Jak to máme s Mikulášem, Ježíškem a Santou?

U nás v poslední dvou letech vychází z toho, co se děje v české komunitě v Kuala Lumpur. Pokud by ho nezorganizovala Martina (díky, Marti!), Mikuláše bych nejspíš pojala tak, že k nám sice přišel, ale děti nezastihl, protože zrovna spaly, a tak jim drobnou nadílku nechal na stole. Mrzelo by mě to, ale tak daleko od domova bych s tím nic nenadělala. Loni i letos jsme měli štěstí, protože Mikuláš dorazil i do Kuala Lumpur. Letos navíc na krásnou mikulášskou akci s hrami, klaunem, cukrovím a koledami přišli hned dva - jeden český a jeden ukrajinský, který zvládl potěšit a podělit i polské děti v KL, protože polský Mikuláš měl spoustu práce v Singapuru. Není už jenom tohle magické? Tím, že je poslední dva roky Mikuláš pojatý komunitně, myslím, že se mi podařilo neudělat z něj strašáka, ale hezkou tradici s nádechem tajemna. Protože dobrovolníků v malých komunitách v cizině není nekonečno, loni Mikuláši jako anděl a malý laskavý čert asistovaly dvě děti, Benjamínovi kamarádi. (Znovu díky, Marti!) Letos byla andělem moje kamarádka Terka, kterou děti dobře znají. Už druhý rok to tedy dělám tak, že Mikuláše nechávám jako magickou postavu a k tomu přidávám vysvětlení, že jeho asistenti, čert a anděl, jsou převlečení lidé, které si vybral. Moji kluci jsou pořád ještě dost malí, aby jim na tom nepřišlo nic divného. A zároveň dost citliví, aby k respektu a troše strachu nepotřebovali ani čerta. Myslím, že loni i letos dost zpracovávali i pouhou přítomnost a setkání s postavou Mikuláše. Takže jsem ráda, že nejen andělé, ale i letošní čert byli laskaví a že mikulášská besídka byla moc pěkná pro všechny. 

S Ježíškem (a Santou) už je to trochu náročnější. Protože pro mě je důležitá česká tradice a pro B. zase americká, snažím se neochudit naši rodinu ani o jednoho. Dětem to představuju jako výhodu: tím, že pocházejí ze dvou zemí, mají dvě nadílky – jednu čtyřiadvacátého večer od Ježíška, další pětadvacátého ráno od Santy. Oběma píšeme dopis – Ježíškovi rukou, česky, se mnou a dáváme ho na začátku Adventu za okno, Santovi na počítači, anglicky a dáváme ho taky za okno nebo ho fiktivně posíláme na Severní pól. (Schránka bývá na ambasádě.) Dárky dělím jakž takž půl napůl, a to i pro nás rodiče. Myslím, že fáze magického myšlení je pro děti důležitá a krásná, aspoň já si ji tak pamatuju a nechci o ni ochudit ani svoje děti. Neberu to tak, že dětem lžu, tohle mi připadá, že se často zbytečně hrotí. Dokud chtějí věřit, tak věřit budou. Až se mě někdy zeptají, lhát jim nebudu, každopádně si dávám předsevzetí, že i tak budu pracovat s křesťanskou tradicí narození Ježíše a řeknu jim, že někdo říká, že Ježíšek není, někdo zase, že je. Teď jsem navíc ve fázi, kdy jsem přesvědčená o tom, že to budu ladit hodně podle věku, ubírat magična a přidávat reality, a taky podle situace ve škole, například podle toho, co děti uslyší od svých muslimských nebo hinduistických kamarádů. Koncept Ježíška je pro mě někdy těžké udržet už teď – v KL je samozřejmě v menšině, a hlavně ho na rozdíl od Santy nikdy nikdo neviděl. K tomu mám jednu vtipnou odbočku: minulý týden jsem byla u Benjamína ve třídě povídat dětem o českých Vánocích. Mluvila jsem o Ježíškovi, a to tak, že jsem jeho jméno záměrně nepřekládala – tedy žádný "Baby Jesus". Dětem jsem zdůraznila, že Ježíšek je neviditelný a záleží na fantazii každého z nás, jak si ho představíme. Potom jsem jim dala čtvrtku papíru a nechala je nakreslit jejich představy. Jejich výtvory mě neuvěřitelně pobavily – na obrázcích bylo všechno od portrétu sebe sama přes roboty po Grinchem a Santou inspirované postavy, což mě každopádně utvrdilo v tom, že americký marketing Santy a Grinche na každém rohu formuje dětskou fantazii napříč etnickými skupinami už od plenek. Tak, konec odbočky, prostě jsem tím jen chtěla říct, že s Ježíškem je to v cizině jako s češtinou – na předávání jazyka a tradic malého národa se musí pracovat, není to nic "zadarmo", jelikož mám silné protivníky. 

