KURÁTORSKÉ KLIKÁNÍ #47: Listopad 2022

Listopad byl měsíc, ve kterém jsem zvládla spoustu hezkých věcí. Několik dětských narozenin, několik článků (ty za chvíli), několik fotek, několik charit, dost pečení, dost knih, pokračování The White Lotus (miluju a doporučuju, kudy chodím, takže i vám!), dost plánů, co a jak v prosinci, no a mezitím i nějaké čtení, podcasty a webináře na těch internetech. Tady je výběr toho podle mě nejlepšího. Když přidáte svoje tipy, budu moc ráda.

Martin Jaroš má ke svému textu o Americe na Facebooku pár komentářů o tom, že vyčpěl. Pro mě nevyčpěl, a nevím, jestli se tak někdy stane. Čtu od něj všechno, co kde najdu, vždycky mě to baví, vždycky v tom najdu něco, co jsem nevěděla, vždycky mě fascinuje lehkost jeho psaní, asi proto, že vím, jak těžká je. Pěkný kousek to je, ať už k Americe máte hluboký vztah nebo vůbec žádný.

U Ameriky ještě chvilku zůstaňme. Jestli se taky ptáte, jak v zemi, která vymyslela internet a v 21. století k tomu může sčítání volebních výsledků trvat i několik týdnů, tady je odpověď. Kromě toho je to i brilantní zhodnocení tzv. midterms, pokud vás zajímají a zároveň se vám k nim nechce číst hafo textů. 

Skočme přes oceán do Velké Británie. Jak se země, která ještě nedávno ovládala půlku světa, stal chaos, ve kterém ministerská předsedkyně nevydrží déle než v lednici salát? Krátké, ale zajímavé postřehy v Humnech. 

Slyšela jsem 13 hříchů rodičovství o Mikuláši, Ježíškovi a Santovi. Všechno je to vyzdrojované výzkumy, zní to logicky, ale já si stejně nemůžu pomoct: vy, co jste rodiče, k nim máte promyšlená a pro sebe vyargumentovaná všechna proč, myslíte na to, jak dětem za pár let ublíží vaše milosrdné lži a jiné věci? Protože já ne. Dělám chybu? 

Vlaďka Bartáková taky řeší děti. A pro mě tak nějak nejvíc realisticky. Kdysi jsem si koupila její webinář "Jak vychovávat kluky", teď pokračuju dílem "Jak vychovávat sourozence". Protože nejen chvíle, kdy nachystám "Člověče, nezlob se" a figurky, které chce mít větší každou naprosto přesně ve svém chlívečku, zatímco menší je rozmetává po celém obýváku, ale i spousta jiných, začínají být nad mé síly. 

Až se narodím příště, budu se - doufám :) - živit jako filozofující intelektuálka. A do té doby si aspoň budu číst postřehy těch, které už jimi jsou. 

Že by konečně pomalu padalo snad poslední tabu dnešní doby - o tom, kolik kdo vyděláváme? A propos, vy byste to napsali/řekli nebo se o tom dokonce otevřeně bavíte? 

Když jsem u peněz: @zuzeta udělala na svém Instagramu anketu o životních nákladech v Česku a o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je to čtení, které mě vcuclo jako vysavač. 

A na Instagramu ještě jedno takové: porod doma očima záchranáře Marka Dvořáka, kterého jsem vám doporučovala minule. Když jsem to četla, vytanula mi na mysli moje cesta do Mali v roce 2011, kde ženy prosily lidi z UNICEFU, aby se jim kromě vakcín pokusily zařídit nějaký jiný odvoz do 80 kilometrů vzdálené nemocnice než na rozhrkané motorce nebo aby měly tu nemocnici blíž. Takže taky budu neobjektivní, ale vidím to stejně jako Marek. 

Naberme směr Asie. Pavel Dvořák je Slovák, který žije v Číně a má za manželku Číňanku. V Malajsii žije v některých oblastech až 40% Číňanů, a tak mám k této zemi a kultuře teď blízko. Tím pádem mě baví Pavlův newsletter a ještě víc jeho reportáže, protože prostě obrázek za tisíc slov. 

Krásný Advent přeju.