ULTRA LONGREAD: Kam šli kluci v Česku do školy a do školky?

Benjamín chodil v Kuala Lumpur do mezinárodní školy ISKL, která nastavila velmi vysoká očekávání. Líbila se mi hlavně laskavost učitelů vůči žákům a pozitivní přístup nejen k výuce, ale k celému konceptu vzdělávání. Benjamín do školy chodil moc rád, což bylo kritérium, které jsem chtěla udržet i pro školu v České republice. Věděla jsem, že fakt, jestli se mu bude líbit ve škole, bude zásadní pro adaptaci celé rodiny v Česku. Druhé důležité kritérium pro nás bylo, aby škola byla bilingvní. Anglicky mluvící prostředí je pro Benjamína "doma". Je to pro něj nejpřirozenější prostředí, na které bude moct kdykoliv navázat kdekoliv ve světě. Řada lidí mi tvrdila, že anglickou školu nepotřebujeme kvůli angličtině, protože tu přece kluci mají automaticky od táty. To si nemyslím, protože domácí a akademická angličtina jsou dvě různé věci – a jsem ráda, že mi to potvrzují i učitelé. 

První reálné kroky pro školu v Česku jsem začala podnikat letos v lednu, když začínalo být jasné, že nejspíš nebudeme moct zůstat v Malajsii. A bylo to docela pozdě. Je ale otázka, kdy by pozdě nebylo.

Výběr města

Velmi dlouho jsme doma měli přístup, že návrat do Česka rovná se návrat do Prahy. Proto jsem prvně začala obepisovat školy tam. 

Diplomati a expati v Praze posílají svoje děti nejčastěji do tří škol. Jsou to tyto: 

ISP (školné 620 000 Kč) 

Park Lane International School (školné 534 200 Kč) 

A Prague British International School (školné 582 350 Kč - školné uvádím za druhý ročník, částka se s vyšším ročníkem zvyšuje) 

Mezinárodní školy jsou dobrý byznys všude po světě a platí to pochopitelně i v Praze. Tyto školy by dávaly smysl, pokud by nám je jako v Malajsii aspoň částečně hradil zaměstnavatel, ale to už není pravda. Ještě bych přimhouřila oko, pokud by kluci měli před sebou třeba poslední ročník střední školy. Ale částky přes půl milionu nedávají žádný smysl ve druhé třídě základní školy. Natož v předškolním vzdělávání.  

Pár známých, mezi nimi někteří, kteří zůstali po práci na americké ambasádě v Praze, nám navrhovali české státní školy s bilingvním programem. Nejčastější doporučení jsem dostala na ZŠ Angel a ZŠ Petra Strozziho. Z obou mi ale obratem odpověděli, že do bilingvního programu nepřijímají nové žáky z kapacitních důvodů. Stejné odpovědi jsem pak dostala ze škol níže, které jsem zkusila oslovit kvůli pozitivní referenci, i když nesplňovaly naše kritérium bilingvní výchovy – všechny mají buď rozšířenou výuku angličtiny nebo učí jazyk od první třídy, ale nejsou bilingvní. Pro úplnost dodám, že státní školy jsou "zdarma", ale za bilingvní program se platí – obvykle jde o částku kolem 100 tisíc korun za školní rok na jedno dítě. 

ZŠ Věry Čáslavské (tady mě zaujaly ještě sportovní možnosti, protože Benjamín má sport velmi rád) 

ZŠ Antonína Čermáka

ZŠ Currie 

a 

ZŠ Londýnská – což jsem vyrozuměla je momentálně asi nejpopulárnější škola v Praze. Je prý tak populární, že za "správnou", tedy spádovou adresu v Praze 2 se platí vyšší desetitisíce až statisíce. Jenom za adresu!  

Nastalo tedy další googlování, hledání, vyptávání, protože – jak jsem zjistila – Česko nemá například jednu webovou stránku, kde by vedlo přehled všech existujících škol. Koho jsem se ptala, ten říkal: no jo, tos měla začít řešit tak před třemi lety, teď se stejně nikam nedostaneš, ale dobrá škola nic nezaručí, všechno je stejně o učitelích. 

V té chvíli jsem díky kamarádce objevila tuto školu: 

Anglofonní základní škola v Praze na Stodůlkách, kde dokonce do druhého ročníku měli místo! A školné je 115.000, tedy víceméně stejné jako se platí za bilingvní program ve státních školách, které zmiňuju výše. Co mě ale překvapilo, že jak jsem skoro na každou školu dostala nějaké reference od někoho, kdo znal někoho, kdo do ní chodil, tady vůbec nic. Myslím, že je to zajímavý tip, ale o škole nevím žádné detaily. Každopádně dlouho to byla naše jistota a v Praze nakonec jediná škola, kde měli místo.  

Když bylo jasné, že do některé ze sítě bilingvních škol v Praze by se Benjamín dostal ve věku maturanta, řekli jsme si, že zkusíme soukromé instituce. Nejčastější doporučení, které jsem dostala (pořád ještě ze zdrojů od známých a známých známých) bylo na ZŠ Duhovka. Školné (24.500 Kč měsíčně bez stravy a kroužků) není malé, ale všichni se shodli, že škola za to stojí. Jenom kdyby ale bylo místo. :)

To nebylo ani tady: 

ZŠ Univerzum (není to bilingvní škola, ačkoliv je hodně zaměřená na angličtinu, čeština převažuje ve všech předmětech)

ZŠ Poznávání (tady už jsem hodně ustoupila z požadavků, protože škola nemá ani rozšířenou výuku angličtiny, ale reference byly velmi dobré)

ZŠ Compass (je to česko-anglická škola a vyučuje některé předměty v angličtině; musela bych čekat, jestli platí, že opravdu bude jedno volné místo, reference byly skvělé)

Když jsem sbírala tyhle zamítavé odpovědi, byl už konec února a chytala mě panika. Říkala jsem B., že budeme tak jako tak muset zůstat v Malajsii, protože Benjamín nebude mít v Česku školu – tedy když nepočítám spádovou školu v Dražovicích, která byla i jeho kmenová škola v době pobytu v zahraničí. Krátce poté jsem sepsala tento článek, na základě kterého se mi mailová schránka zaplnila tipy. Vůbec jsem to nečekala, hlavně to množství škol, které bych bez vašich tipů zřejmě nenašla. 

Prvně přibyly tipy na další mezinárodní školy v Praze: 

Německou školu 

a 

Lycée Francais de Prague

Věděla jsem o nich, ale nějak jsem jim nevěnovala pozornost. Na francouzské školy máme skvělé reference ze zahraničí. Z Česka jsem dostala různé postřehy: skvělá škola, hrozná škola, francouzský snobismus, jak člověk nemá jednu nohu v Paříži nebo z ní nemá aspoň partner, nebudou vás brát vážně atd. Na obě jsme ale řekli ne z jazykových důvodů – Benjamín se nikdy neučil německy ani francouzsky, nikoho francouzsky mluvícího nemáme ani v rodině. Ve francouzské škole mi tvrdili, že by to handicap nebyl a francouzštinu by jistě dohnal, byl by to ale stres: stěhování, nová země, nové město, nová škola – a ještě většinově v jazyce, ve kterém nerozumí ani "ano" a "ne". Takže - ne. Francouzskou školku coby přípravku na školu jsem ale chvilku zvažovala pro Olivera. Líbilo by se mi, kdyby kluci uměli ještě jeden jazyk - a naučit se přirozeně francouzštinu znělo lákavě. 

Druhé dva nejčastější tipy byly tyto: 

ZŠ PORG (nabízí rozšířenou výuku angličtiny, ale není bilingvní) 

a

OPEN GATE (výrazně se věnují jazykům, ale nejde o bilingvní program)

Obě údajně mimořádně silné akademicky, ale také a samozřejmě toho hodně vyžadují. To by zatím nebylo pro Benjamína – i kdyby měli místo. 