 

A nejen silné. Ale takové, kteří jsou navíc všude. Santa zvládne být tentýž den v obchodě, ve škole i na americké ambasádě. "Jak to?" ptá se Benjamín, zatímco mi strká do tašky velkou mrkev pro Santovy soby – ty vůbec neviděl, to znamená, že musí být hrozně unavení, někde chudáci leží a potřebují se najíst! Když potkáme Santu několikrát v obchoďáku, říkám dětem, že to je Santa převlečený, jenom jako, který má připomínat toho opravdového, který přijde nejprve na ambasádu a pak k nám domů s dárky. Na americkou ambasádu chodíme za Santou zhruba dva týdny před Vánocemi. Využívám tuto návštěvu k jisté sebereflexi chování: říkám dětem, že Santa je přichází pozdravit, poptat se, co dělají hezky, kde by mohli přidat (což dělal i český Mikuláš mimochodem – díky!) a taky jestli pořád chtějí dárky, které si napsaly do dopisu nebo si to rozmyslely. Loučíme se s tím, že se na Santu těšíme u nás doma a za nadílku mu necháme za oknem sušenky (přeloženo: české cukroví) a sklenku mléka. Horší je, že na ambasádu se Santou přichází i Grinch, napůl lišácký, napůl laskavý: chvíli se směje, aby pak po dítěti hodil umělou sněhovou koulí a rozpoutal se boj. Je Grinch jenom jako? Nebo doopravdy? Tady mi dochází koncept, a tak jsem upřímně ráda, že se Benjamín neptá a Oliver zatím reaguje na setkání s kýmkoliv z vánočních postav odmítavě. Nemyslím si, že by byl vyděšený, spíš se stydí a moc neví, co si s tím vším počít. 

Těžko říct, co z toho zůstane klukům v hlavě a jak se to tam poskládá, když jsme jeden adventní pátek odpoledne v kostele na výstavě Betlémů, kde se snažím zapojit do Vánoc i křesťanský příběh narození Ježíše, pár hodin na to bojujeme umělým sněhem s Grinchem a večer čtu příběh o pejskovi a kočičce, jak slavili Vánoce, a tam je Ježíšek vyobrazený jako dědeček na obláčku obklopený mladými anděly. 

No, asi chaos. A spousta otázek. Tak třeba včera: ležíme už v posteli, Oliver spí, Benjamín skoro, když se mě zeptá: "Mami, but if Ježíšek is a small miminko, he doesn’t have big wings. How does he fly?" 

"Protože je kouzelnej, Benjami. Může lítat i bez křídel.“

„And what about the andělé? They are not kouzelnej?"

"Taky jsou kouzlení, to víš, že jo. Ale nemají tak silnou magickou moc jako Ježíšek, tak potřebují křídla."

Snad nic z těchto svých momentální vysvětlení do rána nezapomenu. 

A kdyby jo – některé jsem si aspoň napsala. :)