Benjamín má 7!

"Budeme soutěžit, kdo to objede rychleji. Ty začneš, já budu počítat," říká Benjamín svému kamarádovi Estlinovi. Ten naskočí na koloběžku, odrazí se a Benjamín začíná počítat: 1,2, 3, 4, načež se rozběhne, skočí šipku do bazénu, během vteřiny se vynoří, nadechne a pokračuje: 6, 7, 8, 9 ...

Hodně rodičů mluví o tom, jak jsou jejich děti, kluci hlavně, rychlí. Ale myslím, že se moc nespletu, když napíšu, že jestli někde na světě existuje ztělesnění energie, nasazení, zápalu a zájmu, jmenuje se Benjamín LeBlanc. Jestli jsem si někdy myslela, že jsem aktivní nebo mám hodně zájmů, můj syn, který denně musí nalítat tak dvě stě kilometrů a ochotně se ponoří do všeho od fotbalistů přes bubny, pokémonní a fotbalové kartičky, stavby, Star Wars, auta, psy, knihy Mo Willemse až k videoklipům Imagine Dragons nebo Taylor Swift a vlastně do všeho dalšího, mně pořád vyvádí z omylu. Další nápad, akce, aktivita, kroužek, setkání, další možnost vyrazit, dneska už potřetí, do bazénu? Let’s go! 

Mnoho z těch věcí už mu nepředstavuju a neučím ho já. Nejenom slova a jména a fakta, ale také tóny řeči, reakce na vtipy, druhy smíchu, určitě pak ne plavecké záběry, fotbalové kopy, gymnastické úchopy a definitivně ne silácké hlášky typu: "Get what you get and don’t get upset." Anebo: "Belive in yourself. You can do it." Anebo – to když mu občas připomenu, že bude muset opustit školu, kde je načerpává: "Don’t worry, mommy. Once a Panther, always a Panther." (Panter je školní maskot, který je i v logu.) Ale i když se mi dostane takového upřímného uklidnění, já jsem worried. A nejen, že se mu v té rychlosti něco stane. Protože jestli Kuala Lumpur, Malajsie a mezinárodní prostředí s velkým vlivem USA, v němž vyrůstá, sedí mně, definitivně sedí Benjamínovi, pozitivnímu, nadšenému, rychlému rebelovi, který je ale pořád dost citlivý třeba na to, aby přenocoval u kamaráda nebo aby se mu začaly téct slzy, když se zeptá, kdy umřu, a já popravdě odpovím, že teď se na to nechystám, ale jednou to bude. Jsem worried velmi konstantně, ale teď momentálně hlavně z toho, jestli pro něj najdu v Česku školu, kde se k němu budou chovat laskavě, kam bude chodit rád, kde bude stejně zvědavý a motivovaný se učit jako je tady a odkud mi třeba občas pošle podobné video, jaké mi dorazilo před pár dny. Benjamín se ve škole natočil, jak čte knihu. Když dočte, na konci videa řekne: "Knihu vám přečetl Benjamín. A, I am a pretty good reader, don’t you think?" 

Každé narozeniny tady píšu o změnách, kterými za uplynulý rok prošel. Tentokrát je jich spousta. Dostal brýle. Ztratil první mléčný zub a má první dospělácký. Naučil se číst, anglicky i česky. Hraje na bubny a úplně objektivně :) si myslím, že hraje tak dobře, že jako oslavu narozenin bude mít letos malý koncert pro kamarády. Hodně se posunul ve schopnosti vcítit se do druhých, uznat, že oni už na další plavání, čtení, akci nemají sílu a jakkoliv je to pro něj nepochopitelné, zkusit to akceptovat. Stejně tak umí uznat, že jeho mladší bratr se ještě někdy nedovede podělit o hračky, jak by si Benjamín přál, nedokáže nerozbít sofistikovanou konstrukci monster trucku Lego Technix a kolikrát ani trpělivě čekat, než přijde na řadu, a tak je lepší dát mu přednost. I to už umí! Asi největší změna ale je, že několik týdnů před Vánocemi dorazil domů celý rozzářený, protože se zamiloval. Bez špetky sebekritiky napsal jedné paní učitelce ze školy, kam chodí, dopis, ve kterém ji zve domů, protože to bude "grejt". Na svatbu se prý ale ještě necítí. Díkybohu, zasmála jsem se, když mi to řekl. Máme teď starostí a příprav docela dost, nechtěla bych řešit ještě svatbu, odpověděla jsem mu, a to se zasmál zase on. A pak jsou věci, co se nemění: spaní odkopaný, nijak velký apetit na to množství spálených kalorií a na konci dne pocit, že ani ten nejdelší den pořád nebyl dost dlouhý. To mimochodem vidíme úplně stejně. :)