Women's Tales: Jak to děláš ty, Terezo Lišková?
Vzpomínáte si ještě na tuto rubriku o kombinování mateřství a práce? Proč jsem s ní vlastně přestala?Upřímně nevím. Asi ji spolky aktuální věci, o kterých jsem měla potřebu vám říct, taky těhotenství, povinnosti, pořád dokola přemítání, o čem vlastně psát a o čem ne, no a najednou je pryč rok, dva a mě to mrzí. Hlavně proto, že mám kolem sebe tolik skvělých žen, jejichž tipy chci číst a znát a nechávám je kolem sebe proletět. Takže rubrika je zpět! Hurá!
A tentokrát vám v ní představuju kamarádku Terezu Liškovou, maminku ročních dvojčat Michaela a Sofie, která pracuje na částečný úvazek jako manažerka ve velké kosmetické firmě a pendluje mezi Českem a Itálií, kde zase pracuje její muž. Tereza je taková ta žena, kterou člověk obdivuje a zároveň mu způsobuje deprese, když si uvědomí, co všechno dělá, že pendluje mezi Prahou a Bolognou a ještě k tomu zvládá mít čisté boty a nalakované a neoloupané nehty. Jak to, když já jsem samý nedodělek, flek a kůžičku kolem nehtů mám z nervozity občas do krve?! A tak se mi ulevilo, když jsem jí poslala tento dotazník, ona mě odpovědi a zjistily jsme, že v řadě věcí jsme na tom stejně. A to málo, v čem se lišíme, třeba jak trávíme volno, znamená zkrátka, že holt jinak prioritizujeme. Takže - v pořádku. A pojďme na to.
Co bys dělala s hodinou navíc, kdyby měl den 25 hodin?
Spala bych! Nebo koukala do blba. Nebo četla. Prostě bych tu hodinu využila k tomu, čeho se mi zoufale nedostává – času pro sebe. I v letadle ti řeknou, že nejdřív máš nasadit masku sobě a pak dětem a v životě je to stejné, musíš být ty v pohodě, aby bylo tvoje okolí. Někdo to má nastavené, že se dětem cele obětuje, ale to já nejsem, potřebuju dobít baterky, potřebuju odejít, abych se dokázala láskyplně vrátit.
Kdo a co trpí nejvíc, když prohlásíš, že "nemáš čas“?
Můj muž. Když "nemám čas", jsem dost protivná a myslím jenom na to, jak dohnat resty. Musím se naučit se trošku nadechnout.
Jaký je tvůj praktický tip na ušetření času?
(smích) Zkouším všechno. Nebráním se žádným ulehčením ani technickým vymoženostem. Jednou za čas (teď bohužel nepravidelně) k nám chodí paní na úklid, která dá krásně všechno do pořádku, a já se snažím uklízet průběžně, aby toho pak nebylo moc najednou. Ale já mám obecně ráda pořádek, takže si tím přidělávám další úkol. Moje práce ze své podstaty vlastně nikdy nekončí, což je výhoda i nevýhoda – špatně se odděluje od soukromého života, na druhou stranu se s ním dá také dobře sladit: telefonovat můžu u vaření i s kočárkem. K soustředění u počítače utíkám do kavárny, nebo doháním po večerech. Ale má to i svoje nevýhody – obě děti už mně s telefonem zdárně napodobují. A jinak – já jsem obecně dost rychlá a taky zastávám názor, že je lepší udělat spoustu věcí "jak to jde", není potřeba být dokonalý. Takže třeba vyluxuju drobky, ale šuplíky vážně nemáme v komínku.
Čím trávíš čas, protože musíš, ale nechceš?
Zmíněným úklidem – ono se to nezdá, ale mně to fakt nebaví. Na druhou stranu potřebuju pro svůj klid relativně čisté prostředí. Takže to je začarovaný kruh – takové to nekončící šolíchání.
Na co si naopak vždycky čas najdeš?
Na skleničku vína, na masáž, nebo pedikúru, na smích se svým mužem. Alespoň doufám.
Kdy pracuješ a kde jsou děti, když pracuješ?
Vlastně pořád. Ale hlavně dopoledne, a to k nám chodí paní na hlídání. Pak někdy doháním věci večer, to děti spí. Máme taky velmi funkční babičky a dědečky, takže když je možnost, užívají si vnoučat a velmi pomáhají.
Co je podle tebe nejlepší vynález, který ti zjednodušuje život?
Bez sušičky, pračky a jiných podobných vymožeností si nedovedu život představit. Momentálně pošilhávám po samoluxujícím vysavači.
Jak řešíš jídlo a vaření u vás v rodině?
Vařím ráda, ale momentálně mám málo času na nějaké složitosti. Nicméně vařím vlastně skoro každý den. Střídám to – někdy si navařím dopředu, hlavně pro děti, chci, aby znaly různé chutě a jedly to, co jíme my. V tom je Itálie super – děti klidně jedí ryby, artyčoky, mušle, všechno maso, žádné smažené dětské menu. Dělám hlavně rychlovky (těstoviny, zeleninová jídla, maso, rizota, curry) nebo klidně koupíme něco hotového. A třeba o víkendech raději chodíme na jídlo ven a trávíme čas spolu.