Protože PORG má pobočku i v Brně, tady mě poprvé napadla možnost přesunout se do Brna. V programu s rozšířenou výukou jazyků ale překvapivě? nebylo místo a do klasické třídy, jak mi pan ředitel napsal, by "Benjamín musel udělat zkoušky z češtiny". Snad bych se tomu i zasmála, kdybych mu nenapsala nic o naší rodině a o tom, že Benjamínův jediný zdroj češtiny jsem v USA, v Turecku i v Malajsii byla v podstatě jenom já. 

Teď to trochu zestručním, ale v hledáčku byly na vaše doporučení i tyto školy. Protože jsem pokukovala po Praze, uvádím jen ty v Praze nebo v její těsné blízkosti. Některé školy, které jste mi poslali, vypadaly slibně, ale stala bych se doopravdy jen a pouze taxikářkou svých dětí, což jsem nechtěla. 

Sunny Canadian (pro vzdělání v angličtině, proti jednoznačně vzdálenost od širšího centra Prahy)

Leonardo V. Academy (pro vzdělání v angličtině, proti novost školy, o které nikdo nic moc nevěděl)

Škola FLOW (pro lokace, projektová výuka, rozšířená výuka AJ, proti nejednoznačné reference od příliš nadšených po příliš odrazující)

American Academy Prague (pro výuka v AJ a lokace, proti vysoké školné a reference tvrdící, že škola dává vzhledem k nákladům smysl až od middle school výše – souhlasím)

Meridian International School (pro výuka v AJ, proti hlavně negativní reference) 

Central Point  (pro angličtina, proti vysoké školné přes 30 tisíc měsíčně vzhledem k faktu, že škole chybí například tělocvična) 

SCIO školy (pro přátelský přístup, proti rozporuplné reference na jednotlivé školy a na mě možná až příliš uvolněná atmosféra – nejsem si jistá, jak bych vnitřně zpracovala, že moje dítě ve druhé třídě ještě nečte nebo nepočítá a všichni se tváří, že to nevadí, protože k tomu dospěje.)

A taky:

Christian International School of Prague

U této školy jsem byla nejvíc na vážkách. S B. jsme vyrostli jako věřící lidé, ale víru nepraktikujeme a toto bychom do budoucna rádi nechali na našich dětech. Věděla jsem, že škola by je k víře vedla, ale nevěděla jsem, jak striktně – a jak její přístup ladí s našimi hodnotami bych nezjistila, dokud by tam Benjamín nezačal chodit. Ale reference jsem dostala velmi dobré (v jedné mi jedna paní dokonce psala, že křesťanská škola v Česku znamená víru pojatou spíš jako meditaci a seznámení s duchovnem, což se mi líbilo) a taky komunikace se školou byla velmi vstřícná. Kromě toho má ze všech mezinárodních škol v Praze nejrozumnější školné – 212 tisíc za školní rok.  

Nebudu lhát, u žádné ze škol, jejichž webové stránky jsem procházela nebo jsem s nimi komunikovala, jsem neměla pocit, že tohle je "naše" škola. Spíš jsem se zděšeným výrazem procházela částky školného a říkala jsem si –  za co, když nemají ani školní budovu a učí se například v upravené vile? (Nic proti prvorepublikovým pražským vilám, ale... ve škole by za 30 tisíc měsíčně mohla být aspoň tělocvična.) Děsila jsem se taky proto, že nabídka soukromých škol v Kuala Lumpur s výukou v angličtině je opravdu velká. Ještě těšně před odjezdem jsem byla na veletrhu, kde se soukromé školy doslova předháněly v tom, co všechno jsou schopné nabídnout – kromě kampusů, z nichž některé vypadaly jako kampusy amerických univerzit také výuku několika jazyků, sportů, kurzy singapurské matematiky nebo tzv. public speaking (lekce veřejného projevu) od první třídy. Částky za školné byly různé: od předražených škol, kam patří i ISKL po školy typu Sayfol International School, kde zaplatíte 80 tisíc korun za školní rok v příjemné, slušně vybavené škole s širokou nabídkou aktivit. 

Rozhodnutí pro Brno

V té chvíli jsme velmi pozvolna začali pokukovat po Brnu, které dávalo čím dál větší smysl, protože: 

• menší město
• menší vzdálenosti
• rodina za rohem
• ekonomicky dostupnější
• ve školách není takový přetlak jako v Praze atd. 

