Rada od nejšťastnějšího muže světa: Jak si uchovávat vzpomínky?
Vždycky mě dost znepokojovalo, jak málo si pamatuju ze své minulosti. Byl to ostatně jeden z důvodů, proč jsem začala psát tento blog. Abych si vybavila nejen co jsem dělala, když bylo Nagano, padaly Dvojčata a vzpomněla si na víc než na první pusu. Chtěla jsem si uchovat, o čem jsem přemýšlela, když jsem se přestěhovala do USA, co jsem jedla v březnu roku 2015, jaké to bylo, když se mi narodil Benjamín a teď před pár týdny Oliver.
Chtěla bych nikdy nezapomenout, jak teď Benjamín mluví, třeba když potká na hřišti psa: "Pes, look, naše miminko v kočárku." a jak jsem plná obav z Oliverkových několikabarevných vlásků a kůže. Jenže vím, že se to samozřejmě stane a já zapomenu. Každopádně, říkám si, dalo by se – kromě psaní blogu – udělat ještě něco proto, abych zapomínala méně? Abych si za pár let vybavila i dny nebo okamžiky, které se mi teď zdají úplně obyčejné? Toužím si je vybavit, protože věřím, že nejen že přinášejí radost, ale že je to důležitá součást osobnosti člověka. Jsou to takové slupky cibule, které skládají naši osobnost, formují ji, učí nás lépe žít v přítomnosti a snít o budoucnosti.
Chtěla bych nikdy nezapomenout, jak teď Benjamín mluví, třeba když potká na hřišti psa: "Pes, look, naše miminko v kočárku." a jak jsem plná obav z Oliverkových několikabarevných vlásků a kůže. Jenže vím, že se to samozřejmě stane a já zapomenu. Každopádně, říkám si, dalo by se – kromě psaní blogu – udělat ještě něco proto, abych zapomínala méně? Abych si za pár let vybavila i dny nebo okamžiky, které se mi teď zdají úplně obyčejné? Toužím si je vybavit, protože věřím, že nejen že přinášejí radost, ale že je to důležitá součást osobnosti člověka. Jsou to takové slupky cibule, které skládají naši osobnost, formují ji, učí nás lépe žít v přítomnosti a snít o budoucnosti.
Stejné otázky si položil i Meik Wiking z Dánska - ano, to je ten muž na úvodní fotografii, co vypadá jako model z obrázku z fotobanky. O Meikovi už jste určitě slyšeli. V Dánsku je ředitelem Institutu pro výzkum štěstí a o štěstí píše knížky. A protože vzpomínky jsou se štěstím úzce spjaté, napsal jednu i o nich. Jmenuje se "Umění vytvářet vzpomínky", vyšla v nakladatelství JOTA a je to milé čtení kombinující výzkumy, poučení o mnemotechnikách, autorovy vlastní vzpomínky a nádherné jednoduché ilustrace. A tohle jsou jeho základní tipy, jak si vzpomínky vytvářet a uchovávat:
- Využijte sílu prvotního zážitku. Což nemusí nutně znamenat, že sbalíte kufr a odjedete na druhý konec světa. Mohou to být drobnosti. Třeba jak říká Meik, jestli vždycky jíte u televize, můžete se cítit výjimečněji, pokud s rodinou zasednete ke stolu, na kterém stojí váza s květinami a svíčky. A naopak. Pokud vždycky jíte u stolu, bude fajn povečeřet jednou u filmového maratonu.
- A všechny smysly. Na tohle dost často zapomínám, ale dává to smysl. Když jste šťastní, všímejte si nejen toho, co vidíte. Co cítíte? Parfém? Vůni kávy? A co slyšíte? Šumění stromů? Ptáky? Vodu?
- Buďte pozorní. To znamená přestat dělat milion věcí v jednu chvíli. Přiznávám, že tento bod vnímám se dvěma dětmi jako nejnáročnější ze všech.
- Smysluplné okamžiky přeměňte v památné. Vzpomínáte na Snídani u Tiffanyho, kde Paul Holly prozradí, že mu vyšla kniha? Ona to chce oslavit a navrhne, aby Paul před snídaní otevřel lahev šampaňského. Paul ještě nikdy šampaňské před snídaní nepil, načež Holly navrhne, že by měli celý den strávit činnostmi, které nikdy nedělali. Vždyť proč ne, že? Tak přesně takhle by to mohlo vypadat.
- Používejte emocionální zvýrazňovač. Řekněme, že jste na dovolené a máte volné odpoledne. Můžete jet na vyjížďku lodí nebo se jako včera a předevčírem natáhnout u bazénu a číst si. Co uděláte? Než se rozhodnete, není podle Meika jednou za čas (třeba v jednom dni z týdenního odpočinku) od věci položit si následující otázku: Co si budu pamatovat ještě za deset let?
- Všímejte si nejen milníků, ale hlavně cesty k nim. A odkládejte a prodlužujte jejich dosažení. Pokud na vrchol kopce budete muset vylézt, zřejmě si to zapamatujete lépe, než když na něj vyjedete lanovkou. To dává smysl a ano - takhle jednoduché to je.
- Vyprávějte historky, abyste předstihli křivku zapomínání. Tady autor doporučuje tzv. spaced repetition, opakování s prodlevami, kdy si materiál, co si chcete zapamatovat, opakujete ve stále delších časových intervalech. U vzpomínek to může vypadat třeba tak, že když chcete, aby si děti zapamatovaly dnešní výlet na hrad, budete si o něm povídat před spaním, pak následující den, potom za týden, za měsíc, za tři měsíce a o rok později.
- Zaznamenávejte. Pište, foťte – a aspoň pár fotek si každý rok vytiskněte a nalepte do alba, nahrávejte, sbírejte. Prostě buďte úhlavním nepřítelem Marie Kondo. :)
 |
| Meik Wiking |
Knihu "Umění vytvářet vzpomínky" koupíte v každém knihkupectví nebo třeba zde.
Jani, dekuji! Zitra pro knihu bezim :-)
OdpovědětVymazatParáda, jsem ráda, že jsem inspirovala. :)
Vymazat