Zaručený způsob, jak si prodloužit léto: přijeďte do něj z rovníku

Když jsem byla malá, léto, hlavně velké prázdniny, působily jako nekonečno. Připadalo mi, že měsíce od června do září budou trvat rok, všechno se dalo stihnout, všechno se dalo zažít. Já jsem si dokonce představovala, že než půjdu z jedné třídy do druhé, narostou mi dlouhé vlasy nebo později v pubertě, že překvapím, jak jsem výrazně zhubla, jak jsem se proměnila, stala jsem se z průměrné holky nadějnou tenistkou nebo atletkou. :)

Pak jsem dospěla a začalo být víc než zřejmé, jak je to s prázdninami doopravdy: utíkají čím dál rychleji. V jednu chvíli jsou na začátku a v následující jsou v obchodech vánoční dekorace. 

Mně se to letos povedlo, i když ne tak úplně mojí zásluhou. 

V Malajsii sice žijeme celý rok v létě, ale protože jsme takřka na rovníku, všechny dny jsou pořád stejně dlouhé: sluníčko vychází po sedmé ráno a zapadá po sedmé večer. Pak je skoro dvanáct hodin tma jako v pytli. 

Když jsem na začátku června přijela do Čech, bylo pro mě hrozně překvapivé, jak jsou letní dny dlouhé. Díky časovému posunu jsem ráno vstávala opravdu hodně brzo, šla běhat nebo jezdit na kole, pak jsme posnídali, hráli si, a přitom bylo pořád teprve osm ráno! Odpoledne jsme někdy byli unavení, děti si třeba zdřímly, ale jak se pozdě stmívá, den pokračoval docela dlouhým večírkem. Přijde mi, že za jeden den v Česku jsme vstřebali tolik zážitků a vjemů jako v Malajsii za celý týden.  

Tím zaručeným způsobem prodloužení českého léta je tedy vypravit se do něj z druhé strany světa. Dny se natáhnou a zážitků se do nich vejde několikrát tolik. Vážně to pak může působit jako dva roky prázdnin, přestože pořád jsou to jen měsíce, co utečou jako dny.