FOTOPROCHÁZKA: V zákulisí čínské opery

Náš výlet do Singapuru, kde většinu obyvatel tvoří Číňané, mi připomněl, že jsem vás chtěla vzít na čínskou operu. V říjnu jsem měli v Kuala Lumpur náboženský svátek, který by se dal přeložit jako Festival devíti císařských bohů. A protože chrám, kde se konal, a kde bylo postavené pódium pro operu, byl asi deset minut jízdy autem od našeho bytu, vyrazila jsem tam dvakrát s foťákem. Tradiční čínská opera má mnoho forem a nemá nic společného s podobu opery, kterou známe z Evropy. 

Operní zákulisí, které jsem navštívila, sloužilo kočovným hercům zároveň jako bydliště – spali na zemi pod kosmetickým stolečkem, u kterého se líčili, pro jídlo si chodili ven k pouličním stánkům. Samotná opera se hrála deset dní každý večer, a to s minimem kulis a rekvizit. O to podstatnější ale bylo výrazné líčení, kostýmy, pokrývky hlavy, vousy, které všechny mají symbolický význam. Hudební doprovod obstaraly činely, gongy a stylizované zpěvy. Pro mě to sice byla jen změť podivných, často neladících zvuků, ale fotografická příležitost to byla úžasná, hlavně když jsem fotila přípravu herců na představení. Ani jeden nemluvil příliš dobře anglicky, ale dorozuměli jsme se alespoň to, že zvládnout představení trvá údajně až tři roky, a protože mladá generace už nemá o vystupování a kočování moc zájem, herci si myslí, že minimálně v Malajsii tradice čínské opery do deseti let zanikne. Tak kdo ví, jestli jsem neměla jednu z posledních příležitostí se na operu podívat. Pojďte taky. Tady to je.