A dneska ještě jedna z mála věcí, co jsem napsala o prázdninách a co vyšla v časopise Glanc. Je o mém prozření ohledně Marie Kondo: žijte s méně věcmi, ale nevyhoďte všechny, co vám nedělají radost. Protože teď třeba nedělají, ale jednou budou. Koukněte. :)
Moc děkuji za tento článek. Právě jsme rekonstruovali ložnici, což znamenalo vynosit všechny skříně a jejich obsah na půdu. Dušovala jsem se, že až to budeme dávat zpátky, tak "všechno" vyhodím... Teď nastala ta fáze přebírání a rozhodování, co nechat a co vyhodit. Vzpomínky jsou všude kolem: hloupý podsedák na židle, co mi ušila maminka do prvního bytu; písanky, slabikář a penál, co jsem měla v první třídě; obrázky a přáníčka našich dětí, které se pomalu chystají ženit; pohledy, které ve 30. letech dostávala moje babička... Takže hledám ten balanc, vracím se do dětství i do dob dávno minulých a je mi pěkně.
OdpovědětVymazatTo je pěkný! Děkuju! :) Já jsem si říkala, když jsem to psala, že to určitě nerezonuje jen u mě. Doufám, že jste si vytvořila hezkou sbírku a zároveň je v ložnici i na půdě prostor pro nové "věci" - zážitky, vzpomínky. :)
VymazatZapmněla jsem se podepsat. Bára
OdpovědětVymazat:) Děkuju!
VymazatTen clanek mi mluvi z duse… ano, balanc, to je to spravne slovo! Jsem fanda probirek, dela mi radost tridit a provetravat skrine :) Co uz rada nemam, ale povazuju za nezbytne, je najiti funkcnim vecem vyuziti/noveho majitele. Obvykle se mi to i pres pocatecni nechut podari - pak si rikam, ze tu za tu radost a dobry pocit proste stoji :) Pavla
OdpovědětVymazatDěkuju. :) Já jsem taky fanda probírek, ale často to končí tak, že proberu, nachystám na odnesení nebo darování a pak to dlouhoooooo neodnáším. :) Zdravím!
Vymazat