Vypilovaná verze pro Heroine: Řidič, nebo řidička?
Nejsem lingvistka, ale čím déle žiju v cizině, tím bedlivější pozornost věnuju jazykům, slovům a významům. Mnohdy vystihují národy lépe než jídlo nebo móda. Proto mě potěšilo, když si syn v malajsijské knihovně půjčil anglicky psanou knížku o hasičích, kde hned na první stránce někdo přeškrtl slovo firemen a nahradil ho univerzálnějším firefighters, použitelným pro hasiče – muže i hasičky – ženy.
Mám jednu kamarádku, která už roky striktně opravuje každého, včetně mě, kdo řekne řidič, když auto řídí řidička. A tak dále. Plíživě, ale vytrvale v tomto duchu vychovává, koho může. Byly doby, kdy jsem se jí smála. "Ty toho naděláš," říkala jsem. "No tak jsem řekla řidič, ale každý vidí, že je to žena – řidička." Jenže každý to nevidí, přiznávám si, když se rozhlížím kolem. Slovo řidič, kterým se myslí i řidička – žena, se jmenuje generické maskulinum. Je to mužské podstatné jméno, ale tváří se, že je neutrální, tedy že zahrnuje všechny – ženy, trans nebo osoby nebinární. V tak složitém jazyce, jakým je čeština, je generické maskulinum na první pohled rozumný nástroj pro jednoduchý a srozumitelný jazyk. Problém je, že ve skutečnosti nefunguje, jak se tváří. Jiné pohlaví než mužské zneviditelňuje.
Představte si, že jsou vám čtyři roky. Právě vám rodiče dočetli knížku, která vám jasně sděluje, že oheň hasí hasič – termín je mužský stejně jako obrázek postavičky u požáru. A během následujících let si přečtete mnoho podobných. Jako malá jsem je samozřejmě četla taky. Možná to mě dodnes vede k tomu, že když mám jmenovat politika, vědce nebo lékaře, naskakují mi v hlavě víceméně jenom muži. Stejně jako když někdo řekne třeba "režisér", na první dobrou mě vůbec nenapadne, že seriál, co se mi líbí, mohla natočit žena. Totéž nastavení mě nejspíš také vedlo k tomu, že když jsem kdysi začala psát do časopisů a narazila na pilotku nebo vyšetřovatelku, stály mi za velký rozhovor. Nikoliv pro svůj intelekt nebo schopnosti, ale proto, že – považte – jsou to ženy v mužském povolání! Tak nějak myslím znělo i několik titulků, za něž se dnes hluboce stydím. Daly by se moje automatické asociace omluvit tím, že politiků, vědců, lékařů i režisérů je prostě víc, takže jsou častěji vidět, zatímco pilotky nebo vyšetřovatelky tolik ne? Částečně snad, pak mi ale v hlavě okamžitě naskakuje otázka, jestli jich není méně mimo jiné právě proto, že jejich ženské protějšky zneviditelňujeme, případně jim kvůli jazyku ani nedáváme šanci vyrůst. Na rozdíl třeba od hereček, učitelek nebo uklízeček.
A - ano, vím, jak náročné je v češtině mluvit a psát s respektem ke všem. Taky mi nejde přes pusu chiruržka, hostka a když slyším slovo "fyzička", vybaví se mi na první dobrou, pardon, to ty vzorce! – cvičení. Chápu tudíž, proč i spousta žen dává při představování přednost jednoduššímu generickému maskulinu. Případně proč si na vizitku píší "ředitel", jelikož mají pocit, že ředitelka znamená pořád méně než mužský protějšek. Stejně tak rozumím obhajobě generického maskulina na úkor lomítek, hvězdiček a hyperkorektního textu, který se nedá číst. Na druhou stranu, poslední dobou mě doslova fascinují jazyková kreativnost a hravost. S nimi se dá myslím i čeština používat vyváženě a zároveň tak, aby nezněla nebo se nečetla těžkopádně. Jako v mnoha věcech je to o konkrétních situacích, lidech a troše přemýšlení, než promluvíme nebo něco sepíšeme, jelikož jsou to věci, které nemáme zažité. Ale nic mě nepotěší víc, než když mi z redakce novin, kam občas přispívám, přijde e-mail, a v něm je napsané: "Kolegyně a kolegové, nějaké nápady do víkendové přílohy?" Příjemné, respektující a zesilující pocit, že se se mnou počítá i na druhé straně světa.
Hezký den, milá Jano,
OdpovědětVymazatnedávno jsem si znovu vzpomněla na tenhle váš článek a napadla mě k tomu následující věc. Samozřejmě, že jsem četla spoustu článků na téma "žena v mužské profesi" (a to nejsem žádná bulvární čtenářka, ale byly doby, kdy tohle téma jelo ve velkém). Ale nevzpomínám si, že bych to kdy četla obráceně - o mužích, kteří dělají "ženské" práce. O vychovatelích ve školkách, o zdravotních bratrech (v nemocnici občas nějakého lze potkat, ale taková ta sestřička u obvoďáka, nebo na odborných pracovištích?), o květinářích... (rovnou říkám, že by mě to zajímalo - důvody, zda se nesetkávají s údivem, ústrky atd)
Přemýšlím, zda je to tím, že cílovka těchto článků jsou ženy, a tak se píše o ženách. Nebo je to protože muži můžou dělat cokoliv, ale ženy jen "ženské" práce? (schválně trochu přeháním, zejména pro zjednodušení). Tak jsem se chtěla podělit o zamyšlení. A hlavně poděkovat za článek, který mě nutí přemýšlet, klidně i ve dvě ráno u kojení.
Mějte se moc hezky, Marie
*ještě jsem zapomněla jeden důvod, který mě napadl, a to narativ "žena mezi muži je frajerka, muž mezi ženami loser"...
Vymazat