Okamžik radosti: Výjimečný den s modrou oblohou

Přestože v Kuala Lumpur je většinu dní přes třicet stupňů a vlhkost jako v létě ve skleníku, takové krásné dny, jako byl ten včerejší, tady nemíváme. Obvykle je obloha klasicky "asijská", podobná tomu, co znáte z televizních záběrů nebo z fotek z Číny: špinavě bílá až šedá, za což může buď zkondenzovaná vlhkost nebo znečištění, kterým jen občas probleskne slunce. Když se vydaří takový obrázek jako včera, hodně lidí to vnímá jako příjemnou anomálii, výjimku z pravidla a záminku jít sportovat jinam než do fitness centra. Každý mluví o tom, jak je nádherně a modro a upozorňuje mě, ať si to vychutnám dosyta, protože je to zážitek prchavý a pomíjivý a kdo ví, kdy zase bude příležitost. Za týden? Měsíc? Dva? 

Je to pro mě velké překvapení. Než jsme se sem odstěhovali, brala jsem krásné dny jako samozřejmý doprovod vysokých teplot. A ony jsou tady ve skutečnosti malým svátkem! Poslední rok ale prý naštěstí docela častým, říkala mi včera moje kamarádka z Dánska. Žije tady už šest let a třeba v roce 2019, kdy hořely indonéské pralesy a rašelinišťové lesy a nad celým městem ležel hustý oblak dýmu, tady modrou barvu na obloze neviděli několik měsíců. Kvalita ovzduší byla tak mizerná, že byly zavřené školy, sportoviště, těhotné ženy měly zakázáno vycházet, do ulic se mohlo jen s rouškami ... Problémy s kouřem z požárů se tady přitom opakují každoročně, protože odlesňování půdy pomocí ohně je údajně stále nejlevnější způsob čištění pozemků. 

Jak by to tady mohlo vypadat třeba každý den, kdyby byla ochrana přírody víc než zisk? Podívejte se.