Postřehy z Moravy: Jaké je Česko?

👉 Prvních 14 dní pobytu v Česku jsem strávila v Brně, v Praze jsem ještě nebyla. Brno od mých studentských let rozkvetlo, ale kdykoliv jdu podchodem z Hlavního nádraží na Zvonařku a vidím plakáty, co všechno ve městě bude, ale stále není, říkám si, jestli tu náplavku, obchvaty, koncertní sál a všechno vůbec někdy uvidím. A taky jestli město, které má o prázdninách rozkopanou každou druhou ulici, opravdu potřebuje novou hokejovou halu. Mluvila jsem ve městě s jedním Kanaďanem, který mi k Brnu řekl myslím velmi trefnou poznámku: "Brno je dobré město. A bude skvělé, až bude konečně dokončené." 

👉 V Brně je oproti Malajsii strašně prázdno, klidno a … čisto. 

👉 V Brně a okolí se oproti Malajsii dá i v horkých dnech přežít bez klimatizace. 

👉 Přibyly příjemné veřejné prostory, kde lidé evidentně rádi tráví čas. Dvakrát za poslední týden jsem byla na plném Moravském náměstí a na náměstí Sv. Jakuba. 

👉 NEPŘIBYLY veřejné záchodky! A na ty existující bych nešla ani já, natož abych tam poslala děti. A tak čuráme za deseti a dvacetikoruny, tu v McDonald’s, tu ve Vaňkovce, první dva dny bylo čůrání to nejdražší, co jsem naší rodině během dne ve městě koupila. Jestli něco považuju za obrovské selhání tvůrců veřejného prostoru a vůbec české společnosti, je to fakt, že si prostě nemáte jít kam ulevit. 

👉 Neubyli bezdomovci a pořvávající opilci v oblasti Hlavního nádraží. 

👉 Spousta hezkých míst nebo budov působí nečiště, protože je na nich nějaký čárenec sprejera. To mi přijde smutné. 

👉 V Česku se hrozně dobře a klidně řídí. :)

👉 V Česku se pořád opravdu hodně pije alkohol a hodně se to vystavuje. 

👉 V Česku fantasticky funguje Zásilkovna. I v Dražovicích za obchodem. A všechno tam přijde do 48 hodin. Neskutečný! 

👉 V Brně je drahé bydlení. Až tak, že se ptám, kdo si zdejší nájmy může dovolit a zjišťuju, že asi málokdo, protože víc než Brno kvetou okolní vesnice a na dálnici Vyškov – Brno je skoro denně zácpa. 

👉 Městská doprava v Brně je nadále fantastická, tedy nebýt řidičů tramvají, co prdelují, pi*ují a pořád zvoní. Nadávající řidiče vyvažuje lidová cena dopravy a fakt, že MHD je skvělá zábava pro děti a je na ni absolutní spoleh. A jízdenku si lze koupit platební kartou. (To není úplná novinka, ale pořád si jí všímám a pořád mi dělá radost.) 

👉 Fantastická je nabídka sportovních, kulturních a jiných akcí, spousta z toho pro děti. 

👉 Znovu si užívám pověst Brna coby gastroměsta. Baví mě krásné, hravé kavárny s dobrým kafem, líbí se mi, že když se někoho zeptám, kam na jídlo, dostanu minimálně deset tipů na různé světové kuchyně. Druhá věc jsou ceny. Přijela jsem z jihovýchodní Asie, kde jsou nízké, ale stejně: přiznám se, že 99 Kč za flatwhite v kavárně Park Lane vedle parku Lužánky mi vyrazilo dech. Stejně jako u nájmů si říkám: vzhledem k příjmům bych řekla, že tolik podniků s takovými cenami nemůže dlouhodobě přežít. Matematicky mi to vůbec nevychází. Ale matematika mi nikdy nešla. :)

👉 Zlepšuje se nabídka potravin v supermarketech, bohužel týká se to málokterého oddělení ovoce a zeleniny. A znovu: na zdejší příjmy mi přijde, že potraviny jsou hodně drahé.   