Když nevyšel PORG, v Brně jsem kontaktovala školu Maple Bear, která v Česku začíná. A protože začíná, otevřela v letošním školním roce pouze předškolní a první třídu. Víceméně pozitivní reference jsem v Brně dostala na tyto školy:

SMZŠ Rozmarýnová

Labyrinth - Laboratorní škola Brno

ZŠ Bakalova (rozšířená výška jazyků) 

ZŠ Eduard

MINT Montessori 

ZŠ Heuréka

SCIO škola Brno

ZŠ Didaktis 

Žádná z nich ale není bilingvní. 

Kromě Maple Bear a PORGU jsou v Brně snad jen dvě školy, které vyučují v angličtině nebo mají bilingvní program. A to: 

ISOB – mezinárodní škola s výukou kompletně v angličtině

American Academy – brněnská pobočka školy, o které píšu výše. 

Na ISOB jsem slyšela velmi dobré reference. Když jsem je kontaktovala, hned přišly další dobré zprávy: e-mail byl vstřícný, obsahoval všechno, co jsem potřebovala vědět, nikdo nechtěl po Benjamínovi dělat žádné přijímací zkoušky, místo by měli. Škola navíc nabízí tzv. mezinárodní maturitu IB – International Baccalaureate. IB nabízeli i v ISKL. Je to maturita uznávaná všude po světě, která do určité míry otevírá dveře i na mezinárodní univerzity. V Praze ji nabízejí právě školy ISP, Park Lane, Prague British International School plus ještě Open Gate a PORG. 

Formálně i systémem výuky je škola hodně podobná tomu, co jsme opustili v Kuala Lumpur. Mezinárodní škola taky znamenala, že Benjamín dál bude pokračovat v prostředí, kde bude mít spolužáky různých etnik, národností a náboženských vyznání, což je obzvlášť v Česku velmi užitečná věc. Obecně hodně dám na "dobrý pocit" a taky jsem ho měla od prvního kontaktu se školou. Samozřejmě, že když jsme pak školu navštívili, bylo to trochu emocionálně náročné – škola je ve srovnání s tou v KL o hodně menší, nemá bazén, nemá plavecký tým... :) Ale to říkal Benjamín a dělám si samozřejmě legraci. Já jsem věděla, že sehnat kopii ISKL v Česku nejde a ani jsem o to neusilovala. Ale nebudu lhát - slzu jsem v pohnutí z přesunu do Česka zamáčkla. 

Brněnskou pobočku American Academy jsem nekontaktovala. Byla jsem si jistá, že pokud budeme v Brně, ISOB bude nejlepší možná volba. A Brno vůbec postupně přibíralo body – když jsem si představila, že Benjamína může ze školy vyzvednout babička nebo strýc a na žádný kroužek to nebude mít daleko. 

Po osobní návštěvě ISOB na konci června jsme šli všechno probrat do kavárny, kde jsme se rozhodli, že tam Benjamína přihlásíme. V kavárně jsem našla noviny "Kam v Brně". V nich byl článek o brněnském centru pro expaty, které má super webovky a na nich – pozor – i přehled škol a školek v Brně! Mateřská škola Sluníčko, kterou bychom měli nedaleko od domu, byla první, do které jsem zavolala, jestli se můžu přijít podívat, abych do ní případně zapsala Olivera. A byla taky jediná – líbil se mi montessori koncept, ve kterém by Oliver přirozeně pokračoval, celkově přístup paní ředitelky, fakt, že jedna z paní učitelek mluví na děti anglicky, a proto má školka několik cizinců. 

Kolik vzdělání stojí? 

Obě instituce – škola i školka – jsou soukromé a nejsou zadarmo. Školné v ISOB je 355 tisíc za rok, školka stojí 7 tisíc měsíčně. K tomu jídlo a doprava. Ve srovnání s Prahou je to v Brně méně než polovina toho, co bychom zaplatili  tam  za stejný vzdělávací koncept - pokud by mi tam aspoň jednoho kluka vůbec vzali. Píšu částky upřímně, protože ke každé škole stejně dávám odkaz, kde si tyto informace zjistíte na pár kliknutí – není to tedy nic tajného. 

