Naše hybridní Vánoce, každý rok v jiné cizině

Z dětství znám typické české Vánoce, které pro mě a bratra pečlivě připravovali rodiče. Jako děti jsme od poloviny listopadu sledovali, jestli se nad naším domem objeví červánky, což znamenalo, že "peče Mikuláš" a peče pro nás – nádhernou, pečlivě sněhem a lentilkami ozdobenou perníkovou chaloupku. Speciálně po letošní tragédii, kdy jsem nedokázala dát dohromady předpřipravenou chaloupku z Ikea, aby držela pohromadě déle než dvě minuty, vůbec netuším, jak to moje máma dělala – před chalupou byly dokonce papírové postavy a z komína "kouřila" vata! Také ostatní věci rodiče pečlivě inscenovali – jako děti jsme psali dopisy, které přes noc zázračně mizely, o Štědrém večeru jsme rozkrajovali jablka, pouštěli lodičky ze skořápek ořechů, zpívali koledy a s babičkou a dědou chodili na procházku do hájku, zatímco rodiče strojili stromeček, nosili pod něj dárky, máma dělala salát a smažila kapra. Byly to nejkrásnější Vánoce, co znám, a moc bych chtěla, abych je takové mohla mít i se svými dětmi. Jenže můj muž vyrostl v úplně jiné kultuře. Stromeček se tam zdobí většinou na Den Díkůvzdání, Štědrý den je klasický pracovní, dárky nosí Santa Claus a rozbalují se pětadvacátého ráno v pyžamech. Advent v jeho rodině nikdo moc neprožívá, cukroví se nepeče, z prskavek nebo františků se většině Američanů, co žijí v dřevěných domech a bytech, ježí vlasy hrůzou z možného požáru. Americké zrychlené pojetí Vánoc je pro mě jedno z největších zklamání, co jsem ve Spojených státech zažila. Co tím chci říct, že každý máme úplně jiné vzorce, které si neseme ze svých rodin, a oba si automaticky myslíme, že jsou to ty správné. B. by nejradši strojil stromeček na konci listopadu, já až na Štědrý den. On nechápe, co pořád stresuju s adventním věncem, cukrovím, proč pálím svíčky, obsesivně sháním rybu. Těším se na to všechno a dělám to hrozně ráda, ale potom mě samozřejmě mrzí, když to neocení. Nehledě na to, že v cizí zemi je s tím dvojnásobné množství práce, obzvlášť v těch muslimských a speciálně ve chvíli, kdy se do nich člověk nastěhuje šest týdnu před Vánocemi. 

Co je mi asi nejvíc líto, že jak nikde nemáme stálý domov, naše Vánoce nikdy nemají úplně tu správnou vánoční atmosféru a je to takový hybrid všeho a zároveň vlastně ničeho pořádného. Mikuláše jsme letos přeskočili, protože tady v Malajsii samozřejmě žádný nechodil. B. ani neregistruje, že by se něco takového mělo slavit, já jsem ale dětem malinké dárečky dala: Benjamín, který má 7. prosince jmeniny (ani tohle B. neregistruje, protože Američané jmeniny nemají), dostal plavecké brýle, protože velmi dobře plave a k Vánocům dostane plavecký kurz, Oliver zeleninové sušenky na prořezávání zubů. Chaloupku jsme koupili společně v Ikea jako oslavu Adventu, ale protože se nám nepovedla slepit - a i kdyby povedla a stála, stejně by nám ji do rána spořádali mravenci - nakonec jsme perník snědli druhou adventní neděli. 

Se stromkem jsem to letos málem prokaučovala. Poměrně rychle jsem sice zjistila, že živé stromky prodávají v Ikea a také v jedné floristice, jenže jak jsem z domova zvyklá, že stromeček nosí a zdobí Ježíšek, a taky jak je tady vedro a měla jsem obavy, že by nám nevydržel, plánovala jsem ho koupit "natajňačku" až poslední adventní pátek. To už se mi všude skoro vysmáli. V Ikea stromky vyprodali už na Mikuláše a na všechny ostatní vánoční věci měli týden před svátky osmdesátiprocentní slevy. Tady už totiž propagují Čínský nový rok. Pohádková idylka o stromečku, který zdobí Ježíšek, se neukázala jako dobrý nápad i z toho důvodu, že prakticky celý prosinec čelím dotazům, jak je možné, že stromek už všichni mají (letos ho má už měsíc ozdobený i spousta evropských expatů, které jsem tady poznala; zdobili ho kvůli dětem, aby měly v tomhle těžkém roce bez školních kontaktů a besídek radost) a jestli ho my budeme mít taky a kdy. Nakonec mě se stromkem zachránil čínský Amazon - Lazada. Stromeček přišel dnes dopoledne (23.12.) a ozdobili jsme ho všichni společně jako pomoc Ježíškovi a Santovi, kteří nestíhají, ozdoby nám půjčili hodní sousedé. Poté jsem koukali na Grinche, teď děti zalehly a těší se na zítřek a na pátek. 

Zítra ráno půjdeme plavat, do akvária nebo do malinké zoo, kterou máme nedaleko domu. K večeři udělám lososa a bramborový salát. Pak se kluci půjdou projít kolem domu, já strčím pod stromeček dárky, rychle se k nim připojím a když přijdeme z procházky, budeme rozbalovat, koukat na nějaké pohádky, nejspíš v angličtině, protože česká DVD mám stále někde na moři (nebo víte někdo o nějaké streamovací službě s Popelkou, Čerty nejsou žerty a jinými?), sedět u stromečku, prohlížet si fotky, co jsem dneska konečně roztřídila do alb – zatím v počítači a vzpomínat, co všechno jsme letos zažili. Pak zavoláme babi, dědovi a strýcovi do Dražovic, pak babi, dědovi a tetě do Ameriky a půjdeme spát, teda děti půjdou spát, já si snad budu ještě dlouho číst u rozsvíceného stromečku, a budeme se těšit na Santu následující ráno. Přijde? Přinese vlak?   

Užijte si Vánoce přesně takové, jaké si je přejete. 

Já zavírám počítač a jdu si pustit Lásku nebeskou. :)