100 radostí a vděčností roku 2023
Další těžký rok pro lidstvo, další hezký rok v mém malém vesmíru. Pokud je pravda, co píšou světoví trendsetteři, totiž že jako lidé teď nejvíc sníme o tom být úplně obyčejní až nudní, jsem - řekla bych - dost in. V tomto textu je, jako každý rok na konci prosince, stovka věcí, co můj rok udělaly pěkný. Nejsou v nich velké milníky, co by změnily svět, spíš hromada obyčejností daná tím, kde a jak žiju. Některé se navíc už poněkolikáté opakují. I za to, vlastně především za to, děkuju! Co mě těšilo v roce 2023?
- Být mámou.
- Benjamín a Oliver.
- Mít jenom trošku práce a tím pádem možnost trávit s nimi čas.
- Být zdravá.
- Mít zdravé děti a rodiče.
- Prožít další rok v jihovýchodní Asii.
- Začít ho skokem v šatech do bazénu. Díky, Terko!
- Dostat dar, že si život v Asii můžeme ještě o kousek prodloužit.
- Konečně vyjet na Petronas Towers. :)
- Fotit Michelle Yeoh.
- Napsat 12 fejetonů z Malajsie pro @casopisglanc.
- Chodit v kraťasech, tričku a botách Birkenstock od školy po sprchu.
- Přestěhovat se dva dny před Vánocemi. Darovat tři bedny věcí lidem, kteří je potřebují víc než my.
- Darovat dvě obrovské tašky knížek s dobrým pocitem, že jsem si z nich vzala všechno důležité a už je nepotřebuju, protože se cítím být jinde a mít trochu větší nadhled.
- Mít v Kuala Lumpur mámu. Dvakrát v tomto roce!
- Mít školu, školku a chůvu, abych mohla být sama, když to potřebuju.
- Přivítat v KL kamarády. Díky Marcelo, Martine, Martino, Tomáši, Kristi, Hanko a Martine!
- Naučit se používat a fakt používat Google Disk.
- Sedět ve volební komisi, přečíst tam knížku, poznat většinu Čechů v Malajsii a pak slavit nového prezidenta s Marcelou a Martinem.
- Sebrat odvahu strávit první noc bez dětí a podívat se s kamarády do Kambodži.
- Sebrat odvahu říct si za své psaní aspoň o trochu víc peněz.
- Psát otevřeně o tom, jak jsem občas ztracená a neřešit "co si řeknou lidi".
- Odmítat spoustu nabídek na práci, večírek, drink protože mám děti a pak si s nimi bez FOMO číst v posteli.
- Vidět kousek Japonska.
- A malý kousek Vietnamu.
- Nechat děti, aby mě zahrabaly do teplého písku a užívat si, jak jsem postupně víc a víc lehká, jak se odkopávám.
- Začít si na blogu vést cestovní deník. Trvalo to!
- Navštívit Česko.
- Jet vlakem do Prahy a strávit tam 30 hodin.
- Sedět s bráchou u něj doma na balkoně, pít drink, jíst u toho KitKat, dívat se, jak se stmívá a řešit život.
- Být bez rovnátek.
- Přečíst 62 knížek.
- Momenty, kdy dočtu něco tak skvělého jako Édouarda Louise, mám pocit, že jsem přečetla nejlepší knihu svého života a chvilku nezačínám nic nového, aby se mi ten zážitek uložil.
- Posílat tipy na dobré knihy dál. I vám. :) Tady!
- Poslouchat podcasty. Hlavně Středověk, Americkou krásu a Brocast s Martinem Vymětalem.
- Napsat 3/4 svojí knížky. (U vašich knihkupců snad příští rok.)
- Probírat se popsanými, vytištěnými stránkami a vidět, jak knížka dál roste, když to zrovna nejde a přijde krize.
- Mluvit s Evou.
- Znovu sebrat odvahu a napsat do mezinárodní školy, že bych tam ráda učila. Nepotřebují pomoc? Potřebují!
- Začít tam učit. V angličtině!
- Učit se od lidí, co tam pracují, a vidět, že školy a vzdělání mohou vypadat i jinak, než když jsem tam chodila já.
- Dělat s Benjamínem českou školu.
- Hledat s ním v bedně Lega první ztracený zub a přijmout, že ho nikdy nenajdeme.
- Hrát si na Zoubkovou vílu.
- Poslouchat, jak Benjamín čte. Anglicky a česky.
- Dívat se, jak Oliver ve třech letech sám plave.
- Mít čtyřicet a zase tak moc to neřešit.
- Mít čtyřicet a zaběhnout 5 kilometrů za 25 minut. Nejlepší čas ever!
- Doběhnout, osprchovat se a teprve potom si dát snídani s půllitrem černého čaje.
- Mít čtyřicet, být na atletickém dni ve škole svého syna na stovce předběhnutá paťákem a zasmát se tomu.
- Číst si vaše komentáře, vzkazy v e-mailu a na sociálních sítích.
- Najít si čas na ně odpovědět.
- Třídit si fotky z mobilu do alb a pak se z dětmi dívat na minifilmy, co z nich umí udělat iPhone.
- Nechat si konečně opravit MacBook a zahájit s ním sedmý rok.
- Chodit na masáže. A vzít na jednu Benjamína.
- Mít nové sousedy. A najít díky nim skvělého učitele hudby pro Benjamína.
- Poslouchat Benjamína, jak hraje na buben, a sledovat Olivera, jak se snaží o totéž.
- Udělat A1 zkoušku z italštiny.
- Zbavit se většiny placeného obsahu, který nestíhám číst, ale stojí mě čím dál víc peněz.
- Poslouchat Benjamína, který se poprvé zamiloval s vděčností, že se i touží svěřit. "Ale wedding zatím nechci, mami," říká a já se chechtám na celé kolo.
- Psát svým dětem milostné dopisy.
- Psát si s ChatGPT a nechat si složité věci vysvětlit tak, "aby to pochopilo desetileté dítě".
- Koloběžky Beam.
- Bazén sto metrů od kuchyně.
- Pít v horkém dni čerstvou kokosovou šťávu přímo z kokosu.
- Dojímat se nezištnou pomocí lidí, kteří vidí, že bych ji ocenila a neváhají mi to nabídnout: "Nepotřebujete to podržet? Ukažte."
- Pečivo z Kenny Hillu, croissanty speciálně.
- Koupit si je na balkon a udělat si tam v neděli ráno s dětmi piknik.
- Nechat si dvakrát do měsíce pořádně, hloubkově uklidit, nebýt u toho a pak přijít do čistého.
- Být pozvaná na indickou svatbu.
- 467 dní streak na Duolingo a I keep going!
- Bezpečně přistát.
- Pondělky, kdy sama se sebou chodím na oběd venku s podmínkou ochutnat vždycky něco jiného.
- Objevit řasy wakame. Jíst je k sushi. A dojíst je bez toho, že mi nějaká zůstane v zubech.
- Sehnat v KL mák.
- Možnost zaplatit skoro u jakéhokoliv stánku s jídlem v Malajsii přes QR kód. Včetně vody za 1 ringgit, tedy 5 Kč.
- Mít režim se vstáváním v 6.30.
- Mít dny, kdy ho můžu vypnout a spát s dětmi do desíti.
- Mít kulatý jídelní stůl s otáčivým kruhem uprostřed, takže nemusím nikomu nic podávat a můžu jakž takž v klidu jíst.
- Indoor dětské herny s pracovním koutkem a kafem pro rodiče. :)
- Dny, kdy od rána vím, co budeme jíst, co budu vařit k večeři a bonus - nemusím kvůli tomu do obchodu.