Je samozřejmě otázka, co dál. Benjamín je ve druhé třídě, čeká ho ještě mnoho let. Oliver je ve školce a samozřejmě ani jemu nechceme ubrat možnost mezinárodního vzdělání. Z toho si sami spočítáte, že už jsem dávno měla napsat bestseller. :) Lépe dva. 

Ale zatím jsme se rozhodli, že touto cestou půjdeme. A jak jsem zjistila z vašich reakcí, je vás hodně, kdo jste ochotní investovat do vzdělání svých potomků za cenu, že si – třeba i dost – uberete jinde. Hodně přemýšlím o tom, co zájem o mezinárodní vzdělání a soukromé školy a školky s dostatkem laskavého personálu a rozšířenou výukou jazyků vypovídají o českém vzdělávacím systému, a především o tom, jak drahé je ono "zdarma", z něhož vycházejí demotivované děti a smutní rodiče.  

Nevíme, na jak jsme v Česku dlouho a chceme, aby to tady pro kluky byla dobrá zkušenost, kvalitní čas a taky kvalitní vzdělání, se kterým nebudou mít problém chytit se kdekoliv na světě, pokud bychom se zase někam přesouvali. Pokud do budoucna budeme mít možnost získat jeden nebo druhý pracovní kontrakt, který by třeba část výdajů za vzdělání zaplatil, zřejmě nebudeme váhat. Teď má pro nás ale tohle prioritu a dokud si ji budeme moct dovolit, chceme do ní investovat. 

Jak se kluci ve škole a školce mají?

Klepu o pracovní stůl, ale oba jsou velmi spokojení. Cítím, že Benovi škola vyloženě sedla a hodně se mu ulevilo, že naskočil do systému, který víceméně zná a že nemusí dohánět češtinu – musí, ale ne ta intenzivně jako by musel v české škole. :) Je nadšený z paní učitelky z Jihoafrické republiky a taky z mezinárodních kamarádů. Mínus je jenom doprava, která je zdlouhavá, protože bydlíme v jiné části města, ale beru to tak, že nemůžeme mít všechno. Oliverovi se ve školce také hodně líbí. Jeho čeština akceleruje za pochodu – doslova. Jediná nesnáz pro mě je poobědový odpočinek. Oliver se naučil ve školce spát, takže doma teď máme dlouhéééé večery a noci. Ale to taky zvládneme. Takže – klepu o pracovní stůl – zatím dobrý a snad to vydrží. 

Co bych udělala jinak?

Kdybych věděla, co všechno mě čeká, je něco, co bych udělala jinak? Pár věcí by se určitě našlo: 

• Státní školy s bilingvním programem bych určitě kontaktovala dřív s otázkou, jestli je nějaká šance se do nich do budoucna dostat a jak to funguje. Je možné zapsat se na nějakou čekací listinu? Je v Česku takové čekání placené podobně jako třeba v Hongkongu? 
• Dřív bych se snažila získat víc referencí, případně se osobně podívala do školy. Hodně by mě zajímala výuka na Anglofonní ZŠ nebo na American Academy. 
• Založila bych si vlastní školu. :) Ne, to si samozřejmě dělám legraci. V Praze ale určitě platí, že poptávka po kvalitním vzdělání s možností cizích jazyků velmi převyšuje nabídku a vzdělání je určitě dobrá byznysová příležitost. 
• Podívala bych se detailně po možnostech jinde po světě. Mezinárodní školy jsou nejen v Asii, ale i v EU v různých cenových relacích. Pokud dětem zaplatíte studium, většinou máte aspoň jeden rodič i nárok na víza v zemích, kde je potřebujete. Ze zvědavosti jsem se dívala na pár škol v Thajsku, které jsou schopné všechno za vás vyřídit. Náklady na život záleží na destinaci a na tom, na co jste zvyklí, ale v Asii jsou obecně nižší než v Česku.