KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #65: KVĚTEN 2024

Kdybyste mi řekli, že tento měsíc trval týden, věřila bych vám. A přesto toho bylo tolik! Slz, těch nejvíc, ale i hezké věci byly. A mezi tím vším i trochu času na čtení a poslouchání. Tady je výběr, co z toho všeho, na co jsem kde klikla a co jsem si dala do uší, mě zaujalo nejvíc. 

 





👉 "Kde bereš tipy, co číst?" je jedna z nejčastějších otázek, kterou nacházím v e-mailu. Tak třeba tady. :) V Kindlu už mám Evu, objednanou už mám Jiskru od Lindy Knausgård, jejímž bývalým manželem je Karl Ove, jehož série Můj boj patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla

👉 Přidám ještě literární odkaz. Fantastické knížky píší i polští novináři. V Česku nejznámější je Mariusz Szczygieł, autor Gottlandu, který byl hostem v pořadu Události, komentáře. Mluvil tam nejen o Polácích, Češích a o psaní, ale taky o tom, proč je dobré vrátit se skoro v 60 letech do školy. Krátký, ale milý rozhovor je zde

👉 A tip na knihu: Kvet Nguyen - Všecko, čo nás spája je příběh nejen autorky, ale spousty dalších ekonomických, válečných a jiných migrantů v nové zemi. Obzvlášť pro Čechy a Slováky je to myslím hodně důležitá kniha hovořící o hledání identity mezi odlišnými kulturami, o jídle, zvycích, o kulturních rozdílech, s nimiž vůbec není lehké se vyrovnávat, o rasismu, přátelství, o tom, jak moc tento svět potřebuje rozmanitost a hlavně empatii. 💙

👉 Hodí se na blog, který má v názvu radost, odkaz na rozhovor o smrti? Myslím, že pokud je tak dobrý a důležitý jako tento, co vyšel v Deníku N, pak sem jednoznačně patří. 

👉 Jak se stalo, že se země, která vyráběla paruky a hračky, proměnila v technologického tygra? Korejský díl Za humny je zábavný a poučný výlet do politiky, ekonomiky, korejského metra a tak trochu i do korejských hlav a myslí, tedy aspoň z evropského pohledu. :) Moc mě to bavilo a doporučuju!

👉 Už tady dlouho nebyl Martin Vymětal. Než definitivně nasákne celebritním snobismem, což začínám pozorovat ve Středověku, ještě si zaslouží pozornost, protože tento rozhovor se mu povedl. 

👉 "Nikdy jsem neměla období, kdy bych pro něco hořela." Je smutná zpověď jedné dvacetileté studentky, která ale vystihuje, co teď slýchám od spousty známých, že se děje jejich mladým dětem. 

👉 A co se s tím dá dělat? Na to se zkusil podívat Petr Koubský. A co si z jeho nevyžádaných rad beru já? Tohle: "Jednou z nejcennějších a nejméně rozšířených dovedností dnešní doby je vědět, co všechno máme ignorovat, s čím neztrácet čas, aby nám zbyl na důležité věci. Obecný návod neexistuje, klíčem je zbavit se roztěkanosti, uvědomovat si, co kdy dělám, a klást si otázku, k čemu je mi to dobré." 

👉 Už jste si poslechli podcast o Koreji a chtěli byste ještě nahlédnout do Asie? Markéta Moore, jejíž příběh najdete už brzy v mé nové knize, píše moc povedený facebookový blog o životě v Hongkongu

👉 A jedna perlička na závěr: ještě pár dní budu žít ve městě, jehož gastronomie je sedmá nejchutnější na planetě. To můžu potvrdit. Neměla jsem tady za čtyři roky špatné jídlo, a tak pokud cestujete za jídlem, Malajsii byste měli mít na seznamu.