POSTŘEH Z MALAJSIE: "Já mám dlouhý nehet, já si žiju!"

Pár milimetrů od mého zrcátka zastavil postarší pán na motorce. Neměl rukavice, takže jsem si na malíčku jeho levé ruky mohla prohlédnout asi pěticentimetrový špinavý nehet. Zastavení na milimetry ani jeden dlouhý nehet nejsou v Malajsii nic výjimečného. Viděla jsem ho na prodavačích, rozvažečích zboží, taxikářích, na holiči, u strážných bytových domů, u muzikantů jako je ten na fotce… Za tři roky jsem si poslechla mnoho vysvětlení, proč si lidé pěstují jeden dlouhý nehet. Nejčastěji jsem slyšela, že v Asii je to podobně jako světlá pleť známka luxusu, značka, kterou beze slov hlásáte do světa, že se máte lépe, minimálně v tom, že nemusíte pracovat manuálně. Což mimochodem uvádí i některé historické knihy a knižní průvodci po Číně, odkud prý tahle móda přišla.  

Ale proč si lidé nechávají ten dlouhý nehet právě na malíčku? S Evou jsme nedávno dedukovaly, jestli to nebude tím, že na malíčku je nehet opravdu nápadný. Okatě ho tak mohou vystavovat muži jako třeba rozvažeči nákupů, co zase tak nemanuálně nepracují. Nebo ne dost nemanuálně nato, aby si mohli nechat narůst dlouhé všechny nehty, případně si z nich aspoň umýt špínu. Jeden muž mi nedávno říkal, že má nehet na malíčku pro štěstí. Jestli má to štěstí spočívat v tom, že se jím dobře pošťourá v uchu, v nose nebo jinde – což je mimochodem taky častý obrázek při stání na červené, teď myslím hlavně to ucho a nos - pak věřím, že to funguje.