Všechno nejlepší: Benjamín má 4 roky!

To bych slzela – láskou.  

Tak ráda bych mu uspořádala pořádnou narozeninovou oslavu, jakou měli na podzim někteří jeho kamarádi. Ale v Malajsii jsme stále zavření, návštěvy k nám nesmějí a ani my moc nikam nemůžeme. Takže jednu oslavu máme dnes ve čtyřech doma, druhou – se spolužáky, ale bez nás rodičů a v narozeninový den – si užije zítra ve školce.   

Ačkoliv třetí narozeniny byly výraznější milník, kdy se z miminka definitivně stal kluk, letos bych řekla, že za dvanáct měsíců se Benjamín vyvinul v parťáka, se kterým si konečně někdy užívám mateřství, jak jsem si ho představovala: můžeme si zahrát pexeso, pomáhá mi v kuchyni, taky s Oliverem, můžeme si zajít do kavárny na kávu, mléko a croissant, a on u nich relativně způsobně sedí, jí, a říká "thank you, because I like mlíčko a croissant", můžu ho vzít do bazénu a nebát se, že mi spadne do vody, než se nasoukám do plavek, sám se oblékne, obslouží, když má žízeň nebo chuť na termix, který miluje "vařit" a který ho tím pádem každý týden čeká v lednici. Zamiloval se do bráchy, a chtěl by s ním blbnout a hrát si, rozesmívá ho blbinkama, třeba když rozstřikuje vodu z vany po celé koupelně, a moc si užívá, jak se Oliver řehtá. Je to kluk, co má vrtulku u zadku a hlava mu jede na 110% procent. Zatím neumí žít pomalu, "koukat do blba" ho přistihnu výjimečně. Jinak musí neustále něco vymýšlet a dělat, což jsem celá já a naopak naprostý opak B. Miluje všechno čokoládové, což jsem taky celá já. Jiné tyčinky, zmrzliny nebo sušenky nezkusil, protože čokoládové jsou nejlepší, tak "why, mama, why?" Ano, zhruba od polovina prosince se k nám pomalu blíží vývojová fáze "A proč?" 

Někdy se chová jako sedmiletej, jindy je uječenej jako by mu byly dva. Je to rebel, kterému když řeknu, že ho nevyzvednu do výšky, protože tam, kam chce, se neleze, vymyslí to tak, aby si tam vylezl sám. Když se to děje, vytáčí to můj hlas do fistule, když to teď píšu, vlastně jsem za tuhle tvrdohlavost, průbojnost a drzost ráda. Všichni chceme, aby naše děti byly především poslušné, ale co to vlastně je – ta poslušnost? A hlavně, je to opravdu tak skvělá vlastnost a dobrá výbava pro život v tomto světě?   

Každý den mě přiměje zamýšlet se nad ním, sebou, něčím novým, co by mě bez něj nenapadlo.

Jsem ulítaná, ale vděčná máma dvou kluků, z nichž jeden mi rychle roste do školáka. 

Tak všechno nejlepší, Benjamínku. 

Buď zdravej a zastavuj u silnice. Jinak ani nemusíš, i když často křičím opak. :)