Děkuju! A malý dárek jako poděkování :)

Děkuju a ještě jednou děkuju za ohlasy na poslední článek a hlavně za tolik komentářů a doporučení různých škol, ať už jste je napsali přímo pod text nebo soukromě. Hned po zveřejnění článku jsme odjeli na jarní prázdniny. Zrovna jsem měla chuť vytvářet něco i na sociální sítě, a tak pokud vás zajímá severní Thajsko a Laos, můžete se podívat sem, než zveřejním blog, který chystám. Vrátili jsme se teprve v neděli, takže jsem ještě neměla čas projít úplně všechna doporučení. Ale postupně se jimi probírám a slibuju, že z nich výhledově vytvořím článek nebo dokument, který tady nasdílím pro ostatní v podobné situaci. 

Zrovna jsem dneska přemýšlela, jak bych vám poděkovala nějak víc než jen textem. A napadlo mě to před chvílí v autě, když jsem vezla rovnou tři kluky z fotbalového tréninku. V Malajsii právě máme muslimský svatý měsíc Ramadán. To znamená, že kolem šesté, sedmé večerní jsou všude na silnicích šílené zácpy. Týká se to hlavně ulic, ve kterých probíhají ramadánové bazary, kde se dá koupit spousta jídla - musí se to ale stihnout, než zapadne slunce, lidé přeruší půst a začnou kolem půl osmé večeřet. No a v jedné takové zácpě jsme uvízli i my. 

Kluci mě poprosili, jestli bychom mohli poslouchat nějakou muziku, aby jim cesta rychleji utekla. "Tak jo, tak si vytáhněte z kabelky můj mobil a něco tam pusťte," říkala jsem jim. Udělali to, pustili a ještě do toho začali zpívat, vždycky refrén a na něj pak navázali nějaké svoje vlastní kombinace slov, protože celé texty pořádně neznají nebo jim dostatečně nerozumí, aby je zopakovali. Všude kolem se ploužila auta, pomalu zapadalo slunce, venku pořád pětatřicet stupňů a my jsme seděli v klimatizovaném autě a zpívali si - vždycky kousek písničky a pak hlouposti. To vám bylo tak pěkný! Udělala mi radost nejen ta chvíle, ale i výběr písniček, co kluci udělali. Tak jsem si říkala, že vám tři z nich pošlu jako poděkování. Třeba vás taky potěší. Tady jsou.