Rozum versus rozum: Proč vůbec nikdo neví, jak to v Americe dneska dopadne?

Na amerických volbách je spousta pozoruhodných věcí. Tak třeba jejich složitost. Poprvé jsem o ní slyšela už na českém gymnáziu, doopravdy jsem ji ale pochopila až když jsem přijela do USA a vzala si Američana. Od té doby, tedy posledních sedm let, se potkávám s různými lidmi, intelektuály i takovými, kteří se mě neváhali zeptat, jestli v České republice máme internet. Co ale měli společného, že když jsem kohokoliv z nich požádala, aby mi nějak srozumitelně v pár větách vysvětlil volbu prezidenta, nebo jsem se nedej bože dotázala nějakou "zákeřnost" (třeba proč se v 21. století nevolí přímo anebo proč se stále volí na netransparentních počítačích) musel k tomu použít Google. (Jestli v tom chaosu chcete mít trochu jasněji, doporučuju přečíst si tento blog od Aničky anebo poslechnout tento podcast od Matěje.)

Druhá věc jsou (údajně) nerozhodnutí voliči. Ještě když jsem minulý týden odjížděla z USA, bylo jich podle některých průzkumů až 7 procent. Není to tolik jako před čtyřmi lety, ale je to dost, aby si člověk říkal: kdo může, obzvlášť v takových volbách jako jsou tyto, nemít jasno v tom, na kterou stranu patří a kterému kandidátovi nakonec hodí svůj lístek? 

Ještě před pár lety bych se ptala stejně. 

Člověk, obzvlášť Evropan, se v případně politiky USA, kde se v médiích mimo Ameriku skloňují v podstatě jen dvě strany, často uchyluje ke stereotypním škatulkám. Jak jinak by se v rychlosti vyznal ve světě, že. Lidé za mořem se mu tak snadno rozpadnou do dvou skupin, čemuž ještě nahrává současná polarizace. Na jedné straně "tradiční" republikáni s pevnými konzervativními postoji opírajícími se o "rodinné" a křesťanské hodnoty, stavějící se proti legalizaci potratů a sňatkům homosexuálů, brojící za snižování národního dluhu a nízké zdanění. Na straně druhé "progresivní" demokraté kladoucí důraz na řešení sociálních problémů, liberální témata jako boj za právo na potrat, homosexuální sňatek, ženskou rovnoprávnost, ekologii, ale taky podporující větší zásahy státu do hospodářství a progresivní zdanění. 

Realita ale není černobílá. Není to bigotní panbíčkář sledující Fox News a nabíjející zbraň versus komunista, co chce shazovat peníze z vrtulníku a vraždit nenarozené děti, protože na obou stranách se pod povrchem sváří mnoho dalších "kmenů", které se přelévají od republikánské náklonnosti k demokratické třeba právě podle toho, o jaké se jedná téma. Plně jsem to pochopila až před čtyřmi lety, kdy jsem těsně před prezidentskými volbami dokončovala kurz historie s jednou z nejinspirativnějších profesorek, které jsem kdy poznala. Nikdy bych neřekla, že tak velká kritička náboženství a silná zastánkyně liberálních hodnot, mimo jiné otevřená lesba, bude vůbec pomýšlet, že by mohla dát svůj hlas republikánskému kandidátovi. Mnohokrát jsem se jí na to ptala a mnohokrát slyšela, že z historického hlediska Spojených států, které vyrostly a kvetly na tvrdém kapitalismu, a především ekonomicky, by jí volit v každých volbách demokraty, a s nimi určitou míru socialismu, nedávalo smysl. A tak je před většinou voleb až do poslední chvíle na vážkách. První listopadové úterý po prvním pondělí (já jsem vám to říkala - ani stanovit volební den není jednoduché) pak odvolí podle toho, která témata jsou pro ni aktuálně zásadnější a které "volby" dojdou v jejím nitru dříve nebo později ospravedlnění. 

Nechci tím říct nic víc, že tyhle lidi jako byla Gillian je potřeba mít na paměti, zejména při pohledu na průzkumy, včetně těch nejaktuálnějších.