Lekce z pečení domácích perníků: Snaž se míň!

Ptala jsem se Benjamína, co by si přál spolužákům nabídnout. Vybral si frgál nebo perníčky slepené a polité čokoládou jako je dělá babička. Frgál jsem nikdy nepekla, takže ten jsem rovnou zavrhla, ale perníčky zněly jako skvělý nápad. Nakoupila jsem ingredience a rozvrhla jsem si práci: v pondělí večer udělám těsto, v úterý budu péct, ve středu perníčky slepím a počokoláduju, ve čtvrtek ráno je vezmu do školy. O tři dny později, během niž jsem dvakrát vytírala zapatlanou kuchyň, protože Oliver chtěl péct se mnou a šla spát skoro o půlnoci, abych pečení mohla v klidu dodělat a Oliver neměl glykemický šok z neustálého ochutnávání a na pokraji zoufalství, že perníky jsou dobré, ale ne tak skvělé, jak jsem si představovala, jsem do školy přinesla dvě krabičky domácích perníčků a postavila je vedle popcornu, nakrájeného melounu, donutů, roury s chipsy Pringles... které mizely rychlostí blesku, zatímco perníky osychaly a pomalu z nich začala stékat čokoláda. Navzdory tomu, že jsem krabičky podložila ledovými obklady, které jsem původně zapomněla doma a musela jsem se pro ně vrátit!

Brala jsem to statečně, ale když si i Benjamín naložil na talíř meloun a Pringles, tak jak mám teď pořád na krajíčku, měla jsem ještě víc. 

Kdybych ráno strčila do mikrovlnky popcorn nebo se po cestě do školy stavila v Dunkin' Donuts, měla bych to skoro bez práce, bez zklamání, a ještě by mě určitě někdo pochválil, jakou jsem přinesla dobrotu. 

Ačkoliv se mi něco podobného stalo už několikrát, snaha o perfekcionismus mě postihuje nadále. Za perníky si dosaďte třeba napsat článek na blog, dodělat knihu, zařídit oslavu nebo cokoliv jiného... Pak se zlobím, že pořád nemám čas, nikdo mě neocení, protože neví, kolik je za tím vším práce a v duchu přísahám, že už to nikdy dělat nebudu. Zatím se mi to ale nikdy nepovedlo dodržet, protože ... no protože přinést donuty místo domácích perníků pro mě není tak snadné, jak by se mohlo zdát. A jak jsem se od svých sousedek a známých z různých zemí světa naučila dost (například si umět nechat bez výčitek pomoct s dětmi od chůvy), tohle ještě ne. 

Tuto dnešní důležitou lekci si sem píšu, abych si ji mohla přečíst, až mě zase popadne snaha vytvářet perfektní domácí pochoutku na akci, kde by úplně stačila koupená a průměrná. Pomůže to? 

Nevím.