Co nakonec nejspíš uvaříš, když si pár minut předtím říkáš, že absolutně nevíš, co dnes bude? A recept?
Skoro vždycky mám doma ingredience na nějakou zeleninovou krémovou polévku – hráškovou, dýňovou, mrkvovou, brokolicovou. Zpěním cibulku na másle, hodím na to mražený hrášek, dýni na kostičky, brokolici na růžičky. Když trošku změkne, zapráším moukou, osolím, trošku pepře a zaliju vodou. Přidám kostičku bujonu. Po uvaření rozmixuju do hladka, přidám petrželku a někdy ještě trošku másla. Nějaký tvrdý chleba na krutonky se taky vždycky najde. Další varianta jsou špagety s rajčatovým sugem. Protože špagety, konzervu rajčat, oliváč a parmezán máme taky vždycky. A moje děti strašně baví cucat dlouhý špagety.
Co děláš jako první věc po probuzení?
Než jsem měla děti, pila jsem v klidu a tichu kávu. To se mi bohužel moc neděje, takže o tom aspoň sním. Jinak ale dám pusu manželovi, přitulím si děti a modlím se, abych to kafe vypila aspoň vlažný.
V kolik chodíš obvykle spát a co se ti honí hlavou, když večer usínáš?
Snažím se chodit spát do 23:00 a hlavou se mi nehoní nic, protože si sice pustím do uší nějaký podcast, ale většinou usnu ještě u znělky.
Mají být rozhovory se ženami v novinách a časopisech bez dotazů na spojení mateřství a kariéry? Proč?
Myslím, že rozhovory s jakýmikoliv ženami mají být o tom, co je na těch ženách zajímavé, bez ohledu na to, jestli jsou matkami.
Čeho ses musela vzdát, abys mohla mít všechno to, co aktuálně máš?
Vlastně všeho – to se dost podceňuje. Ale zase jsem toho dost získala, takže se to vyrovnalo. :)
Je něco, co se v péči o děti moc přeceňuje, přitom to, aspoň podle tebe, vůbec není tak důležité?
Já nevím. Zastávám názor, že každý by se měl řídit svými instinkty a najít způsob, který vyhovuje rodičům i dětem. Obecně nemám ráda žádné extrémy, takže se mi příčí jak přehnaný, tak žádný režim – večerka přesně v 19 a ani o minutu později, žádné sladkosti. Naše děti chodí spát přibližně ve 20, ale když se "zasekneme" venku, tak jdou prostě později, když si my koupíme hranolky nebo zmrzlinu, tak jim dáme ochutnat, aby neměly pocit, že je to něco zakázaného, ale nemají to třikrát týdně. Nazvala bych to asi za sebe zdravou vyvážeností, někomu to možná bude připadat jako anarchie, jinému jako přehnaná organizace.
Jak si s mužem dělíte domácí práce?
Kromě nákupů si je moc nedělíme, ale to je spíš moje "chyba". Doteď jsem byla na mateřské a měli jsme paní na úklid, před dětmi jsme spolu vlastně nikdy nežili. Teď pracuju a mám mnohem méně času i energie, ale jedu v módu výkon. Nicméně můj muž je matematik a je třeba přesně specifikovat požadavek i deadline. Třeba se to někdy naučím.
Co děláš pro to, aby vám doma pod tíhou všech povinností nezemřela partnerská láska?
Snažíme se, alespoň občas, vyrazit někam sami dva bez dětí, smát se spolu, bavit se o jiných věcech, než jsou děti.
Jakou nejlepší radu jsi dostala ohledně kombinování mateřství, práce a života?
Nemyslím, že jsem někdy nějakou takovou dostala.
Kdybys mohla vrátit čas do života před dětmi, udělala bys něco jinak?
Měla bych děti aspoň o tři i čtyři roky dřív, abych na ně měla víc energie. 39 je pozdě.
Kde a kdy jsi obvykle nejšťastnější?
Když jsme všichni spolu a nikam nespěcháme. Nebo když jsem naopak sama, mám zase pro jednou rozpuštěný vlasy a jdu do práce.
Kdybys mohla změnit jednu věc na své rodině, jaká by to byla?
Pokud myslíš mou nejbližší rodinu, tak žádná.
Moje nej:
Nejoblíbenější kniha: Sofiina volba (naštěstí jsem ji četla dlouho předtím, než jsem měla děti, teď bych to nedala. Což ale nemění nic na tom, že je skvěle napsaná.)
Nejoblíbenější film/seriál: Kdysi to byl Sex ve městě, teď jsou to Workin' Moms.
Nejoblíbenější jídlo: Aktuálně spaghetti alle vongole. Jinak jsem polívková a miluju koriandr, takže Pho Ga a Tom Yum a jinak jakákoliv polévka od Babi Liš, kuřecí plátek se šunkou od Babi Gaj.
Žádné komentáře: