Oliver má 4 roky

Dnes slaví Oliver 4. narozeniny. Už to doopravdy není žádné miminko, přestože mu tak stále říkám. Často k jeho radosti. Když nedávno zvedl domácí telefon, dokonce se tak sám představil: "Hello, this is the baby. How can I help?" Jenom mě někdy poopraví, že on už je "velké miminko". Vzápětí chce ale vidět fotky, když byl ještě miminko malé. 

Oliver, to jsou zatím dvě osobnosti v jedné. První - klidnější, pomalejší, rozvážnější, nadšenou do míchání a vaření, zbožňující písničky z programu Cocomelon a Prasátko Peppa mám doma každý den do příjezdu Benjamínova školního autobusu. Druhá - akčnější, dravější, natěšená na všechny aktivity se staršíma klukama, nebojící se ničeho, milující Minecraft a prakticky vůbec nepotřebující maminku, je s námi od chvíle, kdy školní autobus vypustí ze dveří Benjamína až do usnutí. Často přemýšlím nad tím, jaké by byl Oliver dítě, kdyby se narodil jako první. Benjamín měl výhodu mojí plné pozornosti a času, to Oliver nemá. Snad abych mu to trochu vykompenzovala, vyzvedávám ho ze školky stále ještě po obědě, aby dostal denně aspoň moje dvě, někdy tři hodiny, ve kterých spolu upečeme třeba banánový chleba nebo sedíme na zemi a já se dívám, jak staví věž z magnetů Magna Tiles. To je dlouhodobě jeho nejoblíbenější hračka.  

Když včera sfoukával svíčky na dortu, měla jsem na krajíčku. Tak nějak ze všeho: už čtyři, už zase selhaly moje snahy o nějakou spravedlnost, protože sotva jsem Oliverovi naplánovala párty u bazénu, zavřeli naši společenskou místnost, kterou budou opravovat, už několik měsíců jsem ponořená do hledání škol pro Benjamín a co vlastně tento můj chlapeček, co se musí pořád přizpůsobovat, často někde čekat, a ještě nejsem schopná vymyslet mu za rok nějaký nápaditý dárek, co bychom doma ještě neměli. Jasně, není to podstatné, zase má výhodu mámy, která už spoustu věcí zná a umí a má fantastického bráchu a jenom za poslední dobu má sbírku zážitků přesahující délku jeho dosavadního života, ale... Ale prolítlo mi to hlavou. Aspoň jsem koupila k snídaňovému pikniku jeho oblíbený čokoládový croissant a v jednom z balíčků našel auto s Luigim z filmu Mario Bros, co si nejvíc přál. Tady už jsem coby zkušená matka :) poučená poslouchat a potlačit všechny své touhy pořídit rozumné dárky a vyrobit home-made dorty nebo muffiny, o které pak nikdo nestojí. Další oslavu bude mít dneska ve školce, kde paradoxně nedostane dárky on, ale děti, které na oslavu "přijdou". Tyhle "goodie bags" dárky pro děti přející oslavenci jsou mimochodem zajímavé téma, o kterém chci brzo napsat. 

Tento měsíc si často říkám, jestli se mi to všechno jenom nezdá. Člověk si připadá, že něco bylo před rokem, dvěma a ono je to před čtyřmi! Zažívám v téhle době velké přívaly melancholie a nostalgie a tyto narozeninové dny tomu moc nepřidávají. 

Tak jo, milý Oliverku, než se tady dojmu na další čtyři odstavce: krásné narozeniny, buď zdravej, šťastnej, jako to umíš, silnej, jako jsi a hlavně buď ještě chvilku miminkem, co potřebuje usínat s nohama zastrčenýma v těch mých. To je totiž zase můj dárek. :)