Tři roky v kraťasech, tričku, žabkách a s adventní nostalgií po sněhu

Sociální sítě na mě dneska chrlí obrázky zasněženého Česka a s adventním časem to na mě nějak nostalgicky padlo. Je možné, že mi jako první v Malajsii bude chybět zima?

V Malajsii jsou jen dvě roční období a jsou více nebo méně znatelná podle toho, v jaké části země žijete. Během roku se dá určit monzunové období (to máme teď, kdy prší každý den kolem čtvrté odpoledne) a suché, kdy mají silné bouřky a lijáky vystřídat občasné přeháňky. To by ovšem mělo nastat až v březnu, tak jsem zvědavá, jestli to poznáme. Obvyklé počasí ale tak jako tak bude zřejmě jako když v létě zajdete do skleníku - teplo (každý den mezi třiceti až dvaatřiceti stupni) a vlhko. 

Nese to s sebou spoustu praktických výhod. Jsme tady měsíc a já a děti jsme na sobě zatím neměli nic jiného než kraťasy a tričko. Všechno oblečení s dlouhým rukávem mám zavřené ve skříni a taky boty nám vystačí jedny - nebudu muset kupovat jedny na jaro, druhé na podzim, zimu, jedny ven a druhé dovnitř. Tady stačí jeden pár dokonce i Benjamínovi do školky. Děti se tu nepřezouvají, ale vyzouvají a ve školce chodí bosé. To samé s oblečením. Díky tomu počítám dost ušetříme, peněz i času. Nebudu muset kupovat svetry, bundy a zateplené kalhoty a nebudu muset nic třídit, skladovat, zavírat do krabic a za pár měsíců zase vytahovat. V teple je evidentně mnohem snazší být minimalista a vnímají to tak zřejmě i bytoví architekti a designéři. Náš byt je navržený a zařízený tak, že z privátního výtahu vystupujeme rovnou na balkon (viz foto), potažmo do obýváku. Něco jako předsíň nemáme, botník taky ne. Byt má dvě stě metrů čtverečních, ale skříně jsou v něm jenom čtyři a nijak velké. 

Je samozřejmě rozdíl, pokud se pohybujete venku a vevnitř, kde je permanentně v provozu klimatizace, v Asii nastavená podobně jako v Americe skoro na bod mrazu. V supermarketech, kavárnách a v kancelářích lidé nosí standardní oblečení, kalhoty i dlouhé rukávy. Občas mě napadne, jestli tak mám vybavit i Benjamína, když jde do školky. Už několikrát se mi stalo, že jsem ho vyzvedávala a přišlo mi, že má příšerně studené ruce i nohy. Ale chodí tak všechny děti, tak to nechávám být. Nemocný ještě nebyl, ani nachlazený. 

Druhá výhoda zdejšího počasí je, že jsme malinko opálení, což působí zdravěji a kvůli vlhkosti nemám na obličeji skoro žádné vrásky. Od rána do večera, speciálně když přijdu z venku, vypadá hydratovaná, jemně lesklá a svěží jako bych se právě vrátila z nějakého kosmetického ošetření. Líbí se mi ten pocit, že ani když plavu v bazénu nebo zmokneme, neklepu se zimou, protože v Malajsii jsou bazény vyhřáté skoro jako vířivky a teple i prší. Ale k Adventu, vyzdobeným nákupním centrům a blikajícím světýlkům v oknech se to úplně nehodí. Jak zimu moc nemusím, tady bych na ty čtyři až pět týdnů přepnula. A ráda! 

Dnešní vlna nostalgie po zimě a sněhu mě každopádně trochu překvapila, protože když o tom přemýšlím, na zdejší počasí jsem si ještě nezvykla. Pořád ještě vycházím ráno z domu překvapená, že je "zase teplo", a pořád ještě nemám teplo a slunce za samozřejmost, takže nás každý druhý den ženu do bazénu - fotka je z dnešního odpoledne těsně před monzunem. Stále ještě to mám v hlavě nastavené tak "česky" - že slunečné počasí je vzácnost, takže honem, honem, ať ho využijeme. Až se mi to přepne, že se podívám z okna ven na slunce, kouknu na teploměr - aha, zase třicet - a nebudu cítit výčitku, že si hrajeme v obýváku na koberci, možná zmizí i ten pocit, jako bych tady byla na dovolené. Dojde mi, že jsem doma a že nemusím spěchat, protože hezky a teplo na koupání bude i zítra, příští čtvrtek, příští měsíc, příští rok.