LONGREAD: Rok a půl v Malajsii: Co tady mám ráda?
Počasí
Není na světě ideální místo pro život, každá země má výhody a nevýhody. Je ale jedna objektivní výhoda, kterou mají pouze některé – počasí. V Kuala Lumpur je denně třicet stupňů a skoro denně, minimálně dopoledne, svítí slunce. Dny jsou horké, kvůli vysoké vlhkosti často upocené, ale je pořád na kraťasy, žabky a hlavně – bazén, ve kterém nikdy nedrkotám zuby. A i když denně leje, do pár hodin většinou vyjde znovu slunce.
Milí lidé
Nakolik to souvisí s počasím a nakolik s kulturními vzorci? Nevím. Ale lidé jsou v Asii zatím nejmilejší, co jsem kde na světě potkala. Málokdy tady narazím na někoho vysloveně otráveného, všichni jsou ochotní, nápomocní a i když vím, jak dovedně umí Asiaté skrývat emoce, nepociťuju u nich tak silnou přetvářku jako třeba u Američanů.
Jazyk, kterému rozumím
V Malajsii se mluví jazykem bahasa, ale protože země byla do roku 1963 britskou kolonií, v hlavním městě a okolí mluví většina lidí anglicky. Anglicky vysílá spousta místních rádií (ačkoliv politici v nich třeba na tiskové konferenci mluví jazykem bahasa a v rádiu to nepřemlouvají), vycházejí anglicky psané noviny, anglicky jsou nápisy, instrukce k čemukoliv, menu v restauracích, anglicky jsou popsané potraviny v obchodě. Je to jednoduché, ale pravda, nemotivuje mě to k tomu, abych se učila jazyk bahasa. Po roce a půl umím asi pět slov, většinu díky Benjamínově školce.
Role matky
V Malajsii nepracuju na místním pracovním trhu. Nerozčiluje mě tím pádem malajská laxnost a spousta času na všechno, nezabývám se tím, jak vést, koordinovat, motivovat, chápat a úkolovat Malajce, Číňany, Indy a mnoho dalších různých národností, čímž pádem mi odpadá spousta každodenního drobného stresu a pohoršování.
Americká diplomatická bublina
A další věc, která mě chrání od případné nepříjemné malajské reality: nemusím jednat s úřady, s managementem domu, kde bydlíme, nemusím se starat, když nám něco nefunguje. Bydlíme v obrovitánském bytě kousek od Petronas Towers, kde je klid, čisto a bezpečno, a kde když mi přestane fungovat pračka, napíšu na WhatsApp: "Nefunguje pračka." A – zařízeno. Do druhého dne ji opraví nebo přivezou novou. B. navíc vydělává v dolarech, a tak je tady pro nás lacino.
Všechno je na WhatsAppu
Už jsem to naťukla. Opraváři, školka, lékaři, čistírna, restaurace, obchod, kde jsem si nechala zarámovat obraz, Benjamínovy kroužky, všechno mám v jedné aplikaci - WhatsApp. Potřebuju přehodit termín nějaké schůzky? Objednat vajíčka od farmáře? Dort k narozeninám? Přivézt nákup? K zubaři? Napíšu zprávu na WhatsApp a je to. Zaplatím cashless kartou nebo převodem a objednané věci mě většinou čekají na recepci domu.
Jak tady milují děti
Kamkoliv s nimi jdu, nikdo s tím nemá problém. Naopak, všichni se na ně usmívají, někdy si je fotí, protože blonďáčky často nevidí, něco dobrého jim nabízejí a projevují o ně starosti – nikoliv rýpavě českou, ale mile laskavou: Nemají hlad? Není jim horko? Nechtěla bych přidat klimatizaci? To spíš ubrat, ale pravda je, že v Malajsii mají pro děti pochopení, ať dělají cokoliv. Jsou to děti. A s našimi dvěma jsme v Malajsii braní jako "menší" rodina.
Mix kultur
Malajci, Indové, Číňané, expati z celé planety od Austrálie po Spojené státy. Malajsie bývala důležitým námořním přístavem a centrem obchodu. Sjížděli se sem obchodníci z Číny, Indie, Blízkého východu i Afriky. Spousta z nich tady zůstala delší dobu, postupně se usadili a vytvořili početné komunity. Málokde na světě potkám na jedné ulici od hlavy po patu zahalenou Arabku vedle Korejky v minisukni a topu, co nahrazuje podprsenku. Baví mě to moc!
Žijeme jednoduše
Jak tady hlavně "matkuju" a je tu pořád teplo, moc neřeším, jaké nosím oblečení a žádné nekupuju. Když někam jdu, prostě na sebe něco hodím, nejčastěji kraťasy a tričko, protože většinou je to stejně do školky nebo ze školky nebo někam na hřiště a k vodě. Děti to mají stejně, většinu času jsou v plavkách. Co se šatníku týká, nikdy jsem nežila skromněji.
Tropické ovoce na každém kroku
Kokosy, ananasy, mango, rambutany, dragon fruit, jack fruit, melouny a jiné ovoce za pusu. Některé, například rambutan, co vypadá jako chlupatá švéstka, jsem do příjezdu do Malajsie nejen nikdy neviděla, ale vlastně jsem vůbec nevěděla o jeho existenci. A teď mi moc chuntá. Prodávají se celé kusy i nakrájené s parátkem, když chcete jenom na ochutnání. Mňam!
Jídlo
Jazykem Malajsie je jídlo. Velmi dobré jídlo. Velmi dobré jídlo mnohokrát denně, protože v Malajsii se moc nerozlišuje snídaně, oběd, večeře, ale jí se tak nějak pořád. Jak je tady velký mix kultur, místní kuchyně je neuvěřitelně pestrá. Ano, základem je většinou rýže, ale i ta se dá připravit na tisíc způsobů. Stejně jako nudle. Plus každá oblast má své vlastní recepty, takže například místní polévka "laksa" bude chutnat úplně jinak v Kuala Lumpur, na Penangu nebo v Sarawaku na Borneu.
Jídlo venku
Pro Malajce je jídlo venku součástí kultury. Jít ven na roti canai (placku, která připomíná indický chleba) a teh tarik (tažený čaj) za dva ringgity a sníst a vypít si je u stánku na plastové židličce je rituál. Jídlo venku je laciné, protože pouliční stánky netrápí vysoké nájmy, marže ani přísná hygienická opatření. Kdybych neměla děti, chodila bych ochutnávat ven ještě mnohem častěji.
Brouzdání po obchodech s potravinami
Zase jídlo, já vím. :) Ale nákup jídla, příprava jídla, konzumování jídla a mluvení o jídle, kolem toho se v Malajsii točí prostě všechno. Nechybí tím pádem mnoho podniků, kde nakoupit suroviny na vaření. A ty jsou jako malá překvapení. U lokálních často vůbec netuším, co to v regálech vidím. Ale i v našem supermarketu v centru Kuala Lumpur je pořád co objevovat. Třeba sekci "sušeného" – hub, bylinek, minikrevetiček, ančoviček, ovoce, semínek jsem ještě pořádně neprošla. A to jsme tady rok a půl! A nepočítám dobroty z dovozu!
Džungle ve městě
Popojedeme deset minut z centra a jsme v džungli, kam se dá vyrazit na trek. Není tam samozřejmě žádné oficiální značení ničeho a ráno vyšlapané cestičky nejspíš spláchne odpolední přeháňka. Chodíme ale kolem kapradin velikých jako z knížek o pravěku, nad hlavou nám skáčou opice, pod nohama se motají hadi a pijavice, zásoby vody dojdou ve vedru na prvním kilometru. Ale to dobrodružství! Rozumíme si, že? :)
Lokální deště
Jak na jedné straně ulice prší, a když přejdete na druhou, tam jste v suchu, to jsem poprvé na vlastní triko zažila taky až v Malajsii. A pořád mě to přivádí ke stejnému úžasu.
Časový posun
Líbí se mi, jak žiju šest, potažmo sedm hodin před Českem. Ačkoliv to není moc relevantní, protože pracuju relativně málo, baví mě pocit, že mám náskok – vy v Česku teprve vstáváte a já už mám odběháno, napsaný text a hotovou spoustu věcí, při kterých mě nerušily žádné e-maily. Z nějakého důvodu mi to pomyšlení, kolik jsem toho zvládla, zatímco v Evropě ještě pořádně nezačal den, dělá radost.
Moře za rohem
K nejbližšímu moři je to z Kuala Lumpur něco přes hodinku autem. Na ostrov Langkawi na pláž je to čtyřicet minut letadlem a letenka se dá koupit od dvě stě padesáti korun. Za rohem je Thajsko. Vietnam. Bali. Za větším rohem Japonsko. A za ještě trochu větším Austrálie. Je to hezké pomyšlení, že co se zdá z Česka extrémně daleko, je tady tak blízko. A zároveň mě chytá panika, když si uvědomím, jak málo jsem toho viděla a že na zbytek všeho, co bych chtěla poznat a zažít a ochutnat mám už jenom rok a půl.
Pořád zeleno
Jako nejpozoruhodnější hodnotím, jak je kolem mě pořád zeleno, i když bydlím uprostřed světové metropole. Vylezu z domu a před sebou mám stromy, které mají zelené listy velikosti menšího domu, po cestě do školky mám masožravky, do bazénu nám padají frangipani. Na bucket listu mám, že než odsud odjedeme, ráda bych viděla kvést raflézii, což má být největší květina na světě a dobře se jí daří hlavně v Cameron Highlands, zhruba čtyři hodiny od Kuala Lumpur. I kdyby se to nakonec ale nepovedlo, za rok a půl v Kuala Lumpur mám tolik zážitků, že z nich budu čerpat do konce života.
Jsem vděčná za každý z nich a děkuju za skvělý rok a půl!
💜
Žádné komentáře: