11 věcí, které každého udiví, když mu vyprávím o škole svého syna

V elementary, tedy na základce od první do páté třídy, nejsou nejen šatny, ale ani skříňky, kam by si boty mohly případně dát. Takže v těch botách, ve kterých ráno přijdou do školy, jsou pak celý den. Většina dětí si obouvá sportovní obuv, protože se nepřezouvají ani na tělocvik. Cvičí v té stejné obuvi, ve které sedí v lavici.   

O tom, že Benjamín chodí do školy v uniformě, už jste si tady přečetli. Co jsem v předchozím textu nenapsala, že uniformy jsou ve skutečnosti dvě: jedna formální (tričko s límečkem, logem školy a formální kraťasy) a druhá (sportovní tričko a sportovní kraťasy) na dny, kdy mají děti ve škole PE neboli tělocvik, což je každý druhý den. Šatny na převlékání sice u tělocvičny jsou, ale děti se nepřevlékají. Každý sudý nebo lichý den přijdou ráno v PE uniformě, ve které sedí celé vyučování před tělocvikem i po něm. Tohle se mění po nástupu na middle school. Od šesté třídy dál už se děti převlékají a mají možnost se ve škole i osprchovat.    

A jsme u toho převlékání na tělák. Je tady někdo, kdo si pamatuje, jak to fungovalo? Nebo ví, jak se to dělá teď? Jak to dělají nejen děti, ale také učitelé? Mně na gymplu učila profesorka, která kromě tělocviku měla ještě zeměpis a občanku. Jak to dělala ona? Převlékala se také o přestávce, tedy ve svém volnu a třeba třikrát denně z civilního oblečení do sportovního? Vadilo jí to? V mezinárodní škole je to každopádně tak, že učitelé tělocviku učí pouze tělocvik a nic jiného, učitelé hudební výchovy zase pouze hudební výchovu a ještě například vedou školní orchestr nebo hudební kroužky po vyučování, ale nic dalšího. Nevím, jestli je to pravda, ale naši sousedé – učitelé mi vyprávěli, že v USA, odkud pocházejí, se tělocvik a hudební výchova studují často jednooborově, případně se k tělocviku přidává historie, ale učitel je pak stejně najatý výhradně na tělocvik s tím, že jenom v případě krize zaskočí dějepisáře. Ještě vám sem napíšu jednu zajímavost, kterou jsem vypozorovala, když jsem v ISKL suplovala tělocvik. Děti vodí do tělocvičny jejich tzv. room teacher neboli třídní učitelka a pak si je tamtéž zase vyzvedává. To už na chodbě čeká další ročník, takže tělocvikáři mají na vydechnutí mezi hodinami tak tři minuty. Když tým připravuje pro děti třeba překážkovou dráhu, připraví se už ráno před zahájením vyučování. Pro všechny ročníky od předškoláků po páťáky je pak zhruba stejná. Za pochodu se dělají jen drobné úpravy, které ji zjednoduší nebo udělají náročnější podle věku dětí. Plus pochopitelně čím vyšší ročník, tím ji děti musí zdolat za kratší čas a tak dál.  

Mezinárodní škola jede podle osmidenního rotačního systému, který prý prokazuje lepší studijní výsledky. Ve škole nezvoní. V rozvrhu jsou vyučovací bloky. Ty ráno ve třídě mého syna trvají třeba dvě celé hodiny. V nich děti zvládnou matematiku, fonetiku a psaní. Pak je teprve dvacetiminutová přestávka na svačinu. V rozvrhu se střídají liché a sudé dny, které se v první třídě liší hlavně v odpoledním programu. V liché dny mají děti cizí jazyk a výtvarku, v sudé tělocvik a hudebku. Nějak mi to dává smysl, ačkoliv v reálu to není úplně praktické, zvlášť pro rodiče, který má ve škole víc dětí a každé má kombinaci rozvrhu trochu jinak. "Jakou uniformu komu?" je pravidelný ranní stres mé sousedky, která má ve škole tři kluky, z toho jedny dvojčata. Ty v ISKL rozdělují a každé dítě chodí do jiné třídy.  

👀 Děti chodí do školy úplně bez pomůcek

Benjamín si v batohu nosí akorát svačinu. Děti nenosí učebnice ani sešity, které vůbec nepoužívají. Psací, výtvarné a všechny ostatní potřeby jsou k dispozici ve škole. Píší obvykle na jednotlivé papíry, často s předtištěným zadáním z různých zdrojů. Někdy si děti berou papíry domů, někdy zůstávají ve škole, kde se sbírají třeba do pořadače a pak si všechno přinesou naráz na konci semestru. Pro mě coby rodiče je to dost nepřehledné. Většinu času absolutně netuším, co Benjamín ve škole právě probírá, co ho čeká, nemám žádnou referenci, jestli a jak se zlepšuje, nemám se k čemu vrátit a na co navázat. Chybělo by mi třeba listování v písance nebo ve slabikáři, kdybych byla znovu dítě? Nedokážu říct. Spíš asi ne. 

