KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #57: ZÁŘÍ
V České televizi mluvil český velvyslanec ve Vietnamu Hynek Kmoníček. Neznám moc charismatičtějších, sečtelejších, pragmatičtějších lidí ochotnějších vysvětlovat Čechům včetně televizních moderátorů, že k mnoha zemím se nemůžeme obrátit zády čistě proto "že jsou to komunisti" (anebo dosaďte cokoliv jiného, co neladí s českým, potažmo evropským viděním světa). Historie, ekonomika a svět jsou holt komplikovanější.
Renata Kalenská sepsala rozhovor s Darinou Křivánkovou, která má o 23 let mladšího partnera. Rozhovor je naštěstí mnohem bohatší než bulvárně znějící titulek. O ženách, generacích, vztazích, práci, o životě a o přístupu k němu. Bavilo mě to moc!
V Asii jíme rýži na kila. Aby to nebyla "pořád jenom rýže", zkusila jsem pilaf podle tohoto receptu a chystám se i na další varianty. Doporučuju méně cibule a určitě méně soli. :) (anglicky)
O českém školství čtu jenom to špatné. Myslím si, že si všeobecné odsouzení nezaslouží, obzvlášť po tomhle.
Hostem "U kulatého stolu" byl už poměrně dávno záchranář Marek Dvořák. Propásla jsem to a rozhovor jsem si poslechla až v září. Ani minuta nebyla nuda. Jenom těch sprostých slov by mohlo ubýt. Ale - odpouštím.
Evě děkuju za komentáře ke světovému dění od Kechlibara. Neznala jsem a ráda posílám dál.
"A to seš Čech, když neumíš ř?" Vypadá to, že se budeme v novém roce stěhovat do České republiky. Lhala bych, kdybych říkala, že se nebojím, co nás tam čeká. (Víc to chci rozepsat v nadcházejícím blogovém článku.)
Na tento rozhovor jsem klikla spíš ze zvědavosti a nemohla se odtrhnout. Nejen proto, že se na Karolínu prostě příjemně dívá, ale hlavně proto, že i já jsem do jisté míry obětí klišé, že tím to skončí. Tady rozhodně ne.
Kdo máte rádi severské země, baví vás kulturní rozdíly a ještě víc, když je můžete poslouchat Češky, tak pro vás mám podcast My o Švédsku. Připravují ho dvě Češky žijící ve Švédsku. Zatím vyšly dva díly - jeden popisuje vztah Švédů k alkoholu a druhý nepsaná pravidla. Tady mám trochu dluh, protože jsem je ještě nestihla poslechnout všechny, ale vypadá to slibně, tak sdílím. :) - Mimochodem, kdybyste věděli o něčem podobném o Itálii, sem s ním, prosím. A děkuju!
Knížky sem moc nedávám, protože o nich mám celou rubriku, ale udělám výjimku. Česky vyšla kniha "Jsem ráda, že moje matka zemřela", což jsou memoáry americké herečky vyrůstající pod dohledem matky, která se rozhodla mít z dcery dětskou hereckou hvězdu. Jestli jste tady mámy a zajímá vás, jak to nepodělat, tak tady máme všechny myslím dost detailní návod. A vůbec nevadí, že herečku nejspíš neznáte, já o ní do přečtení knížky taky nevěděla.
Hezký podzim přeju. :)
Pamatuju si, když před nějakou dobou "trendovala" ta kniha v mé americké sociální bublině. Nečetla jsem ji, ani jsem to neměla v plánu, ale název "I'm Glad My Mom Died ", prostě zákonitě upoutá pozornost. Nedivím se, že se přeložila i do češtiny. Je dobře, že se o tomhle tématu mluví. A ještě lepší je, že je to přímo od někoho, kdo si tímto prošel.
OdpovědětVymazatJinak byla většina zářijových tipů pro mě novinkou. Velké díky hlavně za objevení Kechlibaru a podcastu My o Švédsku.
Hezký podzim i vám!
(A jsem teda velmi natěšená na další blog, kde se dozvím víc o tom, jak jste to rozsekli s tím stěhováním).
Zdeňko, děkuju! Ta kniha je nesmírně čtivá a šílená, opravdu doporučuju. Hrozné je hlavně to, jak se člověk z něčeho, co zažil v dětství, pak nemůže vyhrabat ani jako dospělý na mnoha terapiích, kde si všechno "vysvětlí", probere ze všech úhlů pohledu, dostane krok za krokem návod, co má dělat, aby mu bylo líp... a stejně to nejde. Nebo jde s tolika selháními, že si pak zase vyčítá ta selhání. No prostě šílené! A blog o stěhování - říkala jsem si, že ho napíšu dneska ráno, ale vlastně ještě nemám co, protože my to pořád ještě nerozsekli. Tak asi o tom. :)
VymazatJani, zkusila jsem pilaf a i když se mi nejdřív připálil, dávám 10 z 10. Člověk má ty ingredience cely život doma s nenapadlo by mě, co udělá kombinace rýže a těstovin:). Eva
OdpovědětVymazatMila Jani, moc dekuji za (opet) prinosne tipy! Konecne muzu taky s jednim prispet - moc doporucuju knihu Zvuk slunečních hodin - dlouho ve mne zadna kniha tak dlouho nerezonovala …
OdpovědětVymazat“ Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“. Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly.
Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002).”
Pavla
Pavlo, já děkuju! O knize jsem slyšela, ale nečetla, a tak přidávám na svůj list. :) Líbí se mi, když se tu tahle navzájem obohacujeme tipy - děkuju!
Vymazat