👉 Na druhou stranu: s kýmkoliv mluvím, byl nebo jede do zahraničí na letní dovolenou a vzpomíná na to, jak byl v zimě na horách nebo v Thajsku. V USA musí člověk celý život pracovat, aby si vůbec zaplatil svoje studium, pak bydlení a vysoké životní náklady víceméně na všechno. Pokud si může dovolit dovolenou, je většinou krátká a odehrává se doma. Pokud si může dovolit nějaký prázdninový time share nebo letní dům, je to na stáří a je to luxus pro bohaté lidi. V Malajsii ani nevím o tom, že by lidé o dalších domech třeba u moře většinově vůbec přemýšleli. Ale v Brně nejen přemýšlejí, oni to všichni mají: chatu v Beskydech, hory v zimě, dovolenou v létě a když "hypošku", tak druhou v životě a tentokrát na apartmán ve Španělsku, který je o půlku levnější než v Brně. 

👉 Nejčastější téma konverzací zaslechnutých na různých místech v Brně: "Dostali jste se nakonec do té státní školky?" 

👉 Řada Čechů je obézních, obeceně se mi zdá, že Česko tloustne. Nikde to ale neslyším. Naopak, po Brně jezdí tramvaj s reklamou na oděvní firmu, která vyrábí plavky v šedesáti velikostech. V reklamě přitom používá běžnou velikost, která ale v ulicích paradoxně moc vidět není. Tam jsou ženy větší. 

👉 Češi si zamilovali tetování. Čím nevkusnější, tím větší plochu těla pokrývá.  

👉 Nevkusu neubylo. Na oblečení, na obálkách knih, na billboardech. 

👉 Sprostých slov taky ne. Bez rozpaků se používají i vůči dětem. Variace na otázku "Co po mě ku*va zase chceš?" je zatím nejčastější hláškou zaslechnutou na vesnickém koupališti. 

👉 Přesto nebo právě proto přibylo milých lidí. Nebo spíš takhle: já jsem zatím v malých konverzacích měla štěstí na milé lidi, všichni se usmívali, byli ochotní poradit. 

👉 Pocitu bezpečí neubylo. V KL jsem strach neměla skoro nikdy, v Brně ho nemám vůbec. Když jdu v Brně po městě, nejvíc se bojím, že mě srazí někdo na skútru nebo kurýr Foodora na segwayi.  

👉 Přibylo hezké typografie a šikovných copywriterterů, které evidentně baví hrát si se slovy a třeba vtipně vysvětlit, proč je v nějakém podniku zavřeno. Koukněte: 

👉 Pořád fungují tabáky a pořád mají tu stejnou vůni, kterou mívaly.  

👉 Zlepšily se nabídky telefonních operátorů. Neomezení volání, textovky a data za 700 Kč a stejné podmínky ve všech státech EU je myslím konečně adekvátní cena odpovídající sjednocené Evropě a roku 2024.    

👉 Nerozumím fungování českého zdravotnictví. Objednat sebe nebo děti k jakémukoliv lékaři na prevenci trvá tři a více měsíců. To v Česku platím zdravotní pojištění a k těmto lékařům chodím pravidelně. Do mobilu jsem si zapsala hlášku, kterou jsem si vyslechla minulý týden v telefonu, když jsem se objednávala na prevenci na sono prsu. "Našla jste si bulku? Jestli jo, tak to vás vezmeme přednostně. No a jestli ne, tak se uvidíme v září." Přesto slyším, vidím a naprosto tomu věřím, že když jde člověku o život, je v Česku v rukách skvělých odborníků, ačkoliv v zařízeních, kde na záchodě není toaleťák ani mýdlo. 

Celkově myslím, že Česko je dobrá země, kde spousta věcí dobře funguje a dost se jich pořád zlepšuje. Zároveň, kdykoliv jedu z Rousínova do Dražovic po silnici, která už roky zoufale potřebuje generální opravu, ovšem místo ní zase přichází jen zalátání děr a dvě značky – výstražná upozorňující na nerovnost na silnici a maximální povolená rychlost třicet - přemýšlím nad tím, jestli to není taková paralela k budoucnosti. Ale to uvidíme, až si tento post přečtu třeba za deset nebo ještě víc let.