Moje práce v Deníku N: Malajsie je teď nemocná víc než jen covidem
Z modelové země, která loni ukázkově zvládla pandemii koronaviru, se Malajsie letos propadla mezi státy, v nichž se situace vymkla kontrole a patří mezi nejhorší na světě. V krizi je všechno. A ačkoliv se Malajsie pomalu otevírá a čistě teoreticky už si můžeme jít sednout do restaurace nebo můžu vzít děti s sebou na nákup, fakticky toho zatím moc otevřeného není a některé obchody děti stejně dál nepustí.
V polovině srpna se v Malajsii změnila politická situace. Po měsících zmatků podal demisi premiér Muhjiddin Jassin, který přišel o podporu většiny v parlamentu a na jeho místo nastoupil Ismail Sabri, který má vyřešit všechen chaos tady a pokud možno znovu nastartovat ekonomiku. Právě našlápnutá ekonomika byla jeden z důvodů, proč ve dvaatřicetimilionové Malajsii žilo před pandemií v poklidné existenci pohromadě mnoho různých etnik. Úžasná pestrost, a přitom takřka žádné nepokoje jako známe třeba z USA, byla jedna z věcí, kvůli kterým lidé Malajsii milují. Změní se to teď? Máme se bát? Ptala jsem se Tomáše Petrů, vědeckého pracovníka Orientálního ústavu Akademie věd České republiky. Rozhovor vyšel v Deníku N.
Žádné komentáře: