Okamžik radosti: Brblám, že všechno linecké je pryč, ale doopravdy z toho mám radost
Dneska zadělávám na čtvrtou dávku lineckého za poslední dva týdny. Trochu mě to překvapuje a ptám se, kam se všechny ty máslové hvězdičky pořád ztrácejí. Protože hlavně první dávka se skoro vůbec nepovedla. Nejsem zvyklá na zdejší ingredience, dlouho jsem nemohla vyzkoumat, jak správně nastavit troubu, aby se cukroví buď skutečně peklo, nejen sušilo, a nebo zase rychle nepálilo.
První kousky byly “no, takové nic moc sušenky”, jak se vyjádřil B. Přesto mu kvůli těm “nic moc sušenkám” stálo za to několikrát vstát z gauče a podniknout výpravu do kuchyně. Druhá dávka byla výrazně lepší a třetí se povedla tak, že jsem linecké uložila do speciální krabičky a do té části kuchyně, kam jsme do této chvíle moc nechodili. (Poznámka na příští a všechny další roky: zadělej den dopředu, těsto vyválej zhruba na pět milimetrů a před pečením strč plech s vykrájenými kousky na 15 minut do lednice.) Ovšem chodíme tam pro linecké: tu dva kousky k snídani, dva ke kafi, dva po obědě, po večeři, to jsou ty oficiální čísla, a pak máme každý svoje neoficiální "loupení", kdy si krademe, kluci když já kojím, já když uklízím kuchyň, skládám do myčky a tajně uzobávám …
Takže dneska ráno zbývalo hvězdiček asi patnáct.
Celý den jsem chodila a brblala: "Nejezte to už, vždyť nám nic nezbude." A taky: "To mám každé dva dny chodit pro další másla a mouky za stokoruny?" Ale nadávala jsem jen na oko.
Ve skutečnosti z toho mám radost, protože před Vánocemi mě prostě baví zadělávat na další a další těsta, ochutnávat a vykrádat krabice. Je to krásná předvánoční tradice, myslím. :) A ještě větší radost mám, když vím, že linecké chutná tak, jak ho vytáhnu z trouby: suché a neslepené. Tedy že než se dostanu k tomu, co mě už tolik nebaví, že bych hvězdičky “měla lepit”, aby to “nějak vypadalo” (nějak tak hezky jako na úvodní fotce), nebude zřejmě lepit co.
Zdroj fotky: Recepty.cz
Ahoj Janka...ja včera delala po prvé,nechala som cesto teda iba 1/2 v lednici a to bola asi chyba...trhalo sa,tak zle sa mi s ním pracovalo...bolo mi do plaču,stekala som sa...Jakubko pomáhal...potom som ho priebežne stekala do lednice,aby sa s ním ako tak dalo pracovať...a keď sa mi konečne podarilo vyvalkat,tak Jakubko, ktorý sedel na linke mrkol na mňa a prehlásil:mami už si šťastná?Tak ma to zarazilo,že mi v tej chvíli bolo jedno,že je cesto aké je,ale mala som radosť,že mám na linke vedľa seba toho malého úžasného muža...nakoniec z toho 2 plechy,vytiahla som domácu jahodovu marmeládu a sú naozaj dobre...udelam ešte jednu várku,ale láka ma citrónový krém...držte sa a tešíme sa na ďalší článok J a J
OdpovědětVymazatJani! Zdravím! :) Já jsem měla s lineckým, byť neslepeným, nakonec takový úspěch, že jsem ho dělala ještě na Silvestra. A je to jako se vším ostatním: čím víc praxe, tím lepší to je. Ačkoliv s dětmi taky platí, že jsem značně musela snížit nároky na to, jak to vypadá, kde všude budeme mít mouku, kousky těsta a otřené ruce od másla. Každopádně říkala jsem si, že když to mělo takový úspěch, udělám to občas během roku jako domácí sušenky, a než budou Vánoce tento rok, bude to linecký dokonalý. A i kdyby nebylo: nakonec jsem se u toho neskutečně bavila, Benjamín myslím taky, snědlo se všechno, s chutí, těsta nejvíc, takže účel to splnilo. Jako u vás. Přejeme krásný nový rok, zdraví hlavně všem. :) Jana
Vymazat