Další výzva: Byla jsem v podcastu :)

K něčemu se vám přiznám. Často, když běhám, chodím s kočárem nebo někam jdu – například na nákup, se v duchu vybavuju s různými lidmi na různá témata a piluju argumenty. Samozřejmě, v mé hlavě v takové debatě vždycky zářím, umím na všechno odpovědět a moje teze jsou naprosto neprůstřelné – do doby, než si někde sednu naproti někomu chytrému a on mi položí klidně banální otázku, nad kterou jsem nepřemýšlela.

Řadím sama sebe mezi lidi, kteří si musí myšlenky "vysedět", "propsat se k nim" nebo si je "vycilezovat" právě v takových v duchu vedených konverzacích. Takže nechat se pozvat do podcastu, jehož téma je "domov", ale jehož obsah volně poplyne, jak mi napsala Karolína Kváš, byla další velká výzva. 

Minulý týden, když jsme s Karolínou nahrávaly, jsem se často přistihla, že nedokážu vyjádřit ani setinu toho, na co jsem kdy myslela nebo co jsem spřádala v hlavě. Měla jsem velikou radost, že jsme si s popovídaly, ale zároveň jsem si připadala hrozně malá, nicotná až hloupá, když jsem si pak před spaním rekapitulovala odpovědi a myslela na to, co všechno jsem neřekla, řekla jinak, než bych chtěla, na co všechno jsem zapomněla. Dneska, když ten podcast vyšel, se bojím poslechnout si sama sebe. Na druhou stranu, něco (Věk? Děti? Život v cizině?) zařídily, že se nebojím do takových věcí jít a že pak výsledek vystavím na blog, nevyhýbající se zodpovědnosti za své nedokonalé myšlenky a vyjadřování. 


Vám za poslech a případnou zpětnou vazbu. Moc! 

A to nejdůležitější: podcast "Kecání bez vzdělání" je k poslechu tady, na YouTube nebo Apple podcastech.