READ MY NOTES: Příležitostné nápady

Před pár měsíci jsem si znovu stáhla do čtečky komplet Geniální přítelkyni - že bych si ji ráda přečetla znovu, což dělám málokdy. Vždyť na světě je tolik skvělých knížek! Z dalších knih Eleny Ferrante už jsem tak nadšená nebyla, ale přesto si je vždycky pořizuju hned po vydání. Příležitostné nápady nebyly výjimka. A tentokrát jsem dobře udělala. Soubor sloupků, které autorce vycházely po dobu roku v deníku The Guardian, je kratičká knížka. Přesto v ní Ferrante pokrývá mnoho zásadních životních témat od zdraví přes ženství až po politiku, filmy, feminismus a vlastní psaní a život. Píše krátce, přitom nesmírně poutavě. Myšlenku trefně vyjádří na stránce a nenašla jsem text, který by mě něčím neupoutal, nevedl k zamyšlení a neudělala jsem si z něj aspoň drobnou poznámku. Tyto tři výpisky jsem si vybrala jako ty nejdůležitější.

"Naposledy je třeba získat víru, že láska - ta reálná pozemská, ne taková, jakou jsme si představovaly jako holky - je složitá ekvilibristika, permanentní oběť, elegantní polykání hořkých pilulek."

O psaní: 

"Psaní nemáme odkládat na dobu, kdy toho dost prožijeme, budeme mít načteno, budeme mít vlastní psací stůl ve vlastním pokoji s vlastní visutou zahradou nad mořem, vystavíme se extrémním zážitkům, budeme žít v nějakém podnětném městě, uchýlíme se do horské chatrče, budeme mít děti, budeme mít za sebou cesty po světě. Ano, vydání textů můžeme rozhodně odložit, dokonce se můžeme rozhodnout, že svoje dílo nevydáme vůbec. Ale psaní se v žádném případě nesmí podřizovat nějakému "až pak". Psaní, pokud patří k našemu bytí, nemůže jinak než neustále potvrzovat svůj primát nad tisíci ostatními součástmi života: láskou, studiem, prací."

O úspěchu: 

"Je možné celý život disciplinovaně a promyšleně a dovedně pracovat na tom, abychom ztvárnili vlastní svět, a přesto nikdy nezažít kvalitativní skok. Ten skok je totiž štěstí. Je to ohromný moment, v němž se velmi individuální, a tím pádem velmi omezené dílo promění třeba z cesty do záhrobí v Božskou komedii, z námořního dobrodružství v Bílou velrybu. ... Naneštěstí ovšem nikdo nemůže zaručit – ani my, ani kritika, a tím méně úspěch –, že ten náhlý skok k výšinám opravdu nastal nebo nastane. Budoucnost našich děl je ještě záhadnější než budoucnost naše. Je třeba se s touto skutečností smířit, pracovat a víc nechtít."