Takto třeba vypadá pracovní list z hodiny matematiky: 

Bez debat vůbec žádné. Abych ale byla fér, od předškoláků jsou děti ve škole do 14.45 odpoledne plus potom na kroužcích, pokud se do nějakých přihlásí. Benjamín si výjimečně přinese domů knihu ke čtení, ale když ji nestihneme přečíst, nic se neděje. V rámci osmidenního rotačního systému chodí děti v první třídě každý čtvrtý den do knihovny. V knihovně se střídá jeden den, kdy je volno, ve kterém si mohou číst a relaxovat podle sebe a další návštěva, kdy dostávají lekci o knihách nebo jim čte paní knihovnice. 

👀 Děti nejezdí MHD, ale školním autobusem

Tohle je stejné jako v USA. Děti do školy buď vozí rodiče nebo jezdí ráno i odpoledne speciálním školním autobusem, který je nabírá a vyhazuje u domu. V autobusu s nimi jezdí tzv. bus monitor, což je paní, která má na starosti, že nikdo neruší řidiče, neničí sedačky, okna, nedějí se žádné nepravosti, nikdo v autobuse nejí a nikdo tam nic nezapomene. 

V této škole, kam chodí Benjamín a která má momentálně přes 1000 žáků od tří od osmnácti let, není školní kuchyně a jídlo se objednává od externí firmy, která ho do jídelny dopraví ve várnicích a termoboxech. Na výběr je ze západních i asijských pokrmů včetně vegetariánské kuchyně. Z náboženských důvodů se nepodává vepřové. Obsluha dětem nandává jídlo na talíř podobný indickému servírovacímu talíři thali, aby měly rovnou i ovoce, zeleninu a dezert - pokud tyto věci vyloženě neodmítnou a všechno se jim na talíři nepromíchalo, než si to donesou ke stolu. Děti si mohou objednat dopolední svačinu i oběd ve škole nebo si obojí donést z domova. Až do druhé třídy ale nemají přístup k mikrovlnce, takže jídlo z domova jedí studené. Ve škole mají kartičky, na které rodiče nabijí kredit a za ten si pak jídlo kupují. Jak je to ve vyšších ročnících nevím, do první třídy včetně jsou kartičky u dozoru v jídelně. Mezinárodní škola má anglosaské vedení, takže na svačinu je dvacet minut, na oběd půlhodina. Aby se prostřídaly všechny ročníky, před nebo po svačině i obědě si další zhruba půlhodinu hrají na hřišti hned vedle jídelny. Svačiny i oběd jsou na místní poměry docela drahé: svačina stojí 8 ringgitů, tedy zhruba 40 Kč, oběd 15 ringgitů. Za 8 RM si přitom ve městě u jakéhokoliv pouličního stánku dáte slušný nudlový nebo rýžový oběd. Pokud na něj půjdete do foodcourtu třeba do Petronas Towers, stojí mezi 20 – 30 RM. 

A takhle vypadá indický talíř thali: 

Ale jsou na ně ve školním kalendáři vyblokované dva klasické vyučovací dny, kdy se třídní učitel a specialisté setkávají s rodiči a děti jsou doma a mají prázdniny. Zhruba měsíc před jejich konáním rozešle třídní učitelka rodičům e-mail s dotazem, kdo si přeje setkat se osobně a kdo například proto, že přes den pracuje, preferuje meeting přes Zoom. Požadavky pak zapíše do softwaru, který data vyhodnotí a v systému pak každému rodiči přidělí v jeden z vyčleněných dnů dvacetiminutové setkání mezi čtyřma očima. 

Řada mezinárodních škol má tzv. PTA, organizaci rodičů, která slouží k podpoře vzájemné komunikace mezi školou a rodiči. PTA organizuje různá setkání, vydává vlastní newsletter, pořádá různé, často dobročinné akce a aktivity nebo jiná společenská setkání. Podle toho, jak moc je PTA aktivní, to pro zapojené rodiče může být i dost práce, za kterou nejsou nijak ohodnocení. Což mi připomíná...  

Každá třída má tzv. room parent nebo parents. Jsou to většinou dva rodiče, taky dobrovolníci, kteří jsou nejvíc v kontaktu s vedením školy, PTA a třídní učitelkou a mají za úkol o všem důležitém, co se děje, informovat rodiče ostatní. U nás se to děje prostřednictvím whatsappové skupiny. Room parents jsou v každé třídě jinak aktivní. V naší současné třeba room parents, což jsou dvě maminky, každou neděli večer pošlou souhrnnou zprávu, co děti čeká následující týden, jakým dnem z rotačního systému – a tedy jakou uniformou, abychom pomohli dětem ráno vybrat tu správnou – ten týden začíná. Večer před dnem, kdy děti mají knihovnu, nám připomínají, abychom potomkům pomohli sbalit knížky na vrácení. Stejně tak večer před dnem, kdy mají plavání, dostávám upozornění, ať nachystám nebo aspoň zkontroluju, že má Benjamín plavky, ručník a plavecké brýle. Room parents taky na konci školního roku zařizují společný dárek od všech rodičů pro třídní učitelku. Často to funguje tak, že se vyberou peníze, tři nejlepší návrhy na dárek a pro ty se pak hlasuje ve whatsappové skupině.