KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #51: Březen 2023

Za prvé posílám dál tip na aplikaci Airalo, díky které si pořídíte e-simkartu do svého telefonu asi na tři kliknutí, a to do většiny zemí světa. Nemusíte tak platit nehorázné peníze za roaming a můžete mít data hned po přistání v destinaci bez toho, abyste museli hledat stánek nebo obchod nějakého místního operátora. V Kamboždi i v Japonsku jsem měla 5 giga dat za 3, potažmo 10 amerických dolarů. Dá se ale zvolit i nižší nebo vyšší tarif podle toho, jak dlouho v dané zemi strávíte nebo jak moc dat a volání budete potřebovat. 

V březnu - nejen kvůli cestě do Japonska - trvalo moje okouzlení Naomi Adachi. Našla jsem ji mimo jiné taky v podcastu Miloše Čermáka a ve starším kousku "U kulatého stolu". Líbí se mi, jak mluví o Česku i o Japonsku, jak přepíná mezi kulturami, jazyky, jaký má nadhled a už kolikrát mě u toho napadlo, že něco takového bych si přála pro své kluky.

U Miloše Čermáka ještě zůstaneme, protože měl v podcastu dalšího mého oblíbence. Architekta Adama Gebriana jsem poslouchala u běhání. Jeho povídání mělo okamžitý efekt, kdy jsem se začala úplně jinak dívat na budovy, které jsem míjela. Totéž si slibuju, až přijedu do Prahy, kde si upřímně nevybavím většinu budov, které Gebrian v podcastu zmiňuju. Doporučuju sledovat ho i na sociálních sítích a kouknout se na nějakého jeho knížky. Věřím, že se vám otevře úplně nový svět. 

A "U kulatého stolu" taky ještě zůstaneme. Pravidelně nesleduju žádný podcast, ale když narazím na nějaký oblíbený, co jsem kdysi poslouchala a dlouho neslyšela, proscroluju se zpátky a mám z něj hned zásobu na několik týdnů. "U Kulatého stolu" byla kromě Naomi Adachi nedávno taky Nina Špitálníková. Doporučuju zejména, pokud si potřebujete připomenout, jak dobře a privilegovaně si v Česku žijeme. 

No a ještě jeden podcast. Od jisté doby vymetám všechno s Martinem Vymětalem, takže samozřejmě i podcast "Jak na sítě". Nijak to nezměnilo můj dlouhodobý pocit, že když půjdeme na dřeň, marketing je vlastně zbytná disciplína. Na druhou stranu, je to i umění, které když umíte a navíc o tom umíte poutavě mluvit (plus u toho vypadáte jako Martin Vymětal), je nezbytné o něm minimálně poslouchat. 

V Tokiu jsem se potkala a natočila rozhovor s Davidem Těšínským, kde po jedenácti letech znovu fotil přepracované úředníky. David má aktuálně dvě výstavy, jednu v Koreji a druhou v Japonsku. Jeho fotky jsou syrové, autentické, mají v sobě emoce a ukazují svět, jak ho většina z nás nezná. Koukněte aspoň tady. Nebo pokud budete mít cestu, pak na nějakého jeho výstavě. Chystá další i v Evropě. 

Vařila ji naše chůva v Turecku, vaří ji naše chůva v Malajsii a teď čočku s rýží vaří i Kuchařka pro dceru. 

Můžeme nespotřebovávat, nechtít, nerůst, a přesto se - většina a na většině míst planety - mít dobře? Kladu si tuhle nezodpověditelnou otázku pořád dokola a jsem vděčná za každého, kdo hledá odpovědi. Takže i za tento podcast Respektu s Timem Jacksonem. 

Jestli to ještě nevíte, Bjukitchen má v Praze bistro. Jestli je tak dobrý jako Báry Instagram, kuchařky, granola a před pár lety vánoční snídaně u ní doma, to nevím, ale trochu závidím vám všem, co to prakticky hned můžete zajít otestovat. :)

Co mi udělalo radost: brzo budou 'Workin' Moms. :) (anglicky)

Hezké Velikonoce přeju!