"No a jak se žije v té Malajsii?"

Když člověk přijede po dvou letech zpátky do České republiky, je to asi logická otázka. Přesto nikdy nevím, jak na ni odpovědět, a tak obvykle prohlásím něco velmi banálního: "Dobře. Je tam pořád teplo." 

Nejde o to, že bych nevěděla, jak se mi žije v jihovýchodní Asii nebo že bych z toho neměla jiný než teplotní vjem. Právě naopak. Moje rozpaky vychází spíš z toho, že jich mám moc – mám tolik energie, tolik věcí, o kterých bych chtěla mluvit, tolik srovnání, směrů, nových dojmů, sousedů, které bych chtěla popsat, nových perspektiv – že vůbec nevím, jak je adekvátně uchopit. Když jsem druhého června přistála na letišti ve Vídni, měla jsem pocit, že jsem do Evropy přiletěla z úplně jiné, nějaké hodně vzdálené (a hodně přelidněné) galaxie. Jak pak shrnout dva dojmy napěchované roky do řekněme dvou minut? 

Zejména to nevím v zubařském křesle, když už u slova "dobrý" je lékař připravený s nástroji anebo ještě hůř v křesle gynekologickém, kdy mi prostě přijde divné říkat cokoliv třeba o bývalé britské kolonii, angličtině nebo lepkavé rýži na dezerty, zatímco mluvím do stropu a doktor se mi dívá – ano, tam. Očekává se právě to zdvořilostní "dobrý"? "Dobrý" a nějaká rychlá pocitovka, proč ne třeba o teple? Něco univerzálního, potvrzující nějaký asijský stereotyp o rozvojovém světě? Něco přesně opačného, třeba že si tady připadám jako o půl století v budoucnosti? Vtipného? Vážného? Mohu si – se sondou na prahu dělohy - dovolit rozvitou větu? Nebo snad z kabinky oponovat obligátnímu "to se máte", protože jenom málokdo si dovede představit, že v Malajsii žijeme podobný život mezi domovem, kanceláří, školkou, jen jako kulisa je u toho bazén, potažmo moře? Ano, máme. V něčem  jako v Česku, v něčem úplně jinak, protože žijeme na druhé straně světa. 

Pokaždé, když slyším takovou otázku, mám největší chuť říct: "Pojďme na kafe. Vysvětlím vám všechno, co vás zajímá." Anebo ještě lépe: "Doopravdy vás to zajímá? Mám blog. Čtěte ho. Je to tam – skoro všechno." 

Ani jedno z toho samozřejmě neudělám. Na první nemám momentálně prostor, na druhé asi dost sebevědomí.  

A tak končím u "dobře", "teplo", "líbí". Spravených zubů. Hotové gynekologické prohlídky. Odškrtnuté zdvořilostní sousedské konverzace.