- Dny, asi pět v roce, kdy jdu na vlasy k Yvonne, mám je pak hladké, rovné a pár hodin rozpuštěné.
- Filmy z KVIFF.TV.
- Kosmetika Hada Labo.
- V kině na Barbie.
- Poprvé v životě ochutnat ústřice. Odškrtnuto a stačilo. :)
- Dětské knížky od Mo Willemse, speciálně ty s holubem.
- Chození do školní knihovny.
- Mít pocit, že piju nejlepší kávu svého života. Tady.
- Páteční odpoledne.
- Kváskový chleba bez hnětení.
- Že držím 57 kilo. Croissantů, chlebům, rýži, máminu pečení navzdory a Vánocům navzdory. :)
- Návrat k nošení ledvinky.
- Sem tam nákupy v Uniqlo.
- Mít jeden, dlouhý, ale jeden!!! TO-DO list na úplně všechno.
- Číst si tento seznam z minulého roku s dobrým pocitem, že jsem si ho napsala, protože spoustu věcí bych dávno zapomněla.
- Vidět, že některé sny se fakt plní! (Bod číslo 97 loňského seznamu.)
- Psát 10 let tento blog, pořád si na to dokázat udělat čas a pořád z toho mít radost.
- Psát ho u flat white na zahrádce v Bean Brothers, které jsem si ani nemusela objednávat, protože když tam přijdu, obsluha už ví, co budu chtít.
- Psát tento seznam a uvědomit si, jaký jsem prožila bohatý rok, i když se zdálo, že trval dva měsíce, ve kterém jsem toho zase tak moc nezvládla. Ale jo - hele!
Děkuju!
Co mi dělalo radost loni? To najdete tady.
Co dělalo radost vám? Budu ráda, když se podělíte. Děkuju i za to.
A to nejdůležitější: PF 2024! 💜
Tleskám! Marie
OdpovědětVymazatAle, dyť u nás sa říká pleskám. M
Vymazat:))) U nás taky! Děkuju!
VymazatPerfektní, jako každý rok. Už jsem se na Váš seznam těšila...
OdpovědětVymazatAť je i rok 2024 zase plný radostí. J
To je moc milé, děkuju! I vám hezký rok 2024. :)
VymazatMila Jani, preji hodne zdravi, lasky a hlavne spokojenost v nove zivotni etape, ktera vas letos ceka! A dekuji opet za inspiraci, nejen pokud jde o pripomenuti toho, za co vse jsem vdecna, ale i napr. za tip na japonskou kosmetiku (leta pouzivam hyaluronove serum v kombinaci s biokosmetikou a je to opravdu zazrak - tip na Hada Labo rada prozkoumam blize :) ). Ja jsem po letosnim roce vdecna za zdravi, zdravi a zase zdravi, sve, svych deti a svych nejblizsich… Moc rada bych se zastavila a udelala si cas na zamysleni a vytvoreni svych 100 nej… pouvazuju, jak to v nabitem programu zaridit… a hlavne, jak zaridit, jak do zivota sveho zivota vclenit vice pohody a odpocinku :) Moc dekuji, ze jste a moc se tesim na vasi novou knihu a treba i autorske cteni v CR (?) :) BTW: tip na aktivitu, ktera se Vam bude po navratu do CR libit - kazdorocni Noc literatury :) Pavla
OdpovědětVymazatPavlo, moc děkuju! Doufám, že než jsem stihla odpovědět, čas na svoji stovku jste si udělala. :) Ono to opravdu nezabere tolik, jak člověk začne, začne to naskakovat, že nemůže přestat psát. A když náhodou nevím, pomáhá mi kouknout se na fotky do mobilu nebo na diář. Já si ho celkem poctivě vedu pořád v papíru, o to je to pak jednodušší. A o autorském čtení uvažuju, jestli knihu stihnu dopsat a vyjde tak, jak si představuju. Tak snad! :) Děkuju a krásný 2024 přeju!
Vymazat