Indové Brna

Seděli jsme zrovna u večeře, když můj sedmiletý Benjamín zničehonic říká: "Mami, you know what’s interesting? There are so many Indians in Brno!" A pokračoval: "And today, I heard some of them speaking English." (Mami, víš, co je zajímavé? Že je tady v Brně tolik Indů. A dneska jsem dokonce slyšel nějaké mluvit anglicky.) Mluvil pochopitelně o Romech, kterých je v Brně opravdu hodně. 

Moje děti už samozřejmě v Česku byly, ale na prázdninách, a s Romy se tudíž moc nepotkaly. Zato Indy znají perfektně – jeden z Benjamínových spolužáků a dobrých kamarádů v Malajsii byl Ind, Oliver měl indických dětí ve školce myslím pět. Napřed mě Benjamínova poznámka pobavila, pak teprve mi došlo, že Ben je etnicky zařadil správně - Romové doopravdy mají původ v Indii. (To jsem mu také řekla, že Romové jsou vlastně bývalí Indové, kteří z Indie odešli do různých částí světa včetně Brna.) 

Několikrát jsem tady psala o tom, že jedna z věcí, kterou jsem si v Malajsii opravdu užila, byla etnická pestrost. Moje děti se učily hezký přístup k lidem všech národností, náboženství a barev – ne že by neviděly odlišnosti, právě naopak, viděly je, mluvilo se o nich ve škole (každý vypadáme jinak a jsme z jiného koutu světa, ale všichni jsme lidé se stejnými právy, svobodami a možnostmi) a kluci je brali tudíž absolutně samozřejmě. Tahle pestrost mi tady chybí. A naopak mi přebývají sprosté poznámky, když už se nějaká pestrost objeví. Jak to udělat, aby je neříkali i moji kluci? Pokud se tady zdržíme, tohle určitě bude v budoucnu moje velké téma.