Tento fejeton do časopisu Glanc jsem napsala těsně před odjezdem z Kuala Lumpur. Po příjezdu mě to hodně mrzelo, protože hned třetí den v Brně jsem zažila historku, která by ho vypointovala ještě lépe, než se mi to podařilo v KL. Byla jsem v jednom brněnském knihkupectví shánět nějaké materiály na procvičování školní látky z první třídy o prázdninách. Dívala jsem se hlavně po matematice a šlo mi spíš o srovnání učiva v mezinárodní škole v Malajsii
(kde se mi zdálo, že v první třídě jsou děti v matematice dost napřed - je to pravda) a v ČR. Nakonec jsem koupila dvě dvacetistránkové cvičebnice. Když jsem je platila, paní pokladní se na mě podívala a říká mi:
"To se bude učit i o prázdninách? Chudák! To mu nemůžete dát volno?" Vedle ní stála další pokladní, která se k ní přidala:
"Já ho teda vůbec neznám, ale přimlouvám se za něho a za prázdniny bez povinností." Už si nepamatuju, co jsem zamumlala, ale v duchu jsem se usmívala při představě, co by na prázdniny bez povinností řekla třeba moje korejská sousedka...
Žádné komentáře: