KRÁTKÁ BLOGOVÁ PŘESTÁVKA: Letíme do Japonska

Kvůli covidu jsme nevytáhli paty z Malajsie skoro dva roky, takže jedno R&R máme ještě pořád v zásobě. Čas na jeho využití se ale krátí, a tak jedeme teď, v den, kdy Benjamínovi začínají ve škole týdenní prázdniny. S ohledem na to jsme se rozhodli, že nepoletíme podruhé za půl roku přes celý svět do Spojených států ani do České republiky, kde bychom se museli srovnat s velkým časovým posunem a pořád ještě docela velkou zimou. Místo toho si splníme přání a já dostanu předčasný dárek k narozeninám – šestnáctidenní cestu do Japonska, kde by za pár dní měly rozkvést sakury.  

Procestovala jsem dost zemí světa, ale v Japonsku jsem nikdy nebyla. Láká mě to tam z několika důvodů. Každá země, kterou jsem projela, je svým způsobem jiná, ale zároveň do všech dost zasahuje západní kultura. Japonsko pro mě z téhle šablony vystupuje. Zatím nevím, jestli je to jen můj dojem nebo realita. Připadá mi, že během své izolace si země vytvořila velmi specifickou, v mnoha ohledech jedinečnou kulturu, která mi z knížek, filmů a ze všeho, co slyším, přijde jako z jiného vesmíru. Je viditelná, poznatelná a zároveň natolik uzavřená, že do ní všechno západní proniká jen pozvolna a řekněme velmi pojaponsky – koukněte třeba na tenhle Starbucks, kde se sedí na tatami a pije matcha čaj z hrníčku. Je to vůbec Starbucks? Nejsem si jistá, jak dlouho mi tento pocit, že je Japonsko jiný vesmír vydrží. A pokud to není jenom pocit, ale realita, pak si nejsem jistá, jak dlouho to bude západu trvat, než svoji kulturu rozprostře i v tomhle kousku planety. A tak chci Japonsko vidět ještě dokud je takové, jaké je. Se západními vlivy, ale pořád tak jiné, že mám pocit, že poletím na jinou planetu.

A to je další důvod, proč se tam těším. Po velmi dlouhé době a cestování, kdy jsem – hlavně bez dětí – jezdila dost punk s tím, že spousta věcí se vyvrbí na místě, u Japonska mám pocit, že je tak specifické, že se na něj musím trochu připravit, věci si zjistit, pročíst, naplánovat, abych tam po přistání nebyla úplně ztracená. Tak uvidíme. Že pojedeme do Japonska jsme se rozhodli poměrně pozdě, každopádně snažila jsem se za tři týdny udělat maximum, abychom si vysněnou výpravu všichni užili.

Naše dobrodružství začíná už dneska. Letíme v noci s tím, že v 5 hodin ráno už budeme v Japonsku. Jsem na nás zvědavá! 

Blog bude mít teď pár dní přestávku, ale až se vrátíme, plánuju sepsat si sem všechny důležité postřehy.