráze, kterou má Oliver v české školce a nedá ji z ruky. 

Klasika, vděčná, využívaná a matku nervující. :) Máme ho už tolik! Několikrát mě popadla panika a na kostičky jsem nakoupila různé úložné složky, krabice a krabičky. Párkrát už jsem si hrála na Popelku a třídila jsem kostičky podle návodů, které samozřejmě schovávám, pak podle barev, pak jsem postavené věci dávala vysoko do polic, aby je nikdo nerozbil, aby mě následně štvalo, že si s nimi nikdo nehraje, takže za pár týdnů kostičky stejně skončily všechny v jedné bedně. Díky kamarádce už o ní naštěstí nepřemýšlím jako o nejdražší sbírce rozbitých hraček, ale jako o kreativní krabici, ze které se dá složit úplně cokoliv – proč by to musel být zrovna ten žlutý vlak podle návodu? Lego je nakonec jedna z nejoblíbenějších hraček, skvělá na jemnou motoriku, kreativitu, a hlavně na zabavení na dlouhé hodiny a roky. 

Dobble jsem objevila díky Mezinárodní škole v KL, kde se na ní předškoláci učili poznávat písmena. Stolní hra se skládá z kruhových karet, přičemž na každé kartě je několik různých obrázků. Hlavní hra spočívá v tom, že mezi libovolnými dvěma kartami existuje vždycky jenom jeden shodný obrázek. Hráči ho musí najít a pojmenovat. Hra má několik variant, ale všechny jsou jednoduché, rychlé, bez problémů je pochopí děti od tří let. Karty mají různé tematické edice – můžete hledat písmena, čísla, obrázky ze života nebo z populárních kreslených seriálů jako Paw Patrol, z filmu Mario Bros a jiné. Karty jsou v kulaté krabičce, co se vejde i do nejplnějšího kufru, takže ideální na cestování. :) Hodně baví i mě, a to já na návodové deskovky s výjimkou "Člověče, nezlob se" a "Dostihů" moc nejsem. 

A další objev z Kuala Lumpur. Puzzle Mideer pochází z Číny, takže v jihovýchodní Asii je hodně populární. Než se leknete a v komentářích mě proklejete, že Čína – tyhle puzzle jsou fantastický! Každé puzzle dostanete v krásné pevné krabici nebo v kufříku, takže je dítě může nosit třeba do školky nebo do školy, jsou nádherně esteticky zpracované, vyrobené z opravdu pevného kartonu, na zadní straně mají pokaždé jiný design, takže se vám nepomíchají, pokud jich máte víc atd. My máme doma Svět (co je na obrázku), Vesmír, Garáž, dvě sady k Čínskému novému roku a všechny stavíme opakovaně moc rádi. V KL to kolem Benjamínových pěti let býval nejoblíbenější dárek k narozeninám, dostávali nebo nosili jsme je na každou narozeninovou párty. 

Obecně vzato všechno, co vyluzuje nějaké zvuky nebo na co se dá bouchat, je vděčná a dlouho využívaná věc. Za sebe už bych nekupovala nejjednodušší nástroje pro mimina, ale sáhla rovnou po reálnějších věcech, na které jsem nakonec velmi rychle přešla, aby mi kluci nezničili všechno nádobí v kuchyni: tyto bubny máme třetí rok, omlácené, ale pořád funkční a Benjamín se na nich naučil hrát tak, že pokračuje na klasické dospělácké v hudební škole. Podobné je to s touto elektrickou kytarou. A Oliver letos dostane ještě flétnu.