OKAMŽIK, CO MĚ POBAVIL: Indka, co je napůl blond

Zapíšu si sem další úsměvnou drobnost. Tak trochu pokračování Indů Brna. :)

Benjamín jezdí do školy tramvají, čímž pádem se mu otevřel úplně nový svět. A další nový poznal koncem minulého týdne, kdy se brutálně ochladilo. Pokud si dobře vzpomínám, teploty kolem 10 stupňů zažil naposled v roce 2019, kdy mu byly dva roky. Oliver je nezažil ještě nikdy ve svém životě. 

Stáli jsme zrovna na zastávce v centru města, když se vedle nás postavila blond dívka v minisukni a v tenkých, skoro průsvitných černých silonkách a černých kotníkových botách. Benjamín se na ni dlouho díval a pak mi řekl: "To je zvláštní, ta paní vypadá v obličeji jako já a ty, vlasy má světlé, ale nohy má tmavé jako Indka. Že je taková jako napůl. To jsem ještě nikdy neviděl." Hrozně jsem se smála a pak se mu snažila vysvětlit, co to jsou silonky. Což se mi moc nedařilo, protože první věta, co ze mě vypadla, byla, že "jsou to takové tenké punčocháče." – "Co to je - punčocháče?" Zase jsem si uvědomila, kolik věcí moje děti poznávají úplně poprvé jenom díky tomu, že jsme teď v prostředí, kde není jenom jedno roční období – pořád tropické léto. 

Celkově musím říct, že mám teď hodně co vysvětlovat. Malajsie a obzvlášť prostředí, ve kterém jsme žili a pohybovali se, byla taková hodně bezpečná bublina. Benjamína ráno nabral školní autobus přímo u domu a odpoledne ho k domu zase přivezl. Na kroužky jsme jezdili většinou autem, nikdy nikam daleko od našeho domu. Když teď s Benjamínem projdu v Brně okolo hlavního nádraží, vidí za 5 minut čekání na další spoj víc, než viděl za 4 roky v Malajsii. A taky se mě na to pořád vyptává: proč ten člověk tak křičí, proč ten pán tady spinká a nejde domů, proč nemá doma, proč ta paní musí jezdit na vozíku (vidět handicapované lidi ve veřejném prostoru například používat hromadnou dopravu, je po životě v Malajsii vůbec velké téma – píšu si ho na někdy příště!) anebo proč se ten člověk tak motá... Některé věci by snad zatím ani vidět nemusel. Na druhou stranu, je to střet s všednodenní realitou, a to je taky lekce do života.