Cookies z prášku jako důkaz, jak si komplikuju život
Obzvlášť mě baví pečení. Nejsem žádná cukrářka, do macronek nebo složitých dortů bych se asi nepustila, taky se zdobením to není žádná sláva, ale různé buchty zvládám, muffiny, galetky, teď jsem dokonce dělala kynuté buchty s povidly. Nejspíš proto na mě na sociálních sítích pořád vyskakují recepty, které bych určitě měla zkusit. A já improvizuju a zkouším je. Nakupuju rozinky, sušené ovoce, oříšky, kustovnici čínskou, tahini a všechno možné, co patří do dalších neodolatelných sladkostí. Často pak přizvu k pečení Benjamína, načež hodinu uklízím vajíčko vyteklé do plynového sporáku (rozklepl ho o mřížku), zametám mouku, utírám opatlaný kredenc, umyvadlo v koupelně a zametám cestičku, kterou si šel umýt ruce.
Když o dvě hodiny později nesu na stůl výsledek, Benjamín si vezme jeden, možná dva kousky, B. se podívá na talíř a řekne: "Hm, to jsou zase ty skoro bez cukru? No chutnají tak. A co je v tom to trpké?"
Včerejší cookies jsem upekla ze směsi, kterou jsem hodila v krámě do košíku víceméně pro případ krize. Vlastně je celé upekl Benjamín: prášek se smíchal s vajíčkem a kouskem másla, hrudky se čajovou lžičkou vyhodily na plech, deset minut na sto sedmdesát a bylo to.
Snědly se všechny za osm minut!
"Kde jsi vzala recept?" zeptal se mě B. "To jsou ty nejlepší sušenky, co jsi upekla."
Každou takovou chvíli si řeknu, jak jsem hloupá, že se tak moc snažím a že už nebudu. (Nejde jen o pečení sušenek, klidně si ho nahraďte psaním textu, běháním, výchovou dětí a jinými ...)
A každou další chvíli ho poruším, protože snažit se míň, nesbírat pořád body navíc, a přesto, nebo právě proto, na sebe být hodná, mě nikdy nikdo neučil. A teď, když už je mi víc čtyřicet než třicet, je to lekce, kterou nastudovat jde hodně ztuha.
Ale to sa predsa neda porovnavat, pecenie z prasku a pecenie z plnohodnotnych surovin! Z polotovarov to sice ide lahsie a mozno chutnejsie, ale len zato, kolko je tam sladidiel, farbiv, tuku a neviem coho vsetkoho. Mozno vase susienky nikdy neboli az "take dobre", ale za kazde domace plnohodnotne jedlo drzite svoju rodinu dalej od diabetesu, infarktu, obezity... Drzim vam palce, nech vidite svoju hodnotu a dokazete ju ukazat aj ostatnym :) AS
OdpovědětVymazatDěkuju. :) To je samozřejmě text psaný malinko s nadsázkou, snad je patrná.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatJasne. Este musim dodat - ja nevravim, ze si nemate veci zjednoduchsit - ved som aj sama pisala komentar k vianocnemu blogu, kde som spominala, ze netreba lpiet na starych zvykoch len z tradicie, ak cloveka najma vycerpavaju nez nosia radost.
OdpovědětVymazatAle prave pri vareni to nie je len o zvyku, kvalitne domace varenie je nenahraditelne, kazde taketo jedlo pokladom :) A ak Vas to este aj bavi, nenechajte sa odradit tym, ze nejake presladene nekvalitne susienky chutia lepsie. Radsej si zjednoduste nieco, co Vam radost nenosi, napr. upratovanie ako v Turecku.
AS
Kdyz ja neco upecu k hodne kvalitni mouky (spaldova nebo pohankova...)dam do toho nejdrazsi hodnotne suroviny a stravim tim cele odpoledne, slychavam podobne komentare od manzela. "Je to zdrave, nebo dobre?" Nekdy dokonce "mam si obed koupit, jestli bude k jidlu neco hodne zdraveho" :-)))
OdpovědětVymazatA musim uznat, ze me to hodne nastve. Takze asi i moc zdraveho nekdy skodi.:-). Zrovna nedavno jsem nasla zapomenuty cesky pernik od Vitany (ktery pekla leta moje maminka a pravidelne mi ho dava sebou, kdyz jedu domu) byl uz 3 mesice prosly :-). 350 ml vody, 12 lzic oleje a sup do troby. Manzel i synove byli nadseni a ja mela trochu pocit domova. Kdyz jidlo chutna (samozrejme s mirou) to se take nema podcenovat. I to podporuje nase zdravi.
Mejte se fajn
Dagmar
Milá Jano, zkuste tyhle,mám na nich ráda že si půlku těsta mužů schovat do mrazáku,zadelam je večer předem a odpoledne jen s dětmi dáváme hrudky na plech. Jsou božské 🙂jinak to máme stejné jen můj manžel je vděčný konzument všech mých pokusu o sladké,slané,bez cukru, zdravější i ty kynuté bomby. Pro mě je pečení i s dvěma malými dětmi relax. Už jste zkoušela babku? To je taky vděčné teszo
OdpovědětVymazatJeště ten odkaz https://www.devceuplotny.cz/foodblog/cookies-s-vlasaky-a-cokoladou
VymazatSouhlasím, při vsi úctě a lásce k vaření z primárních surovin a potřebě jako sportovec a máma vařit kvalitně, než se delat s cukrfree cukrovim apod., které stejně nikomu moc nechutná, taky radši dělám to klasické nezdravé, jen prostě ne obden. A sama si ho taky dám moc ráda.
OdpovědětVymazatOno je to ode zdi ke zdi: vsadím boty, že kdyby ty domácí sušenky byly prostě z másla, cukru a bílé mouky, budou lepší než ty z prášku a určitě zdravější o éčka a konzervanty :) ale jinak, asi to zná většina z nás, patláme se s domácím příkrmem z nezávadných surovin a dítě to odmítne, zatímco průmyslovou skleničku zhltne s nadšením, i když je teoreticky z těch samých věcí... bůhví, co do toho dávají za kokain :D
OdpovědětVymazat