Trochu, nebo vůbec?
Už když jsem odklikla přihlášení, měla jsem pocit, že mě to zabije. A můj mozek si prakticky okamžitě začal hledat kličky: Co 99% čokoláda – taky je to cukr? Kakao do jogurtu, hm?
Do doby mého experimentu jsem se na totální abstinenci (a je jedno, jestli jde o alkohol, sociální sítě, maso nebo jiné věci) dívala mírně skepticky. Kdybyste mě potkali v lednu, tvrdila bych vám, že optimálním řešením je umírněnost, nikoliv abstinence. Jenže jsem zjistila, že minimálně v otázce cukru jsem se sama v sobě velmi spletla. V rámci výzvy mě až zaskočilo, jak jednoduché pro mě bylo nedat si vůbec. Dokonce když přede mnou na stole ležel ten nejlahodnější čokoládový croissant, co jsem kdy jedla, z pekárny vedle našeho domu, odolala jsem: nesmím, tak nesmím. (A překvapivě jsem se ani neklepala.) Jak ale výzva skončila a můžu konzumovat cokoliv, už zase zase mám problém: z jednoho kousku čokolády po obědě je proužek, z jedné sušenky ke kávě tři až pět (nebo zbytek balíčku), z jednoho "líznutí" těsta, třeba když peču, je celá ochutnávací série a dojíždění zbytků v míse, ačkoliv do těsta nic dalšího nepřidávám, jenom ho míchám. Otevřená tabulka čokolády nebo sušenky u nás nedožijí druhého dne.
Výzva mě sice dlouhodobě nenaučila cukr omezit, ale jedno důležité poznání mi přinesla: minimálně v otázce sladkostí jsem někdo jiný, než jsem si myslela. Je pro mě mnohem snazší nedat si vůbec, protože umírněné konzumace nejsem schopná. Přestat úplně je pro mě jednodušší než přestat jenom trochu. A přitom přestat úplně, třeba vyzmizíkovat ze svého života ty máslové, nadýchané, křupavé a drobivé croissanty, je právě přesně to, co nechci.
Dobrý den, Jani, musím říct, že jsem na tom hodně podobně. Jsem veliký milovník sladkého a navíc teď pořád něco peču, když na to mám v téhle době více času. Mám sice doma tři chlapy, kteří toho většinu snědí, ale já si svůj kousek ke kávě vždycky schovám. :) O víkendu jsem pekla makovec, tak jsem si na Vás kvůli Vaší lásce k máku, taky vzpomněla...
OdpovědětVymazatJinak miluju čokoládu a aspoň kousek si každý den dám. A nemám zrovna zálibu v té nejkvalitnější a nejvíc procentní.
Už párkrát v životě jsem bojovala se svojí nadváhou a dokázala jsem si spoustu věcí odepřít. Když vím, že nesmím, tak nesmím....Ale jakmile mi to časově ohraničené období skončí, tak se vracím ke svým starým dobrým zvyklostem. Snažím se jíst maximálně zdravě a pestře, ale bez sladkého by to v mém životě nebylo ono....
Mějte se hezky. janahej
Jee ani nevíte jak mi mluvíte z duše. Jednu chvíli jsme dokonce s manželem a dcerou jedli nizkosacharidove tedy i bez češtiny klasických příloh. A ono to šlo. Jakmile ale polevim tak se mi do života plíživě vrací sladké v míře větší než je mi milé. Kvůli synovi jsem byla několik týdnů na přísně eliminační dietě skrz ekzém s postupnym zařazovánim, čokoládu jsem neměla snad měsíc a půl. A vydržela jsem. Ale jakmile už byla zas povolena zas se z toho stal čtvereček po každém jídle a ještě mezi ke kafi. Jak z toho ven nevím. Hledam svoji udržitelnou míru a taky zjišťuji že na tom nejsem jak jsem si myslela. S vůlí. Možnym sklonem k závislosti? Takže radu nemám. Jen že v tom nejste sama. Tereza
OdpovědětVymazatJestli neni aspon kousek toho triku v tom, ze nejist nic sladkeho je strasne jednoduche pravidlo, ale nejist moc sladkeho je hrozne vagni pravidlo. Clovek ma omezenou kognitivni kapacitu, takze jednoduche pravidlo neni: jeden ctverecek cokolady po obede, jedna susenka k caji a pokud neni susenka, tak dve buchty...to nema ukotveni. Trosku jednodussi pravidlo mi prijde: tento tyden zadne sladke, jedine kazdy den croissant a nejde to s nicim vymenit..a kdyz nejake pravidlo obchazim, tak se nad tim zamyslet v sirsim kontextu, co opravdu potrebuju..no, to me k tomu napadlo. Drzim palce, at najdete system. A at ho hledate s vedomim, ze 21 dni jste zvladla nejaky system dodrzovat.
OdpovědětVymazatEva