O správném načasování všeho

V Malajsii jsem toužila obě tyto zkušenosti napravit, ale pořád mě od toho něco zrazovalo. Nechtělo se mi objednávat si ořech do hotelové karantény. Netoužila jsem po ořechu, co si koupím v našem supermarketu společně s vajíčky a jogurtem, nějak mi to k pití kokosové vody v tropech zkrátka nešlo. Zároveň už jsem ale začínala mít strach, že jak jsme tady už devět měsíců zavření víceméně na jednom kilometru čtverečním, zavání moje čekání zvláštní příležitostí, které se možná nedočkám. Od toho, abych si ořech koupila na dalším nákupu, mě však pořád cosi odrazovalo. 

Moje vnitřní dilema vyřešili minulý týden na americké ambasádě. Kolem bazénu příliš přerostly palmy a zaměstnanci nechtěli riskovat, že jejich ořechy někomu spadnou na hlavu při plavání. A tak nechali palmy prořezat a ořechy srazit. 

Byla jsem tam právě plavat, když se to dělo. Mžourala jsem do sluníčka a sledovala, jak mi baňaté, čerstvé, těžké ořechy padají k nohám. Najednou jsem bez pochyb cítila, že tohle je ona, správná příležitost, kdy ochutnat kokosový ořech! Angličtina na to má krásnou frázi "when it feels right", volně přeloženo, že ten správný čas člověk cítí někde vevnitř. 

Byl to fantastický, nejchutnější kokosový ořech!  

Podobně to teď mám s kojením. Oliverovi je 15 měsíců a všichni kolem se mě ptají, jestli už začínám přemýšlet, že ho odstavím. 

Začínám. Ale zatím to neudělám, protože "it doesn’t feel right". 

Nechci teď znít příliš ezotericky. Ale nějak si na základě toho zážitku s ořechem říkám, že na prahu čtyřicítky jsem k tomu, co znamená správné načasování (na vypití kokosového ořechu, konec kojení, odchod z večírku, otevření té drahé čokolády a jiných), citlivější. 

A tak jste-li na pochybách, možná to pomůže i vám: "Does it feel right?" Tak to udělejte. 

A obráceně. Necítíte to? Nechte to být. Ten správný čas přijde.