SDÍLENÁ RADOST, DVOJNÁSOBNÁ RADOST: Byla jsem v krajanském podcastu

05.06.21

K něčemu se vám přiznám, ano? Když takhle běhám nebo chodím venku s kočárkem, občas se v duchu vybavuju s lidmi, odpovídám imaginárním novinářům v interview (haha) a piluju odpovědi nebo argumenty. Je to pro mě jedna z cest, jak si uspořádat myšlenky. Nejradši bych si ty věci říkala nahlas, to mi pomáhá ještě víc, ale chodit po Kuala Lumpur a vybavovat se sama se sebou, no, k tomu jsem ještě odvahu nesebrala. 

Každopádně, v takové imaginární debatě vždycky zářím. O věcech mám jasno, všechno mám perfektně promyšlené, umím na všechno odpovědět a moje teze jsou naprosto neprůstřelné - většinou do doby, než si někde sednu naproti někomu velmi chytrému a najednou se přistihnu, že nedokážu vyjádřit ani setinu toho, co jsem si sumírovala v hlavě. Anebo do doby, kdy se stane něco tak nečekaného, jako že mi zavolá Alena z Epimoni-ac a pozve mě do podcastu. 

To je pak "ehh, jako, nicméně, jak bych to řekla ...", připadám si hrozně zabržděná, malinká, hloupá a práci přidávající, protože tohle sestříhat, to muselo dát hrozné práce! Ale protože si toho pozvání neskutečně vážím, udělalo mi radost a je to další můj velký výstup z komfortní zóny, tak si ho tady vystavuju. Protože sdílená radost - dvojnásobná radost, že jo? Děkuju!

Pokud vás neodradila ukázka, kterou jsem dávala na sociální sítě, celé povídání můžete poslouchat buď tady nebo tady. 

Děkuju! 

Novější příspěvek
Starší příspěvek
4 komentáře