100 radostí a vděčností roku 2022

31.12.22
Jsem spokojená. Pro svět to nebyl dobrý rok, pro můj malý mikrosvět ano. Nikam jsme se nestěhovali, naopak po dvou letech jsme mohli vyletět z izolace a obletět svět, abychom viděli rodiny. Byly dny, kdy jsem brečela smíchy, byly takové, kdy mě sevřel smutek, zoufalství, nejistota. Nezvládla jsem žádné velké projekty, ale to nejdůležitější, co jsem chtěla, totiž být s dětmi, trochu pracovat, cestovat, psát a číst si, fotit, to ano, to se mi povedlo. A taky spousta jiných radostí. Díky za ně všechny! Je jich víc než stovka, a tak ji berte jako kurátorovanou, ve které vybírám ty opravdu nej. 

  1. Moje děti. Mé největší životní dílo, moje největší lásky a průvodci každodenních emočních houpaček a minikrizí. 
  2. Moji zpěváci a pohledy, které na sebe vrháme s B., když zpívají svůj hit tohoto roku a my si s očima v sloup říkáme: "Proč to zní jako "what the f*.. say"?
  3. Sledovat, jak se perou o kytaru, když imitují Adama Levina. A asi milion pět set šedesát tisíc dalších momentů. 
  4. Benjamín ve velké škole.
  5. A já tam 2 hodiny jako paní učitelka. 
  6. Díky tomu po letech zase dny, co začínají 6.30. Už jste mi chyběly! 
  7. Oliver ve školce.
  8. Domov bez plín. 
  9. Auntie Pervin, díky které z něj tu a tam odcházím bez starostí, přicházím do pořádku a usměvavé pohody.
  10. A někdy nemám ani jeden kus v prádelním koši! 
  11. 365 dní v teple. 
  12. Přečtených 48 knih. 
  13. Speciálně ty, které napsal Karl Ove. 
  14. A pár z toho v angličtině. (Už bylo na čase.)
  15. Kosmas.cz, protože skoro každou knížku, po které toužím, můžu mít krátce po vydání v Kindlu. 
  16. Život bez úspor, ale bez hypotéky. 
  17. Život v Malajsii. 
  18. Dětské narozeninové párty a lehké pohoršování po nich: "Nebylo to trochu moc, pro šestiletého?" 
  19. Že už nemluvím o tom, že jednou budu fotit, ale konečně fotím.
  20. Obletět zeměkouli. 
  21. A konečně splnit několik nekonkrétně pronesených "však my někdy přijedeme". Přijeli jsme. 
  22. První dva dny jetlagu, když žiju(eme), když skoro všichni ostatní spí. 
  23. Červen v Česku.
  24. Oběhnout si všechny doktory. 
  25. A pak přečíst maily a poslechnout telefonní hovory, že moje výsledky jsou v pořádku. 
  26. A Oliverovy taky. 💙
  27. Procházet se Prahou. 
  28. Vrátit se po jedenácti letech do Singapuru. 
  29. Časná psací rána. 
  30. A běhací.
  31. S plány od @hanyrunlife.
  32. A s buržoustním Středověkem v uších. 
  33. Po kterých si dám míchaná vejce v croissantu v Bean Brothers. 
  34. 57 kilo. Mělo by to být jedno, ale není, mám z toho radost. 
  35. Dát si double espresso v řetězových kavárnách, kde dělají flat white do půllitru a pak nenadávat, jak mi to nechutná. Poučení tohoto roku. :)
  36. Tento recept od Florentýny coby nejčastější odpověď na otázku "Co bude k večeři?"
  37. Sehnat v Malajsii mák a koupit si ho půl kila. 
  38. Napsat 12 fejetonů do Glancu, 5 dopisů do Respektu a 9 textů pro Deník N. 
  39. AirPody, co jsem si myslela, že nepotřebuju, s díky bráchovi, co mě vyvedl z omylu.
  40. Znovu začít nosit hodinky. 
  41. Naučit se "ahoj, jak se máš" v mandarínské čínštině tak, aby mi aspoň jeden člověk porozuměl.
  42. Naučit se kliknout na "Airbnb Experience", když někam jedu. 
  43. Hotely.
  44. A hotelové snídaně. (S výjimkou těch v USA.)
  45. Odhodlat se ponořit do Hořejšího jezera. V září, prosím. 
  46. Mít na chvilku doma Lenku a Kristinu. Díky, holky! 
  47. Vědět, že existuje překladač Deepl.com.
  48. A WhatsApp do webového prohlížeče na počítači. :)
  49. Jet s Benjamínem vlakem na letiště, tam si dát kafe, džus a muffin a jet zase zpátky. Jen tak. 
  50. Dojet domů a slyšet, že to byl "the greatest trip". Samozřejmě. :)
  51. Jíst indický máslový naan ještě v autě, zatímco jedu s dětmi z fotbalového tréninku. 
  52. A dal makhani.
  53. A každá návštěva indické restaurace, kdy se odvážím zkusit něco jiného, stejně vynikajícího. 
  54. Těšit se 7 pondělků na to, jak děti zalehnou a já si pustím další díl The White Lotus. 
  55. Potkat (se) v obchodě s Ruth a za hodinu si koupit 12 věcí do skříně, takže v mém případě vlastně celý, poprvé v životě na 99% uspokojující, šatník. 
  56. Odhlásit všechna drobná předplatná newsletterů, podcastů a projektů, které stejně nestíhám číst, poslouchat a sledovat.
  57. Prohlížet si s dětmi jejich fotky a videa a sledovat, jak se u toho samy sobě smějou. 
  58. "Vařit" chilli v pomalém hrnci. 
  59. 156 dnů streak na Duolingo. Díky, Kristino! 
  60. Dny, kdy odpoledne prší, takže nemusíme ven. :)
  61. Parkovací stání pro ženy (s dětmi) pod Petronas Tower. 
  62. Sedm hodin náskok na Česko, takže když vy vstáváte, já už mám většinu věcí hotovou a vy je máte v mailu. 
  63. Kárat za něco Benjamína a jako odpověď slyšet: "Oukej, mama, but I still love you." :)
  64. Učit se díky svým dětem spoustu nových anglických slovíček - koňská hříva, kopyta, hřebelcovat ... 
  65. Posílat si všechno, co mě přes den napadne do Inboxu, večer to vytřídit a sepsat do TO - DO listu.
  66. Cokoliv, co z něj můžu odškrtnout jako hotové. 
  67. Nechodit na terapie a nemít špatný pocit, že jsem kvůli tomu člověk, co na sebe kašle. 
  68. Potkat v Kuala Lumpur konečně naživo Martinu, se kterou jsme udělaly několik diářů a která mi ilustrovala knihu.
  69. Mít na stole adventní věnec a svíčky, které nikdo do teď!!! neshodil. 
  70. Mluvit anglicky a podivovat se nad tím, jak sofistikovaně jsem právě zněla. 
  71. Zvládnout v angličtině přednášku o životě v cizině pro studenty univerzity v Mexiku. 
  72. Naklikat chybějící baterky do autíček, čočku do polívky, gumičky do vlasů na Lazadě, nechat si to za 10 Kč přivézt a pustit to z hlavy. 
  73. Promazat a roztřídit každého prvního fotky v iPhonu. 
  74. Waze.
  75. Nemuset si foukat vlasy. 
  76. Nechat si vyfoukat vlasy. 
  77. Porazit Benjamína v "Hadi a žebříky". 
  78. Lechtat Olivera a poslouchat jak se směje. 
  79. Dojmout se při sledování průvodu v Benjamínově škole, ve které jsou děti 75 národností. 
  80. Dlouhé rovné cesty autem, při kterých nemusím řídit a můžu si číst. 
  81. Jít spát skoro s prázdným žaludkem. 
  82. Zakázat si kupovat další sebevzdělávání kurzy, webináře, semináře ... a na 99% to dodržet. 
  83. Vracet se po letech v jednu ráno z baru a vidět díky tomu Petronas Towers bez osvětlení. (Díky, Nino!)
  84. Jezdit nakupovat na koloběžce s batohem na zádech. 
  85. Bezkofeinový čaj. 
  86. Usnout s dětmi a spát až do rána. 
  87. Anebo neusnout, ale už nejít nic dělat, číst si vedle nich a sledovat, jak spí. 
  88. Dusit v sobě smích, když mi členové ochranky v našem domě říkají "madame", jako bych byla stará majitelka nějakého kosmetického impéria, zatímco se na účtu propadám do kontokorentu. 
  89. Konečně zjistit, že nám masáže proplácí to šíleně drahé americké zdravotní pojištění. 
  90. Jednou za pár týdnů rozdělat culík a podivit se, jak už mám zase dlouhé vlasy. 
  91. Sedět 30.prosince večer v pizzerii, dívat se na svoje kluky, jak se dlabou pizzou, pít italské víno a psát si rukou na ubrousek tenhle seznam. 
  92. Přepisovat ho do počítače u rozsvíceného vánočního stromečku.
  93. S vědomím, že na zítřek nemám nastaveného budíka. 
  94. Číst vaše komentáře, osobní dopisy, poslouchat hlasovky. Děkuju!
  95. Psát tento blog. Pro sebe.  
  96. Tím pádem přestat řešit návštěvy, data, že u některých postů nejsou žádné komentáře. A s radostí pokračovat. Příští rok to bude 10 let. 
  97. Představovat si, jak příští rok zdolám nejvyšší horu Malajsie, napíšu knížku, pojedu do Japonska, začnu učit v Benjamínově škole a vůbec přitom neřešit, že mám dvě děti, žádné úspory a končí nám mise. 
  98. Mít rodiče a bráchu. Víc na telefonu než v reálu, ale mám! Děkuju! 
  99. Mít dvě děti, trochu práce, a stejně pořád trochu času číst a psát. 
  100. Zero inbox na Silvestra. Ideální! 
💛


Novější příspěvek
Starší příspěvek
7 komentářů